reklama
 
 

Začínala bez peněz a práce, teď má obří pěstírnu hub. Velkoobchodům nedodává, hlídá si radši kvalitu

16. 10. 2016
Monika a Jiří Pasekovi z vísky Doly u Luže na Chrudimsku začínali v podstatě z ničeho. Neměli peníze ani práci, starali se o malé dítě, z posledních úspor si pronajali kravín a začali zde pěstovat houby. Nikdo jejich podnikání příliš nevěřil. Dnes mají prosperující velkopěstírnu a přicházejí se speciálními produkty v oblasti mykologie i mykoterapie. Do velkoobchodů nedodávají, ty slyší na levnou cenu polských hub. "Ale nám to nevadí, zákazníci jezdí za námi. Poslední dobou mezi ně patří i mnozí houbaři, kteří se naštvaně vrací z lesů s prázdnými košíky. Tak si ho jedou naplnit k nám," líčí pěstitelka Monika Paseková.
Hlavní zprávy

Monika pracovala jako chovatelka hospodářských zvířat, Jiří jako obráběč kovů. Na přelomu tisíciletí byli nezaměstnaní a měli pětiletého syna. Monika absolvovala zdánlivě bizarní rekvalifikační kurz na pěstitelku jedlých hub.

Vzápětí se pustili do smělého plánu. Za poslední zbylé peníze si pronajali od zemědělského družstva Luže kravín a v roce 2000 si zde zřídili zpočátku skromnou pěstírnu žampionů.

Nikdo nám nevěřil, smáli se nám

Nikdo nevěřil, že by mohli uspět. S žádostmi o peníze je banky odmítaly, projekt úředníkům přišel beznadějný.

„Byli jsme dva nezaměstnaní, bez peněz a s malým dítětem. Když jsme si chtěli půjčit do začátku nějaké peníze, ve všech bankách se nám vysmáli,“ vzpomíná Monika Paseková.

Na úřadech se nemohli dohodnout, zda se jedná o potravinářství nebo zemědělství, pěstírna hub nezapadala do žádné škatulky, takže jim také nic nedali.

„Na úřadu práce nám nabízeli úvěr pro podnikání, ale ne na pěstební substráty. Paní nám nabízela, že nám dají půjčku, když budeme potřebovat kopírku. To už manžel nerozdýchal a řekl jí: ‚Heleďte, až ty houby budeme kopírovat, tak přijdeme!‘“

České houby bez chemie

Přesto se jim začalo dařit. V roce 2002 měli již dost peněz na to, aby si pronajaté prostory koupili. O pět let později postupně koupili i přiléhající pozemky. V roce 2011 získaly jejich čerstvé žampiony ocenění Regionální potravina Pardubického kraje, o rok později se jim totéž podařilo i s hlívou ústřičnou.

„Jako první a jediná pěstírna hub v České republice nepoužíváme k ošetřování houbových kultur agresivní chemii. Houby takto vypěstované dosahují úrovně kvality biopotravin. Pěstební substrát navíc nepochází z Polska, ale od pana Václavíka z Lázní Bohdaneč,“ vysvětluje paní Paseková.

„Chodit na houby“ do pěstírny hub má pochopitelně oproti lesu svá specifika. Jdete najisto a sklízíte po desítkách kilogramů. A ne svátečně, ale každý den.

„Houby se sbírají každý den, ty substráty je někdy potřeba procházet i dvakrát denně. Máme rekord, kdy jsme s manželem posbírali za jediný den přes sto kilo žampionů. To už jsme zahazovali nože a utíkali pryč, to už prostě nešlo.“

Z pěstitelky odbornicí na mykoterapii

Nespokojili se však s pouhým sběrem a vrhli se na studium oboru mykologie a později i mykoterapie, tedy léčebných účinků hub. V těchto oborech je dle jejích slov stále co objevovat.

„Hlíva ústřičná je nejlepší na povzbuzení imunity, snižování krevního tlaku, cholesterolu, po hlívě dorůstají kloubní chrupavky,“ vyjmenovává. Hlívu proto suší, jako jediní v republice pouze do třiceti stupňů, aby se neničily aktivní látky.

Nyní se pustili i do pěstování japonských hub shitake. Podle pěstitelky je chuťově vynikající a mnohem léčivější než hlíva ústřičná. Lidé k ní nejdříve cítili nedůvěru, velké exempláře totiž vypadají trochu jako muchomůrka.

Dokážou vyrábět i lékové kapsle s houbovým práškem. "Na kilo prášku musím očistit, nakrájet  a nasušit 16 kilo hub. Často dělám do noci, dovolené neexistujou," přibližuje náročnost práce pěstitelka z Chrudimska.

Plníme prázdné košíky houbařů

V distribuci se rozhodli jít vlastní cestou. Velkosklady a velkoobchody totiž slyší především na cenu, a proto berou levné a podle Pasekové zdaleka ne tak kvalitní polské houby.

Rozhodli se držet kvalitu i přes vyšší cenu. Jezdí raději po farmářských trzích, dodávají do menších jídelen a restaurací, které chtějí kvalitní české houby. A hlavně za nimi jezdí lidi sami. „Protože kdo jednou poznal chuť našich hub, už nechce ty obyčejné, laciné. Poslední dobou tvoří naše pravidelné zákazníky i houbaři, kteří se naštvaně vrací z lesů s prázdnými košíky. Tak si ho jedou naplnit k nám. Posledně mi jedna paní říkala, že se už na les vykašle a pojede příště rovnou k nám, že tu nemáme klíšťata a komáry a je to na jistotu,“ vypráví pěstitelka.

Mrzí ji, že Češi nemají příliš fantazie při vaření z hub a dělají většinou jen smažené žampiony, smaženici nebo maso na houbách. Ráda by jim rozšířila obzory a do konce roku vydala houbařskou kuchařku.

„Houby máme na talíři třikrát až čtyřikrát v týdnu, když jsem chystala kuchařku, tak jsme je měli úplně pořád. Syn je vegetarián, ale už i on si přišel za mnou do kuchyně stěžovat, že aspoň jednou nechce houby,“ usmívá se Monika Paseková.

Žampiony se podle ní dají výborně grilovat či plnit směsí, z hlívy je vynikající falešná dršťková polévka, čína nebo řízky. Shitake se hodí do směsí, ať již do rýže či do těstovin. Tato houba je rovněž vhodná na řízky, pak chutná jako obalovaná bedla.

Před sebou již má další metu. Chce se pustit do pěstování lesklokorky lesklé, což je dřevnatá houba podobná choroši. „Jíst se to nedá, ale v alternativní medicíně se považuje za nejléčivější houbu na světě. Suší se, mixuje se, prášek budou odebírat léčitelé,“ uzavírá.

Recept na atypické rizoto ukazuje šéfkuchařka Stanislava Marková z restaurace Žofín Garden. Její spojení pohanky, čerstvých hub a bylinek má šmrnc, podpořený navrch plátky parmezánu nebo pecorina | Video: Veronika Bucková |  02:51

autor: Zuzana Hronová

reklama
     
reklama
reklama
komerční sdělení
reklama

Sponzorované odkazy

 
reklama