Čtyřiatřicetiletý Husajn ze Sýrie, s metrem kolem krku, tenhle silný plast dovezený z Řecka dobře zná. Ze stejného materiálu bylo plavidlo, na které nastoupil před čtyřmi lety, aby z tureckých břehů doplul na egejský ostrov Chios.
"Bylo nás hodně a plavba byla velmi nebezpečná," vzpomíná krejčí, který před tím, než požádal v Německu o azyl, dlouhou dobu pracoval v konfekčních dílnách v Damašku.
Podnik Mimycri založily třicátnice Vera Güntherová a Nora Azzaouiová. Získávají a využívají nafukovací čluny z pobřeží ostrovů Chios a Lesbos, kdy tam v roce 2015 na plážích přistávaly stovky tisíc běženců.
V době nejhorší migrační krize do Řecka přijíždělo až sedm tisíc migrantů denně. Od uzavření dohody s Evropskou unií a Tureckem v roce 2016 se jejich počet značně snížil, dnes jich tam nicméně denně připlouvá kolem stovky.
Nevládní organizace na místě sbírají čluny, které uvízly na pobřeží s dalším odpadem, záchrannými vestami či oděvy. "Sesbíráme 90 procent plavidel uvízlých na pobřeží Chiosu. Zbytek využijí místní obyvatelé, například zemědělci jako plachty," říká Tula Kitromilidiová, koordinátorka řecké nevládní organizace CESRT.
Čluny se rozřezávají na široké černé a šedé pásy a posílají do Berlína. Zde se čistí a mění v batohy, tašky, obaly na počítače a brašny. Využívají se i duše pneumatik.
"Zákazníci si tyto tašky kupují, protože vypovídají o nějakém příběhu, protože jsou víc než jen nějaká obyčejná věc," říká spoluzakladatelka Mimycri Vera Güntherová ve své dílně, kde jsou výkonné šicí stroje, police plné kusů plastů a počítače. Každý výrobek je unikátní, často se značkami, které svědčí o někdy tragickém osudu.
Zákazníci společnosti, která měla loni obrat okolo 120 tisíc eur (asi tři miliony korun), se tak mohou oklikou dozvědět, co se děje v Sýrii a kolik lidí tam zemřelo nebo nadále umírá, vysvětluje Husajn. On sám by nyní rád dostal do Berlína svou matku, která je nemocná a v Sýrii zůstala sama.
Obyvatelé řeckých ostrovů mají velkou radost, nechtějí totiž, aby byly jejich pláže posety plastovým odpadem, dodává Güntherová.
Mimycri nabízí tucet produktů. Nevládním organizacím v Řecku odvádí tři procenta ze zisku. Zatím posledním výtvorem je toaletní taštička, která se prodává na internetu jako ostatní produkty, ale také v berlínských a mnichovských obchodech či v muzeích.
"Chci patřit k tomu novému Německu, které přijímá lidi zbavené majetku, domova a někdy i rodiny," říká Vera Güntherová. V zimě roku 2015 odjela na Chios, aby pomáhala uprchlíkům. Se svou kolegyní Azzaouiovou tam strávila několik měsíců a vrátila se do Berlína s kusem plastu. Udělala z něj kabelu. Tak se narodil podnik Mimycri. Dnes má pět zaměstnanců, včetně jednoho Syřana a jednoho Pákistánce.
"Chceme změnit pohled na uprchlíky. Jsou to lidé, kteří stejně jako my chtějí mít zaměstnání, dům. Máme toho společného více, než by se zdálo," dodává.
