Jablonec nad Nisou - Biatlon dělá od osmi let, teď je Lukáši Dvořákovi šestnáct. Začínal trochu netradičně, nikoliv v dětských líhních tohoto sportu, jako je Letohrad, Jablonec či Jilemnice. Biatlonu se začal věnovat na pražském Barrandově.
Přesto teď mezi dorostenci patří k nejlepším. Jde o dvojnásobného mistra republiky a o celkového vítěze Českého poháru 2014. Poslední tři roky trénuje ve Sportovním centru mládeže v Jablonci nad Nisou.
Lukáš Dvořák má mimořádný intelekt, naměřili mu IQ nad 130, je členem Mensy, v Praze studuje prestižní Mensa gymnázium. Každou odpověď pečlivě rozvažuje a jakékoliv zmínky o úspěších a o výjimečném intelektu rychle odhání pryč.
Aktuálně.cz: Narodil jste se, žil i studoval v Praze, přesto jste se od osmi let věnoval biatlonu a patříte k absolutní dorostenecké špičce. Jak je to možné?
Vizitka Lukáše Dvořáka
Rok a místo narození: 1998, Praha
Úspěchy: dvojnásobný mistr ČR 2014 v biatlonu, celkový vítěz Českého poháru 2014
Sportovní vzor: Jaroslav Soukup
Záliby: Hudba, práce se dřevem
Cíl: dosáhnout vysokoškolského vzdělání
Zdroj: European Youth Olympic Festival (EYOF)
Lukáš Dvořák: Bydlím na Barrandově a tam trénuje pražský biatlonový klub SK Rover Praha. Dělal nábory po školách, a tak jsem se do klubu dostal.
A.cz: Jak se v Praze na Barrandově trénuje biatlon?
Když jsem jezdil ještě v žákovské kategorii a střílel se vzduchovkou, tak v tělocvičnách základní školy nebo na atletickém okruhu jsme chodili běžně střílet. Když jsem později přešel do dorostu, začal střílet s malorážkou, tak trénink probíhal na střelnici v tunelu v pražské Parukářce. O víkendu jsme jezdili trénovat do Krušných hor. Neměli jsme ale peníze na střelnici, takže jsme tam jen jezdili na běžkách, navíc to byla hodně dlouhá cesta. Dnes jezdí Rover trénovat do Jáchymova v Krušných horách, kde jsou tratě i střelnice. Jsem moc vděčný trenérům z Prahy za to, co pro mě udělali.
A.cz: Před třemi lety jste přestoupil do SKP Jablonec nad Nisou. Jak jste změnu pocítil?
V Jablonci je moderní střelnice, všechno vybavení a podmínky vůbec jsou špičkové. Veškerá česká reprezentace tam má přípravu, takže se člověk má možnost od nich něco přiučit, kouknout, jak trénují. Ubytovnu máme společnou. Známe se spíše od vidění, navíc oni pořád někde trénují.
A.cz: Znamená to pro vás nějakou motivaci, potkávat v Jablonci na trati či na střelnici olympijské medailisty Moravce, Soukupa, Soukalovou, Vítkovou?
Určitě to je pro mě obrovská motivace, ale je to ještě velmi vzdálený cíl – seniorská reprezentace, olympiáda, natož třeba olympijská medaile. Teď mi to přijde všechno dost neskutečné a nepředstavitelné.
A.cz: Nicméně nakročeno máte ideálně. Patříte k nejlepším českým dorostencům, loni jste byl vlastně úplně nejlepší.
V roce 2014 jsem se stal dvojnásobným mistrem republiky v biatlonu a celkovým vítězem Českého poháru. Vyhrál jsem i sprint ve Středoevropském poháru. To je sice moc pěkné, teď jezdím první místa, ale může se mi zastavit vývoj, můžu narazit na nějaký výkonnostní strop. Takže si myslím, že to až tak moc neznamená.
A.cz: Budete zkoušet vedle biatlonu vysokoškolské studium? Ostatně u biatlonistů není tento model až tak výjimečný.
Rád bych vysokou školu studoval, ale vím, že třeba medicína nebo podobně náročné "vejšky" dělat při sportu nejdou. Ale řada biatlonistů vysokoškolské vzdělání má, nebo dálkově studuje, určitě bych se rád také o něco pokusil.
A.cz: Musíme na vás prozradit, že jste prošel IQ testy, naměřili vám IQ nad 130, jste členem Mensy a studujete Mensa gymnázium pro mimořádně chytré děti. Takže jste dokonce nadprůměrně inteligentní biatlonista…
No, tak to nevím (smích). Já už si ty testy ani moc nepamatuju, už to bylo před čtyřmi lety.
A.cz: Jak vlastně stíháte gymnázium v Praze s trénováním v Jablonci a se soustředěními na severu Evropy?
Ve škole mám individuální výukový plán. Odjíždím pryč na každý víkend, občas se uvolním i na nějaké všední dny, třeba středa, čtvrtek, pátek. V listopadu jezdíme na čtrnáctidenní soustředění třeba do Norska nebo jinam na sever Evropy. S nástupem hlavní sezony těch absencí přibývá.
Domluvím si vždy s učiteli dopředu, co budou brát, co si mám doplnit, dodělám nějaké písemky zpětně. Na delší soustředění si s sebou beru hromadu učení a musím do toho kouknout. O víkendech na trénincích nebo závodech se moc učit nejde, takže když v neděli přijedu domů, sedím nad učením celý večer až do noci.
A.cz: Volného času máte minimum, když musíte stihnout sport na vrcholové úrovni a studium. Čemu se kromě biatlonu věnujete?
Hrával jsem na klavír, ale teď už hraju čím dál méně. Rozhodně nejsem nějaký velký klavírista. Když se někdy v létě najde volno, věnuji se rád práci se dřevem, soustružení či skládání dřevěných obrazů. Ale času je opravdu málo.
A.cz: Jaký je váš oblíbený závod?
Mám rád stíhací závody. Je to dlouhý závod a člověk má šanci něco udělat i s nepříznivým výsledkem. Je také velmi zajímavé sledovat, jak se to pořadí vyvíjí. Třeba na loňském mistrovství ČR na kolečkových lyžích v Letohradu jsem do stíhačky startoval s minutovou ztrátou, a ještě jsem vyhrál.
A.cz: Býváte při závodech nervózní?
České naděje
V seriálu online deníku Aktuálně.cz "České naděje" vás seznamujeme s mladými nadějemi české vědy, kultury i české společnosti. Jsou mladí, ale již slaví mezinárodní úspěchy, vedou vlastní výzkumy, vynikají v umělecké oblasti, popřípadě jsou obětaví dobrovolníci či probouzí občanskou společnost.
Před závody mám totální nervy, jakmile odstartuju, dostanu úplně jinou náladu, dostanu se do úplně jiného stavu a nervozitu necítím ani při střelbě. Je to takový nepopsatelný pocit.
A.cz: Kdybyste u biatlonu zůstal a dařilo se vám, na kterou olympiádu byste to viděl?
Jak už jsem říkal, jak se bude vyvíjet moje výkonnost, je těžko odhadnutelné. Myšlenky na olympiádu mi přijdou dost šílené. Ale když to vezmu čistě věkově, tak by to mohla být olympiáda, co bude za sedm let. I když třeba Nor Johannes Bø se dokázal v pouhých dvaceti letech zařadit mezi světovou špičku. Je neuvěřitelné, jak jezdí ve dvaceti letech. Je to ještě junior a dokáže vyhrát špičkový seniorský závod.
A.cz: V Norsku jsou běžecké lyžování či biatlon asi stále trochu o něčem jiném než v Česku...
To ano. My tu máme v jedné kategorii třeba čtyřicet lidí, v Norsku jich jsou například tři stovky. Takže tam je už velmi těžké nominovat se vůbec do mládežnické reprezentace. Navíc u nás se v žákovských kategoriích střílí se vzduchovkou, tam už se odmalička používá malorážka. Podmínky na lyžování jsou skvělé a atmosféra v jejich střediscích je nádherná. Po tratích se tam prohánějí i úplně malí prckové, běžkování je tu národní sport, ovládá ho na dobré úrovni snad každý.
A.cz: Co říkáte současné české biatlonové horečce, která gradovala skvělou atmosférou při Světovém poháru v Novém Městě na Moravě?
Jsem velmi potěšen, jak se v České republice zvýšil zájem a sledovanost biatlonu. Myslím, že pro české reprezentanty to musí být ohromná atmosféra, a velmi jim to závidím.
A.cz: Pociťujete nějaké změny ve vašem sportu po tolika českých úspěších?
Jednoznačně. Najednou se objevili sponzoři, i ze zahraničí, a jde sem více peněz. Také je o sport mnohem větší zájem, kluby nestíhají přijímat. Chodí za mnou kamarádi a říkají: "Ty děláš ten biatlon, viď? Hele, vezmi mě s sebou!"
A.cz: V čem podle vás spočívá kouzlo biatlonu, kterému teď propadla značná část českého národa?
V klasickém běžeckém lyžování je často celou sezonu jeden favorit a stále vyhrává. V biatlonu díky nevyzpytatelné střelbě může i favorit pohořet a průměrný závodník vyhrát. Pořadí se velmi dramaticky přelívá i během závodu, člověk si nemůže být ničím jistý do poslední položky. A to je na biatlonu zcela jedinečné a nádherné.
