reklama
 
 

Smícholog: Žijeme v neustálém napětí, smích je lék. Uvolní vás a obrní proti stresu

15. 6. 2019 22:08
Máte málo důvodů ke smíchu? Nepotřebujete je, říká Petr Fridrich, který se před téměř deseti lety stal prvním instruktorem jógy smíchu u nás. Na kurzech využívá takzvané smíchocviky, během nichž lidé smích předstírají a postupně se dostávají do toho přirozeného. „Lidé se ponořují do smíchu, jdou do kolen, vyplavují se jim endorfiny do těla. V ten moment se začínají uvolňovat svaly, člověk se chce dostat co nejdřív k zemi, není schopen se ovládat. Smích ovlivňuje mnoho oblastí, třeba tlumí agresi. Když se spolu lidé smějí, nechtějí pak mezi sebou bojovat,“ vysvětluje v rozhovoru Fridrich.

Slovo smích pochází ze sanskrtu, ze slova smayati, které znamená smát se, ale také kvést. Kvete člověk, když se směje?

Myslím, že ano. Já dělám techniku meditace smíchu, při které se člověk doslova vysměje z podoby a rozkvete. Jóga smíchu je založena na tom, že tělo nepozná rozdíl mezi předstíraným a opravdovým smíchem. V průběhu lekce děláme takzvané smíchocviky a používáme předstíraný smích, jehož cílem je v těle aktivovat ten přirozený. Hlavním cílem není smích, ale energie a uvolnění. To, že člověk při smíchu rozkvete, lze zdůvodnit i měřitelně. Meditace smíchu trvá hodinu nebo hodinu a půl. Člověk se při ní intenzivně směje a pak přejde do hluboké relaxace. Máte možnost dostat ze sebe emoce ven. Úplně se uvolnit fyzicky, mentálně a emocionálně. Kdyby se ti lidé viděli před tím a potom, nepoznali by se.

Jaká to je změna?

Napnou se obličejové svaly, protože je člověk intenzivně používá. Když projde relaxací, tak se uvolní, hodně se prokrví kůže, a protože dojde i k uvolnění slzných kanálků, někteří pláčou. U lidí, u kterých nastává hluboký vnitřní klid a uvolnění, fyzicky vidíte, jak se prokrvila kůže. Fakt je ten, že být součástí skupiny smějících se lidí vám dává pocit, že ta společnost tím kvete. Člověk se nemůže nabažit. Být ve společnosti, která se dobře baví, je uvolňující. Je to lék.

V čem je tedy magie smíchu?

Magie je v tom, že ho člověk prostě dělá. To si uvědomíte až v okamžiku, kdy ho ve společnosti ubývá tak, jako je tomu dnes. Když se podíváte na statistiky užívání antidepresiv nebo počtu sebevražd, uvidíte, že to má v posledních letech vzrůstající tendenci. Žijeme v neustálém napětí. Chybí nám uvolnění. Tohle je obrovská hodnota smíchu. Samozřejmě pokud to není nějaký patologický, sadistický smích. Myslím si, že to není žádné zázračné odhalení, my to víme. Smějí se i lidoopové. Je to spojeno se zábavou, hrou, s pocitem uvolnění. Když člověk příležitosti nemá přirozeně, ať už z jakýchkoli důvodů, tak proč netrénovat smích tím cvičným způsobem, který dělá třeba jóga smíchu?

Co se děje s člověkem, který se dlouho nesměje?

Dá se říci, že ztrácí fyzickou schopnost se smát. Svaly, které používáme při smíchu, atrofují. Je pak mnohem těžší se smát, když to člověk dlouho nedělal. Má fyzický problém s tím, znova se dostat do toho stavu. Nejde jen o obličej, svaly na krku, ale hlavně o bránici, která je se smíchem spojená. Smích samozřejmě souvisí i s dechem. Jóga smíchu vlastně není nic jiného než jóga dechu, jen zábavným způsobem aplikovaná.

Jógu smíchu u nás začal první používat psychiatr Karel Nešpor, který ji dodnes aplikuje při léčbě závislostí. Kde jsou ale její skutečné kořeny?

Už v padesátých a šedesátých letech probíhaly první výzkumy o smíchu. Například jedna americká párová terapeutka, která se jmenovala krásně Goodheartová, tedy Dobrosrdečná, byla jedna z prvních, která používala smích při párové terapii. Zakladatelem jógy smíchu je ale indický lékař Madan Kataria. Celé to vzniklo poněkud omylem. Zabýval se prevencí stresu a syndromu vyhoření, objevil studie na téma smích a humor - zda léčí, nebo ne. Výsledky byly konkrétně měřitelné, a tak o tématu napsal do indických lékařských novin článek s titulkem "Smích - nejlepší lék?" Zabýval se smíchem teoreticky, ale uvědomil si, že ho musí začít zkoušet i sám na sobě.

Petr Fridrich

Petr Fridrich

  • v Česku založil takzvanou smíchologii
  • vystudoval magisterský obor vzdělávání dospělých na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy
  • józe smíchu se začal věnovat v roce 2009
  • o rok později se stal instruktorem a od té doby už vyškolil zhruba 400 dalších lidí
  • v roce 2011 moderoval a spoluorganizoval první Mistrovství ve smíchu v ČR
  • založil Nudnou konferenci, nový formát stand-up komiky, která se věnuje všedním tématům

Jak to dělal?

Dostal nápad, že se každé ráno sejdou se sousedy a jeho ženou před domem a budou si vyprávět vtipy. Začali za nimi chodit další sousedi a ptali se: čemu se smějete? Lidé se přidávali tak dlouho, až jich tam bylo padesát. Každý řekl vtip nebo veselou historku. V takovýchto případech ale vzniká velká pravděpodobnost, že ty vtipy někoho zasáhnou, někoho se dotknou - v tématech ženy versus muži, kasty, povolání… prostě vždycky se najde někdo, komu ten vtip nesedne. A tak si Kataria položil zásadní otázku: Proč si říkáme vtipy, abychom se smáli? Nemohli bychom se smát bez důvodu? Další den přišel s tím, že to tentokrát zkusí jinak. Bez vtipu. V první půlminutě se chytali první lidé a po třech minutách se smáli všichni. Leželi v trávě, brečeli smíchy, bolela je bránice. Už po deseti minutách.

To je smích tak fyzicky náročný?

Velmi! Smát se v kuse třeba hodinu nemůžete, to byste se vyřídili. Se smíchem jsou spojené hluboké nádechy a výdechy. Jedním z principů jógy smíchu je, jak už jsem říkal, že člověk se může smát bez důvodu. Když si na ten smích hrajete, může to dobře aktivovat přirozený smích. Začnete dělat nějaký kývavý pohyb, který souvisí s bránicí. Vydáváte ten zvuk, je tam to rytmické dýchání, rezonance a pro tělo to skutečně vypadá, jako kdybyste se opravdu smáli. A hlava se dá přesvědčit. Je to princip "fake it until you make it", tedy něco jako "dělej to, dokud se to nestane skutečností". Druhý princip jógy smíchu je ten, že funguje emocionální nakažlivost.

Proto se smíchocviky dělají hlavně ve skupině?

Ano. Existují výzkumy o naší schopnosti hluboké empatie a zrcadlových neuronech. Jsme schopni se navzájem vnímat na poměrně hluboké úrovni, například když na někoho myslíte a on vám zavolá. Čím je člověk otevřenější a vnímavější, tím je pravděpodobnější, že se mu tohle stane. Ve chvíli, kdy se lidé smějí, se mohou nakazit navzájem.

Když už někdo přejde ze cvičného smíchu do přirozeného, pomáhá to akcelerovat celou skupinu. Lidé se ponořují do smíchu, jdou do kolen, vyplavují se jim endorfiny do těla. V tu chvíli se začínají uvolňovat svaly, člověk se chce dostat co nejdřív k zemi, není schopen se ovládat, smích dokonce narušuje centrum rovnováhy. Tomu se říká paralýza smíchem. A tahle energie se přenáší na ostatní. Když máte možnost podívat se do očí někomu, kdo se už skutečně směje, je to ta nejnakažlivější věc.

Jak se člověk vůbec stane smíchologem?

Já se tomu dneska směju. Tak dlouho si na něco hrajete, až se tím opravdu stanete. Já jsem před deseti lety sám sebe nazval smíchologem a teď je to moje mediální nálepka! Nicméně já jsem se ke smíchu dostal tak, že jsem kdysi pracoval pro společnost Oskar a měl jsem úkol vymyslet vtipný seminář, který bude lidi bavit, a budou tak používat systém, jejž jsme vytvořili pro osobní rozvoj, zpětnou vazbu a plánování cílů. Já jsem si tehdy vzpomněl právě na knihu Karla Nešpora Léčivá moc smíchu a založil jsem oddělení dobré nálady. V něm pracovali dva fiktivní zaměstnanci - Oskamila Humorová a Oskar Veselý. Byl to takový cimrmanovský projekt, prezentoval jsem na nich naprosto absurdní úkoly. Ale lidi to fakt bavilo. Kdyby pak Vodafone tu firmu nekoupil, oddělení by opravdu vzniklo. Četl jsem tehdy různé výzkumy, které kladly důraz na firemní kulturu a dávání přesahu zaměstnancům. Těm firmám se dlouhodobě dařilo líp i ekonomicky. Tak jsem si řekl, že tomu bych se chtěl věnovat.

Skrze smích?

Přesně tak. Uvědomil jsem si, že jsem sám docela v depresích, a když už to trvalo asi rok půl, řekl jsem si, že s tím musím něco udělat. O to horší bylo začít. Sám před sebou jsem se cítil strašně a říkal jsem si, že jsem zoufalec, když se musím smát bez příčiny. Nicméně pak sem přijel dánský instruktor jógy smíchu Ejvind Jacobsen. A já jsem se díky němu stal prvním instruktorem v Česku. Ohromilo mě, jak jednoduchá věc může pomoci tolika lidem. Neříkám, že to je všelék, že by to vyřešilo všechny problémy světa. Ale jsou stavy, kdy je smích jednoznačně užitečný - minimálně jako prevence.

Jóga smíchu se prý užívá v indických mužských věznicích.

Tam to působí jako prevence agrese. Ne, že by k ní nedocházelo vůbec, ale daří se to díky józe smíchu snižovat. Smích má totiž v sobě zabudovaný určitý mírový étos. Když se spolu lidé smějí, nechtějí mezi sebou pak bojovat. Smích navíc při dlouhodobé praxi kultivuje kvality člověka. Trénuje bránici, dech, emoční odolnost.

Bránice je taková stříška, která je nad vnitřními orgány, podkládá plíce a srdce. Je to středový orgán, který svým způsobem ovlivňuje i horní i dolní část těla. Vysílá jemné vibrace. Bránice je centrum sympatického a parasympatického systému, který ovládá naši klidovou nebo stresovou reakci. Čím více tuhle oblast trénujete, tím více se stáváte rezistentní vůči stresu. A na józe smíchu to děláme i prakticky: trénujeme se na složité životní situace. Třeba takovými cviky, jako je smích nad letadlem, které nám právě uletělo. Nebo nad výpisem z účtu.

Video: Žijeme paralelní životy na internetu, nedokážeme být v kontaktu se svými emocemi

Jen 10 procent alkoholiků vyhledá pomoc, s depresí se léčí jen polovina nemocných. Je důležité si zkusit digitální detox, trvat by měl dny. | Video: Emma Smetana |  20:49

autor: Nikola Sedloňová | 15. 6. 2019 22:08

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama