Sdílení je hitem dnešní doby. Lidé sdílejí bydlení, kanceláře, kola a v neposlední řadě i počítačové soubory. Ale sdílené slepice? To je novinka.
Projekt rodiny Mičkových z Mělníka je tak trochu ironickým poukazem na tento módní trend. Ale funguje v podstatě velmi podobně. Jen se místo bytu či dopravního prostředku sdílí drůbež.
Mičkovi na své zahradě v Mělníku chovali slepice. Sousední rodiny s dětmi se často chodily na "výpravy za slepičkami" a vejce odkupovaly. Mičkovi však již nestíhali o kury domácí každý den pečovat, a tak letos na podzim vymysleli koncept společné péče.
Kromě prostor a slepic zajistili krmivo a domluvili se s dalšími čtyřmi rodinami v sousedství. Ty přispívají na krmivo a mají své pravidelné dny v týdnu, kdy chodí o slepice pečovat. Za odměnu si odnášejí domácí vejce, které si rodiny mezi sebe dělí rovným dílem. Ale nejen to.
Podle Kateřiny Mičkové jim kromě čerstvých vajec šlo o možnost propojit se zajímavým způsobem se sousedy a kamarády, sdílet společný zájem a v neposlední v řadě s dětmi ze zapojených rodin nenásilně a prakticky realizovat ekovýchovu, prohloubit jim smysl pro povinnost a ukázat, jakou hodnotu má potravina.
"Provoz probíhá na naší soukromé zahradě. Každá rodina si zvolila den v týdnu, ve který o slepice kompletně pečuje. Má zajištěn přístup a krmení na místě. Slepice nakrmí, napojí, provede kontrolu výběhu a sebere si vejce. Na krmení za příslušný den přispívá," popisuje Kateřina Mičková projekt.
Zatím prý vše klape zcela bezchybně dle domluvených podmínek. Rodiny se dostanou poměrně snadno k ekoproduktům, a přitom nejsou zatíženy každodenní péčí o zvířata. "Sdílení mohu vřele doporučit, budete překvapeni, s jakým zájmem se vaše myšlenka setká," usmívá se Kateřina.
Nemůže si vynachválit i sousedské sblížení, které prostřednictvím péče o drůbež získali. "Jakožto starousedlíci jsme se díky slepicím, jejich chovu a produkci seznámili s rodinami nově přistěhovanými a díky tomu dnes nejsme jen sousedé, ale známí, či dokonce přátelé, se kterými sdílíme již mnohem více."
Poté, co se jejich další sousedé a přátelé o projektu dozvěděli, toužili se také zapojit. "Bohužel, momentálně je kapacita naplněna a nemůžeme přijímat další zájemce," vzkazuje Kateřina.
Uvažují ale o rozšíření chovu, což v zimě není aktuální. A také o případném sdílení dalších hospodářských zvířat. "O jaký druh by se mělo jednat, bychom se pravděpodobně dohodli předem s potenciálními spoluchovateli," říká.
Jejich nápad přihlásila Kateřina do ankety Nadace Via. Zaujal natolik, že celou soutěž vyhráli. Ústředním mottem ankety totiž bylo "dobré sousedství". Nadace hledala jednotlivce, skupiny, podnikatele a menší firmy, kterým záleží na tom, jak se žije v jejich okolí.
Znáte dobrodince ve vašem sousedství?
Znáte někoho, kdo koná dobro ve svém sousedství? Nominujte ho na Ceny Via Bona 2019 v kategorii Srdcař, Mladý srdcař nebo Dobrá firma.
Také Katka Mičková považuje aktivní sousedské soužití za velmi důležité a nenahraditelné, zvláště v době protkané sociálními sítěmi.
"Setkávat se, budovat přátelství, pomáhat si nebo společně postupovat při řešení věcí veřejného zájmu na lokální úrovni jsou přesně ty benefity, které lze v rámci sousedských vztahů pěstovat a čerpat z nich," říká, ale dodává, že by měl být respektován prvek absolutní dobrovolnosti bez jakýchkoliv odsudků.
Když přijde v závěru řeč na Vánoce a na slavný verš z Erbenovy básně Štědrý den "kohoutovi česneku, hrachu jeho družce", Katka to se smíchem hodnotí: "Hrách slepičkám určitě, raději převařený, stejně jako všechny ostatní kompostovatelné zbytky. Takže tuším, že ani česnečkou by nepohrdli. Ale česnekem tedy šetříme."
