reklama
„Zpočátku jde jen o to do opuštěného výrobního areálu nebo objektu pustit veřejnost nebo umělce. Jakmile se tam přivedou další lidé už více spjatí s místem, tak industriální dědictví začne žít, zvyšuje se jeho hodnota a zpomalí chátrání. Následuje fáze jednoduchých, mnohdy nízkonákladových zásahů, až se nakonec přikročí k trvalejší, obvykle také rozfázované konverzi. Tedy nikoliv jednorázová velkolepá akce, ale oživování v krocích,“ říká historik architektury z pražské ČVUT Petr Vorlík . | Foto: Lukáš Bíba