Vyučil se jako elektromontér a v brněnských strojírnách Zetor strávil deset let. Ještě před revolucí působil v Kovopodniku města Brna. Smysl života však Josef Suchár našel jinde než mezi stroji - stal se farářem v malé obci Neratov v Orlických horách, kam jako malý kluk jezdíval na tábor.

Po pádu komunistického režimu se rozhodl do vykořeněné oblasti, kde po odsunu sudetských Němců zbyla jen hrstka původních obyvatel, vrátit život poutnímu místu. Do revitalizace zapojuje také lidi s handicapem, pěstounské rodiny a spoustu dobrovolníků.

"Vyrůstal jsem v katolické rodině, v církvi jsem tak od narození," říká Josef Suchár, který se před revolucí nechal tajně vysvětit, aby mohl v rámci církve pracovat na činnostech, které byly tehdy komunisty zakázány a pronásledovány. "Po nabytí svobody přestal být důvod se skrývat."

Vybudovat něco dnešního

Kostel Nanebevzetí Panny Marie, ve kterém od té doby působí, byl v době jeho příchodu ruinou bez střechy, uvnitř které rostly stromy. S pomocí skupiny lidí, kteří v sobě našli sílu a také trochu bláznivého odhodlání, se Josefu Suchárovi podařilo kostel vyklidit. "Nechtěli jsme mu vracet původní barokní podobu. Chtěli jsme na odkazu předků postavit něco, co je dnešní." Kostel má proto nyní moderní prvky a především prosklenou střechu, díky které se proslavil napříč Českem a mnoho lidí jej označuje za zázrak.

"Do Neratova přijíždí stále více lidí - jak poutníků hledajících duchovní naplnění, tak turistů, kteří hledají totéž, ale jinak. Posláním poutního místa je postarat se o ně, jak to nejlépe jde," pokračuje Josef Suchár a dodává, že zvlášť o víkendech je to "pěkný hukot". 

Kromě přílivu návštěvníků však bylo jeho cílem také nabídnout zde místo k životu lidem, kteří ho mají určitým způsobem polámaný. "Hned na začátku jsme se rozhodli, že projekt obnovy plného života poutního místa chceme tvořit právě s lidmi s handicapem. Ne ve smyslu budovat zde zařízení pro ně, ale spolu s nimi budovat a provozovat vše, co poutníci či návštěvníci potřebují, aby zde našli paprsek pokoje pro svůj život a s ním i odjížděli domů. Nikdo není zbytečný."

Josef Suchár | Foto: ČTK

Lidé s mentálním či fyzickým postižením tu tak mají možnost tvořit v chráněných dílnách i podílet se na chodu kostela a obce.

Papíry jsou peklo

Jak katolický kněz říká, nejdůležitější v životě je pro něj dělat věci, které plní sny. A jinak to ani neumí. "Největší překážkou při revitalizaci Neratova pro mě byly papíry. Na to já nemám. Tak si představuji peklo - místo, kde musím vypisovat dotazníky, psát výkazy, tvořit směrnice a standardy," říká s nadsázkou s tím, že nejtěžší je každodenní boj se sebou samým. "Jsem služebníkem milujícího a laskavého Boha Hospodina, stvořitele a dárce všeho. Mám lidem pomoci Boha nalézt v jejich životě. Měl bych být aspoň trošku laskavý jako on."

Nápadů, co dalšího by se v Neratově dalo podniknout a jaké projekty realizovat, prý Josefu Suchárovi v hlavě "straší" ještě spousta. Za iniciativu, kterou během svého působení v Orlických horách podniká, nyní získal titul Laskavec.