reklama
 
 

Učitelka ze Znojma zvládne nemožné. Žáky naučí za chvíli, pak už hrají na cimbály, housle a basy

8. 3. 2018 10:02
Hudební třída ze Znojma. Chvíli se učí matiku, pak se změní v kapelu. Zahrají vám vše od lidovek po Voxela. | Video: Zuzana Hronová |  05:41
Třída 5. C na ZŠ Pražská ve Znojmě se pomalu stává pojmem. Nedávno se stala laureátem Zlatého oříšku pro nejtalentovanější děti Česka. Jejich paní učitelka Marcela Přibylová dokazuje, že osnovy lze splnit i pomocí zcela netradičních metod. Do třídy nastěhovala tři cimbály, dvě basy, violoncello, bubny a více než desatero houslí. Pomocí hudby učí i matematiku a češtinu, když mají děti splněné učivo, popadnou nástroje uložené za poslední řadou lavic a změní se v jednu velkou a velmi sehranou kapelu.

To, že 5. C na ZŠ Pražská ve Znojmě je tak trochu jiná třída, jde velice snadno poznat již vteřinu po vstupu do místnosti. Protože není úplně běžné, abyste za posledními lavicemi viděli tři cimbály, dvě basy, jedno violoncello a stěnu ověšenou spoustou houslí a fléten.

Kde se tady vzaly? "To je moje aktivita," usmívá se paní učitelka Marcela Přibylová. Hraju na cimbál, od dětství jsem hrála v cimbálové muzice. Když jsem před patnácti lety dostala na jiné škole prvňáčky, tak mě napadlo, že bych si mohla vzít cimbál do třídy a hrát jim na něj. Pak jsem na něj začala děti učit, třeba v této třídě na něj už umí osm žáků," vypráví Přibylová. "A protože ještě hraju na housle a na basu, tak tu máme basisty a houslisty." Všechny děti učí sama, do "zušky" až na tři jedince ostatní nechodí.

Musí své svěřence někdy do hudby nutit? "Tak to je přesně naopak. Někdy jim musím hraní zakazovat. Třeba když o přestávce hrají na cimbály a přijde paní zástupkyně něco řešit, říkám jim, ať na chvíli přestanou. A oni nedočkavě čekají s paličkami nad nástrojem, aby mohli znovu spustit," směje se paní učitelka.

Velká řada nástrojů patří paní učitelce Přibylové. Některé si přinesla z domova, jiné zakoupila přímo do třídy. "Ale třeba na růžové housličky si vydělala celá třída koncertem pro Znojemskou besedu. A malované housle s květinami mají svůj neskutečný příběh," říká.

Vypráví o tom, jak tato hudební třída původně chodila na jinou znojemskou školu a zde už také měli pěknou sbírku hudebních nástrojů, která se jim však jednoho dne ztratila. Z původní školy odešla na ZŠ Pražská. Jenže s ní odešla většina dětí z této unikátní hudební třídy. Za svou oblíbenou paní učitelkou a hudebními zážitky byly ochotné dojíždět přes celé město.

A tak začali znovu - v nové třídě, v nové škole, s novými nástroji. Tou dobou tatínek jednoho z žáků vyklízel napadanou suť z půdy starého domu a objevil zde pouzdro se starými houslemi. Donesl ho synkově učitelce, protože věděl, že právě přišla o celou sbírku.

"Byly hrozně staré, zaprášené a úplně z nich lezli červi! A neměly už ani struny!" líčí mi děti.

Jenže paní učitelku kromě červů zaujalo i velké stáří houslí a zanesla je do zdejší opravny hudebních nástrojů. Při jejich rekonstrukci opravář zjistil, že uvnitř se skrývá cedulka se jménem houslaře a s nápisem "Houslařství Znojmo". Ptala se všech možných pamětníků a kronikářů, nikdo však netušil, že by ve městě kdy působil houslař. Tuto informaci jí potvrdili až v Jihomoravském muzeu a odhadli, že housle zřejmě pocházejí zhruba z roku 1870.

"Je to pro mě nepředstavitelně krásné. Narodila jsem se ve Znojmě, mám k městu obrovský vztah a jsem možná jediná, kdo hraje na znojemské housle," říká dojatě Marcela.

O celé anabázi děti sepsaly romskou hudební pohádku o začarovaných housličkách, zpívají zde i v romštině. "Armele, gináva, gináva, opálo čingéra, čingéra džamóre, džamóre, džamóre na kavag dú," tak zní romská verze písně Ide poštár, ide a dětem jde opět skvěle. Jejich nastudování příběhu se brzy rozkřiklo po celé Moravě a v červnu by s ním měly vystupovat na nejslavnějším folklorním festivalu v republice - na MFF Strážnice.

V těchto dnech se sice ve třídě nacházejí jen dva cimbály, protože třetí má jedno dítě půjčené domů na cvičení, brzy tu ale již budou čtyři. Tyto deskové strunné  nástroje jsou tradičně spojované s moravským folklorem. Když třídu poprosíte, zda by vám něco zahrála, spustí ale na cimbály, basy a housle V naší ulici od Voxela, Medvědi nevědí od Ivana Mládka, jako správným Moravákům jim jde skvěle i slovenština, takže vzápětí vystřihnou píseň Pozri od Mira Žbirky.

"Když to na jednom našem koncertě slyšely maminky, ronily slzy," usmívá se paní učitelka.

Dobrá, dobrá, ale jak je to tedy u nich s folklorem a lidovými písněmi - přece jen osm dětí umí na cimbál, Marcela Přibylová hrála od malička v cimbálové muzice… Děti se usmějí, hrábnou do strun a spustí velmi temperamentně a výrazově přesně čardáš: "Na kopečku stála plakala, plakala. Jezu, jezu marja volala, volala. Jezu, jezu, marja, jezu jeminé, bude-li to chlapec nebo né…" A jak se na čardáš sluší, náležitě ho zrychlují a jejich zpěv se nese po celé škole…

"Znojmo není žádná folklorní oblast. My máme lidové písničky strašně rádi, vycházíme z nich, jsou pro nás inspirací, ale zpíváme vše, co děti baví, protože na cimbál lze zahrát všechno. Já mám folklor velmi ráda, ale omezuje mě, protože tam nesmíte udělat nic mimo, protože to se prý do folkloru nehodí. Nemám ráda jeho striktní pravidla, nemám ráda, když nám někdo předepisuje, jak a co přesně hrát, s jakým doprovodem," líčí paní učitelka.

Na folkloru jí vadí, že se podle ní zakonzervoval v určitém stadiu a dál se nevyvíjí. Nechápe, proč jí chce na soutěži komise diskvalifikovat zpěvačku jen proto, že místo "keď" zazpívá "když". "O tom právě folklor vždycky byl, že se jedna lidová písnička hrála v každé vesnici trochu jinak, s jinými slovy, s jinou melodií," upozorňuje.

Děti nemuzicírují jen samy pro sebe ve třídě, pořádají koncerty pro seniory, pro mateřské školy, vystupují na charitativních akcích, pomohly vybírat peníze na nemocného pětiletého Míšu, propagovaly dárcovství kostní dřeně, na pódiích se setkaly s Tomášem Klusem, Voxelem či Ivanem Mládkem.

"Míšovi jsme pak zazpívali písničku složenou přímo pro něj panem Minkou. Bylo to na úplně našlapaném znojemském zimním stadionu," vzpomínají děti. "A Míša už má teď po operaci, a i když už nikdy neměl chodit, zase normálně chodí, akorát schody mu dělají problém," líčí žáci nadšeně.

V lednu 2018 byla hudební třída ve Znojmě slavnostně vyhlášena jako jeden z deseti laureátů Zlatého oříšku, což je anketa, v níž odborná komise volí nejtalentovanější děti Česka.

Natáčení v brněnském studiu České televize pro znojemské žáky znamenalo obrovský zážitek, při němž si ale prožili i určitý pocit frustrace. Kolem nich se totiž hemžili úspěšní sportovci či hudebníci obtěžkaní medailemi a diplomy. "Jeden klučina těch medailí měl tolik, že si je dokonce nesl na tyči. Smutně jsme na to koukali a říkali si, že nemáme šanci," vypráví dnes s úsměvem paní učitelka. "My jsme mimo všechny kategorie, to, že pomáháme hudbou, že se snažíme přibližovat vrstevníkům zvyky našeho regionu, se nehodnotí medailemi či prvními místy."

Jenže odborná komise Zlatého oříšku si již delší dobu klade za cíl nejen oceňovat už beztak oceněné a úspěchy ověnčené děti, ale i dětské kolektivy, které nevystupují kvůli medailím a diplomům, nesoutěží, ale prostě chtějí pomáhat ostatním. Před dvěma lety tak například Zlatý oříšek získala třída z Kunovic, která se stará o mentálně postižené pacienty.

Výhru 10 tisíc korun třída použije na nákup již čtvrtého cimbálu. "Ano, bude čtvrtý cimbál, i když je to jen kosmetický příspěvek, nový nástroj stojí 95 tisíc korun. Ale polovinu částky nám už věnovalo město Znojmo," říká Marcela Přibylová.

Komise na znojemské třídě ocenila i její zapojení do projektu Národního ústavu lidové kultury "Tady jsme doma", v němž žáci pomáhají oživovat tradice svého regionu. "Udělali jsme si ze třídy starou prádelnu, měli jsme tu necky, valchy, patnáct historických žehliček, děti byly převlečené za pradleny a probíhal tu výukový program "Babiččino velké prádlo aneb z historie praní".

Ovšem i 5. C má své laureáty s diplomy - třeba Kubu, který hraje na basu, klavír, cimbál a flétnu, nebo zpěvačky, které vozí první místa z krajských soutěží, či geniálního matematika, jenž vyhrál okresní kolo matematické olympiády.

Jak se dá stihnout naučit tolik dětí i na více nástrojů, aniž by chodily do "zušky", kterou navštěvují jen tři? Klíč k úspěchu leží již na samém počátku. Jedná se totiž o žáky, kteří při nástupu do první třídy měli zájem o rozšířenou hudební výuku.

"Pracuji tedy s dětmi, které tu chtějí být a navíc jsou všechny chytré. Z 22 žáků jsme měli 22 vyznamenání," pochlubí se Marcela Přibylová. "Práce nám jde pěkně od ruky, uděláme si, co za ten den potřebujeme. Mám na to svůj styl. Máme češtinu, matiku a tak dále. Vím, co ten den mám s dětmi zvládnout. Zbude nám čas a třeba polovinu čtení hrajeme. A pak se také scházíme dvakrát až třikrát týdně odpoledne."

S osnovami prý problém nemá, musí pouze splnit vzdělávací rámcový program a pak už má volnou ruku, ředitel školy jí dává velkou svobodu, protože vidí skvělé výsledky. Ostatně ZŠ a MŠ Pražská ve Znojmě je zapojena do projektu spolufinancovaného EU "Učíme moderně".

Marcela by ráda vše dělala ještě odlišněji, nejraději by neznámkovala, nebo ne tak přísně. Ale ví, že její svěřenci nyní půjdou na druhý stupeň nebo na gymnázium a nebyli by připraveni na zdejší kritéria.

"Doba věnovaná hudbě dětem nic neubírá, ba naopak. Myslím si, že hudba je těžká matematika. Nemůžete si v ní hrát, co chcete, musíte u ní pořádně přemýšlet, musí vám vycházet všechny takty, rytmus, musíte chápat, jak se tvoří akordy," vysvětluje kantorka.

Ostatně i pomocí rytmu či dupání a tleskání se tu v duchu Hejného metody učí matematika. Dupat, tleskat a zpívat se dá velmi prakticky i v hodinách češtiny. Třeba slovní druhy procvičují v 5. C pomocí jejich oblíbené písničky Medvědi nevědí. Při podstatných jménech tleskají, u sloves se plácají do nohou, u přídavných jmen dupají, u číslovek luskají a tak dále.

Téměř každý týden chodí do nahrávacího studia, nahrávají nové písně, točí si k nim klipy. "Chci, aby to bylo navždy zaznamenáno v čase, máme to jako takovou naši hudební videokroniku, aby měly děti něco na památku," říká paní učitelka.

Za pár měsíců se bude totiž se svými svěřenci loučit. Po páté třídě někteří půjdou na osmileté gymnázium, další zase na sportovní školu. "Takže uvidíme, co s třídou bude dál, ale naše společné hraní bychom chtěli aspoň v základu udržet, stýskalo by se nám," uzavírá Marcela Přibylová.

Video: Tak se učí hudební třída ve Znojmě češtinu:

Video: Zuzana Hronová |  00:24

autor: Zuzana Hronová | 8. 3. 2018 10:02

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama