New York - Českému bezdomovci, který se neúspěšně vydal do USA hledat práci, pomohla zpět do vlasti skupinka Američanů ze spolku "Whatever" ("Cokoliv"), který se zabývá sociálními experimenty, kuriozitami a žerty.

Osud třiapadesátiletého Jaroslava zaujal mladé dobrodince natolik, že mu věnovali peníze na cestu do České republiky. Video zachycující jeho proměnu ze zoufalého člověka v muže s novou životní energií se na internetu stalo hitem.

Skupina mladých Američanů má na YouTube svůj kanál. Zachycuje různé situace a příběhy, které jeho členové spoluvytváří. Dávají například bezdomovcům šaty či peníze, ale natáčejí i žertovná videa, v nichž se člen skupiny převlečený za starce vyptává dívek na ulici, zda by s ním chtěly mít sex.

Jednoho dne opět natáčeli v newyorských ulicích. Jeden z členů skupiny vlastní firmu prodávající oděvy a filmaři se rozhodli obdarovat oblečením před nadcházející zimou bezdomovce. Při tomto natáčení potkali Jaroslava.

Přiletěl do USA za prací

Čech přiletěl do USA před téměř třemi měsíci, aby tu našel práci. Nejprve se mu podařilo sehnat zaměstnání v hotelu na Floridě, brzy však o místo přišel a zamířil do New Yorku hledat jiné. Tam však usnul po příjezdu na nádraží, a když se probudil, byly všechny jeho věci - prý asi 1000 dolarů, telefon i doklady - pryč, dozvídá se člověk ve videu a v průvodním textu na YouTube.

Jeho příbuzní v Česku mu nedokázali pomoci, a tak skončil na ulici. Asi po měsíci bezdomoveckého života se však u jeho lavičky zastavila skupina mladých lidí a jeho příběh nabral zcela jiný směr.

Čech neuměl anglicky, proto komunikoval s přítelkyní jednoho z členů skupiny Simonou, která mluvila rusky.

Američtí dobrodinci Jaroslavovi sehnali nové oblečení, zaplatili mu noc v hotelu, holiče, jídlo v restauraci a i to nejdůležitější: letenku zpět do Česka. Jeho hlavním přáním, s nímž se jim svěřil, bylo totiž vrátit se zpět domů, aby se mohl opět shledat se svou rodinou.

Jaroslavovi zachránci se svěřili, že ještě nikdy podobného muže nepotkali. Nahlodával prý jeden jejich stereotyp za druhým. Nabídli mu pivo, ale odmítl s tím, že alkohol nepije, že by raději kávu. O nic prý během těch několika dnů nežádal, chtěl pouze domů do Česka. Působil na ně velmi důstojně a flegmaticky.

Překvapilo je také to, že nechal na hotelovém pokoji svůj rozbitý kufr se slovy, že v něm beztak je jen samý odpad, a vydal se do letadla zcela bez zavazadel.