reklama
 
 

Dnešní úroveň školství? Tragédie, říká zkušený pedagog

1. 4. 2014 17:45
Rozhovor s kantorem, jenž 40 let učil chemii a tělocvik na pardubickém chemickém učilišti.

Pardubice - Čtyřicet let učil Karel Roztočil tělocvik a chemii na Odborném učilišti VCHZ Synthesia Pardubice, později přejmenovaném na Střední odborné učiliště chemické. Po převratu v roce 1989 tu 13 let dělal zástupce ředitele. Nyní je již v důchodu.

Z vývoje školství a vzdělanosti je velmi zklamán. Místo aby se doba svobody využila k jejich rozvoji, šlo to podle něj se školami z kopce.

"Společnost má mít na školství či zdravotnictví peníze, a ne z toho dělat ekonomickou sféru," říká. Podle něj byl začátkem konce vznik soukromých škol a normativ na žáka. Jelikož státní školy dostávají peníze podle počtu studentů a soukromé školy zase mají tučné školné, zmizely podle něj vysoké nároky na studium či řádné přijímací zkoušky.

Aktuálně.cz: Jak se podle vás změnil způsob výuky za těch čtyřicet let, co jste učil?

Mgr. Karel Roztočil: Když jsem začínal, tak se každopádně mohlo stavět na kázni studentů a žáků a byly mnohem vyšší nároky. Jak se říkalo: "Vyšší nároky, kázeň přijde sama." Také kontroly z řad inspektorů byly na vyšší úrovni, vedoucí školských odborů byli kompetentnější, než jsou teď. Zkrátka, s dnešní dobou se to srovnávat nedá.

A.cz: Čím to podle vás je? Co se stalo špatně?

Do školství tady příliš zasáhla komerční sféra a ekonomika. Jak začal normativ na žáka, tedy peníze za žákem, tak jsem si říkal, že to bude začátek konce, a také že jo. Společnost má mít na školství či zdravotnictví peníze, a ne z toho dělat ekonomickou sféru.

A.cz:  Jak se podle vás změnili studenti?

Vizitka Mgr. Karla Roztočila

Vizitka Mgr. Karla Roztočila

- za komunismu nejprve nesměl studovat, jeho otec byl totiž živnostník

- vysokou školu si dodělával až ve 40 letech

- 40 let učil na Středním odborném učilišti chemickém v Pardubicích (někdejší Odborné učilišti VCHZ Synthesia Pardubice) chemii a tělocvik

- třikrát dostal nabídku do KSČ, vždy odmítl

- po převratu v roce 1989 se stal na škole zástupcem ředitele

- je mu 71 let a je v důchodu, se současnými pedagogy středních škol je však stále v čilém kontaktu a dění ve školství aktivně sleduje

- mezi jeho žáky patří prorektor pardubické VŠCHT, ředitel Gymnázia Jana Keplera v Praze nebo ředitel Východočeského divadla Pardubice

Studenti se drží ve škole do 26 let, ale ne že by postupovali na vyšší typ školy, flákají se a přestupují z oboru na obor, ze zedníka na kuchaře, z kuchaře na kominíka, jen aby vydrželi do 26 let ve škole kvůli tomu, že rodiče berou přídavky. 

Něco jiného bylo, když se studenti vyučili, pak si třeba udělali průmyslovku a pak šli ještě na vysokou školu. Dříve se mohlo postupovat jedině na vyšší typ školy.

A.cz: A jak se podle vás změnila úroveň středních odborných učilišť?

Dříve ta úroveň odborného školství byla mnohem vyšší. Třeba my, i když jsme byli "pouze" učiliště, tak jsme žáky připravili tak, že mohli jít na vysokou školu. Mezi naše absolventy patří například ředitel Východočeského divadla Pardubice, ředitel pražského Gymnázia Jana Keplera či prorektor VŠCHT.

Teď učiliště spadla na úroveň pomocné školy, průmyslové školy spadly na úroveň učiliště, no a co vím o gymnáziích, tak kdo jde na gymnázium, tak už to dávno není, co bývalo. Školství trpí tím, že je zbytečný nadbytek škol.

A.cz: A co říkáte tzv. "optimalizaci" středního školství?

Slučují se školy s různým zaměřením, učiliště s gymnázii, to je dost nepochopitelné. Sloučí se do jedné budovy a ty původní budovy, odkud musely školy odejít, často zejí prázdnotou. Takže smysl optimalizace mi jaksi uniká.

A.cz: Takže české školství má podle vás, navzdory vší optimalizaci,  k "optimální" podobě daleko…

Tak to rozhodně. Škol je zbytečně moc, je moc lavic na málo dětí, tomu pak odpovídá úroveň. Ale školy mají z dětí peníze, takže se o žáky přetahují. A také žádné nevylučují.

Mám dvě dcery, vystudovaly filozofickou fakultu. Za nich v 90. letech bylo zhruba 200 tisíc vysokoškoláků, nyní je to 600 tisíc. Přijímací zkoušky skoro neexistují, a když, tak mají nízkou úroveň, aby se na školy dostalo co nejvíc dětí.

A.cz: A soukromé školy?

Mnohé jednají podle přání rodičů, neboť ti jim platí nemalé peníze. Takže mermomocí je učitelé musí dovést k maturitě, navzdory chabým znalostem. Znám učitelky, které šly ze státní do soukromé školy a za rok či dva chtěly zpět, když zjistily, co se po nich chce. Ale rozhodně neodsuzuji soukromé školy obecně, některé jsou dobré a kvalitní.

A.cz: Co říkáte teď těm naléhavým kampaním, aby šli žáci na učiliště, že společnosti chybějí řemeslníci?

Klasická řemesla zmizela, protože každý se chtěl dostat za každou cenu k maturitě. Zmizela spolupráce s podniky, veškerá praxe přešla do škol. Fabriky přepustily učiliště školství, ale školství na to nemělo podmínky. Teď společnost objevuje svět. Třeba že jsou potřeba kvalitní řemeslníci…

A.cz: Kudy podle vás vede cesta ke kvalitnějšímu vzdělávání?

To by se muselo vzít úplně od základu jinak. Třeba aby měli učitelé vyšší společenskou prestiž, vyšší platy. Učitelé musí být úplně jinak honorovaní. Dnes ze školství utíkají mladí nadějní lidé, když vidí ty poměry. Když šla moje dcera učit, říkal jsem jí jako v Pelíškách: "Dávám ti rok, maximálně dva." Vydržela ve školství rok a půl, když poznala ty poměry, v pololetí utekla.

A.cz: Takže kdyby za vámi přišel mladý člověk a ptal by se vás, coby dlouholetého pedagoga, jestli má zvolit učitelskou dráhu, co byste mu řekl?

Tak to bych ho varoval. Nedoporučil bych to nikomu. I když mezi svými absolventy mám ředitele škol, spoustu učitelů, dokonce mým žákem na učilišti byl i prorektor pardubické VŠCHT. Učil jsem i lidi, kteří jsou dnes doktory, zubařky tam mám… Jenže tenkrát na ně byly nároky, škola byla náročná a hodně jim dala. Dneska ne, protože si žáky drží kvůli tomu, že jim nosí peníze. A tak to je na středních, bohužel i na vysokých školách.

A.cz: Úroveň českého vzdělávání šla tedy podle vás strmě dolů?

Ano. Co vím od profesorů z vysokých škol, tak říkali, že co dříve třeba vyžadovali u maturity na průmyslovce, dnes nemohou chtít ani u státnic.

A.cz: A co kdybych byla mladá, výborná učitelka s nejlepšími předpoklady, plná odhodlání, elánu a skvělých nápadů – mohla bych v takto nastaveném systému vzdělávání něco změnit?

Ne, to musí ministerstvo školství. Jak říkám, nejsou kontroly, nejsou kompetentní vedoucí odboru školství. Dříve, než se někdo dostal na vedoucího odboru, prošel učitelství, zástupce ředitele, ředitele, inspektora, teprve potom mohl na vedoucího odboru.

A.cz: Stýská se vám tedy po minulé době?

Tak pozor, rozhodně se mi nestýská po minulém režimu, s komunisty jsem si já užil své. Po maturitě na tehdejší jedenáctileté střední škole, dnešním gymnáziu, jsem dostal na vybranou: buď horník, nebo těžká chemie a nic víc. Tak jsem musel z Vodňan sem do Pardubic do Semtína. Po dvou letech jsem teprve šel na pedagogickou fakultu a ve čtyřiceti letech jsem si teprve dodělával chemii na přírodovědecké fakultě v Praze a tělocvik na Újezdě.

A.cz: A proč vám dali takto omezený výběr?

No protože táta byl živnostník, psala se 50. léta, pro tehdejší režim jsem měl "špatný" původ. Podobně to pak za rodiče odnesly i děti po roce 1968. Tak si vezměte, jak jsem si musel vážit svého těžce nabytého vzdělání. Dneska nemají děti žádnou motivaci, všechno získají lehce, bez námahy a bez větších nároků.

Ale neznamená to, že bych velebil komunismus, naopak. Několikrát mě lákali do komunistické strany, vždycky jsem jim to odmítl – před rokem 1968, po něm, v normalizaci, to už jsem to tuplem odmítl, říkal jsem jim, že by se táta musel obracet v hrobě. Mně jen přijde zbytečné likvidovat ve školství to, co dříve dobře fungovalo, to je celé.

autor: Zuzana Hronová | 1. 4. 2014 17:45

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama