„Dobré ráno, miláčku.“ Vydávali se za třináctiletou dívku na síti, brzy začaly chodit zprávy

Přidejte si Aktuálně.cz mezi preferované zdroje na GoogluPřidat Aktuálně.cz mezi preferované zdroje

Lucince je třináct let, ve škole se jí příliš nedaří, nemá moc kamarádů a její tatínek bývá často pryč kvůli práci. Alespoň tak působí na sociálních sítích. Ve skutečnosti ale žádná Lucinka neexistuje. Za profilem stojí dospělý muž Tomáš a jeho tým, kteří už několik měsíců zkoumají, jak snadno začnou dospělí navazovat kontakt s dítětem na internetu.

„Sedm měsíců se vydáváme ve virtuálním prostředí za Lucinku, 13 let,“ vysvětluje Tomáš. Smyslem projektu podle něj bylo zjistit, zda se od dob dokumentu V síti situace nějak změnila. Jeho závěr je zatím pesimistický. „Ten problém, který tady byl před nějakými šesti lety odhalen, pořád trvá a naopak je ještě horší, než byl dříve,“ tvrdí.

Stovky zpráv, aniž by Lucinka komukoli napsala

Největší šok přišel prakticky okamžitě. Tvůrci profilu podle Tomáše nemuseli dělat téměř nic. Žádné provokativní příspěvky, žádné oslovování cizích lidí.

„Když jsme si založili ten profil a nic jsme tam pár dní nedělali, přišlo nám 520 zpráv. Nedali jsme žádný status, žádný komentář, nic,“ popisuje. Podle něj zájemci profily údajně nezletilých dívek aktivně vyhledávají sami. Tým má přitom nastavené pravidlo, že první kontakt nikdy neiniciuje a nikoho ani nenabádá ke schůzce. „Oni nás sami oslovili a sami vedli konverzaci do takové fáze, že jsme se s nimi setkali.“

Falešných profilů používají více a objevují se na Facebooku, Instagramu či Snapchatu. Největší množství podobných kontaktů ale podle Tomáše přichází přes Facebook. V době natáčení tým údajně denně komunikoval přibližně se 150 lidmi, dalších 437 žádostí čekalo na vyřízení a se 42 lidmi plánovali osobní setkání. Jde o čísla uváděná samotným autorem projektu, nikoli o nezávisle ověřené statistiky.

Kdo stojí za Lucinkou

Tomáš Waluš (v projektu vystupující jako Detektiv Tomáš) je klíčovým spolupracovníkem a „lovcem“ predátorů v rámci investigativního projektu a HeroHero profilu Detektivní parta, který založil a vede Mike Oganesjan (známý dříve jako MikeJePan).

Začíná to „dobrým ránem“

Mnohem víc než stovky zpráv ho však zarazilo to, jak komunikace probíhá. Představa, že nebezpečný dospělý dítě okamžitě osloví sexuální nabídkou, je podle Tomášových zkušeností často mylná.

„Každé ráno vám predátor napíše zprávu: Dobré ráno, miláčku. Dneska ti to ve škole určitě půjde. Vím, že máš test z češtiny, držím ti palce,“ popisuje Tomáš zprávy, které jako Lucinka dostává. Během dne pak podle něj přicházejí další otázky, povzbuzení i komplimenty. „Říkají jí, jak je dokonalá, báječná, nejlepší na světě. V mnoha případech ta holka podlehne nátlaku a uvěří, že to s ní ten člověk myslí dobře.“

Právě propracovaná manipulace na něj zapůsobila nejvíc. „Kolikrát jsem byl překvapený, jak mě to zmanipulovalo,“ přiznává. Přestože moc dobře ví, že je dospělým mužem hrajícím roli dítěte, intenzita pozornosti na něj někdy podle jeho slov působila nepříjemně silně.

Nejzranitelnější děti mohou být nejsnazším cílem

Fiktivní Lucinku nevytvořili jako sebevědomou dívku s bezproblémovým životem. Naopak. Její příběh záměrně pracuje s osamělostí a nejistotou.

„Jsme nešťastní, nemáme moc kamarádů. Ve škole se nám moc nedaří. Taťka je věčně pryč v práci, mamku nemáme,“ popisuje Tomáš charakter profilu. Podle něj právě na podobnou zranitelnost někteří lidé velmi rychle reagují. Když v konverzaci například zazní, že otec odjíždí na několik dní pryč, začnou podle jeho tvrzení nabízet, že přijedou, přespí, uvaří nebo pomohou s domácími úkoly. Konverzace se následně může posouvat k sexuálním tématům.

Tomáš proto odmítá jednoduchou otázku, proč si dítě s podobným člověkem vůbec píše. „Ty děti nejsou naivní ani hloupé. V pubertě jsou ale často nejisté a osamělé,“ vysvětluje. Z dospělého, který zprvu působí jako někdo, kdo naslouchá, povzbuzuje a zajímá se o jejich život, se podle něj může stát člověk, jemuž začne dítě důvěřovat.

Rozhovor z čekárny

Celé téma je pro Tomáše i osobní. Má dvě dcery a jedna z nich prodělala rakovinu. Právě při návštěvách dětské onkologie podle svých slov zaslechl rozhovor, který se mu vryl do paměti.

V čekárně měla jedna z matek vyprávět druhé, že její nemocné dceři píše cizí muž a posílá jí sexuálně explicitní fotografie. „Jemu vůbec nevadí, že má rakovinu,“ vzpomíná Tomáš na to, co tehdy slyšel. Právě v tu chvíli si začal klást otázku, jak daleko mohou někteří dospělí při kontaktování nezletilých zajít. „To byl osobní příklad, který mě asi nejvíc zasáhl, a proto jsem se rozhodl ten projekt dělat,“ říká.

Dnes se na problém dívá také očima otce. Přiznává, že při čtení některých zpráv s manželkou někdy jen mlčky sedí a přemýšlejí, co by se stalo, kdyby podobně někdo oslovil jejich vlastní dítě. „Říkám si: za dva tři roky může psát nějaký takový člověk mojí dceři a ona tomu může uvěřit,“ popisuje svou obavu.

Za fotografie nabízejí i tisíce korun

Některé konverzace se podle Tomáše časem přesunou od lichotek k nabídkám peněz. Za intimní fotografii prý lidé běžně nabízejí stovky až tisíce korun.

„Od 500 do 1500 průměrně. Zrovna dneska ráno jsem měl zprávu, že mi nabízí dva tisíce korun za fotku. Za video myslím, že nabízel pět tisíc,“ tvrdí. Ještě horší scénář ale nastává ve chvíli, kdy místo odměny přijde vydírání. V jednom z případů podle něj po zaslání uměle vytvořené fotografie následovala zpráva požadující peníze pod hrozbou, že snímek rozešle celé škole. Případ podle Tomáše následně převzala policie.

Právě stud a strach mohou podle něj způsobit, že skutečné dítě o podobné situaci doma vůbec neřekne. Může se bát trestu, posměchu nebo toho, že samo udělalo něco špatně.

Někteří jsou ochotni přijet stovky kilometrů

Projekt nekončí pouze u online komunikace. Pokud druhá strana sama navrhne osobní schůzku, členové týmu na ni podle Tomáše přistoupí a místo fiktivní třináctileté dívky dorazí oni.

Jeden muž měl například urazit přibližně 300 kilometrů v očekávání setkání s třináctiletou. Jiný podle Tomáše přišel s kondomy a vínem. Tým tvrdí, že jednotlivé případy předem konzultuje s právníkem a při následné konfrontaci se vyhýbá fyzickému násilí. „Nikdy bychom nešli do fyzické konfrontace,“ zdůrazňuje Tomáš.

Na místo zároveň podle svých slov přivolávají policii. „Naším hlavním cílem jsou dvě věci. Abychom ho ztotožnili a aby mu sebrali telefon, protože tam jsou ty důkazy,“ vysvětluje. V telefonu se podle něj mohou objevit také konverzace s dalšími skutečnými nezletilými.

Výsledky jednotlivých případů ale zatím nejsou uzavřené a Tomáš sám připouští, že ne každý skončí trestním postihem. U většiny podle něj v době rozhovoru stále probíhalo policejní šetření.

Nejde jen o dívky

Ačkoli hlavní profil vystupuje jako třináctiletá Lucinka, tým vytvořil také falešné účty chlapců. Ani tam podle Tomáše zájem dospělých nemizí. „Máme i profily kluků, kde se vydáváme za dvanáctiletého kluka, a ty nabídky jsou úplně stejné,“ upozorňuje.

Právě proto nechce, aby celý projekt skončil pouze u šokujících videí s dopadenými muži. Jeho hlavní vzkaz míří k rodičům. Nemusí podle něj nutně dětem násilně kontrolovat každý telefon, měli by ale vědět, v jakém prostředí se jejich synové a dcery pohybují a především s nimi o podobných situacích otevřeně mluvit.