Reklama
Reklama
Magazín

Do patra domu na Florenci dostali loď i karavany. Teď se místem s podivným příběhem můžete projít i vy

Tereza Šolcová
Tereza Šolcová
Tereza Šolcová

Na schodišti je to obyčejný dům na pražské Florenci. Člověk vystoupá o patro výš a čeká dveře do divadla, možná foyer. Místo toho se ocitá v bažině. U mola se pohupuje loďka a za ní se otevírá prostor, kde nechybí obytné karavany nebo bar. Ještě před chvílí bylo za oknem centrum Prahy. Teď to vypadá, jako by cesta vedla někam daleko za město, na sraz lidí, kteří žijí záměrně stranou ostatních.

Reklama

Inscenace Karavana pražského divadla Pomezí se odehrává právě na takovém každoročním setkání. Postavy se sjíždějí na odlehlé místo uprostřed bažin: některé si život mimo většinovou společnost zvolily, jiné k němu dotlačily okolnosti. Přijely si vyměnit zkušenosti, potkat další lidi a na chvíli narušit samotu. Divák na místo přichází jako další návštěvník. Nikdo mu nehlídá sedadlo ani neříká, kam se má vydat.

„Na začátku rešerší jsme se zabývali otázkami, proč se někteří lidé rozhodnou žít mimo společnost samotářským nebo nomádským způsobem života,“ vysvětluje dramaturgyně Barbora Smolíková. Tvůrci pak podle ní začali budovat vlastní mytologii místa, kde se všichni, herci i diváci, setkají.

...
Ještě před chvílí to byl pavlačový dům na pražské Florenci. Za dveřmi jednoho z jeho pater začíná jiný svět.Foto: Tereza Šolcová

„Pracujeme tak i se vztahem různých postav k mystice a magii. Na každém představení se pravděpodobně do popředí dostanou trochu jiné skutečnosti i témata. Záleží, do čeho se kdo rozhodne ponořit a na co se zeptat,“ přibližuje Smolíková.

Pokud se diváci na interakci necítí, nevadí. Stačí potichu vyrazit třeba jen za vůní. U jednoho z karavanů se totiž vaří guláš. Jedna z postav popíjí pivo a krájí cibuli. Za chvíli už držíte v jedné ruce vařečku a ve druhé chlazeného lahváče.

Reklama
Reklama

Herec v roli vás požádá, jestli byste guláš nemohli zamíchat, než si na chvilku odskočí. Jsou to drobné, skoro všední úkony, jenže právě při nich se hranice mezi návštěvou divadla a pobytem na cizím srazu začíná pomalu ztrácet.

Nikdo neuvidí všechno

Jinde zase můžete usednout k meditační seanci nebo zpívat s kytarou u ohně. Mezitím zaslechnete útržek sporu a začnete tušit, že společné posezení není tak bezstarostné, jak zprvu působilo. V bažině zůstává cosi nevysloveného. Můžete zůstat u ohně, anebo jít za hlasem, který vás zaujal. Část příběhu se mezitím odehraje bez vás.

Právě tady chtěl tým Pomezí svůj dosavadní způsob práce posunout. „V souvislosti s imerzivním divadlem se často mluví o roli diváků a o tom, že vstupují do děje či ovlivňují příběh. Přesto mají inscenace obvykle velmi pevnou strukturu a na samotný děj mají diváci ve skutečnosti jen malý vliv,“ říká režisér Lukáš Brychta. Tentokrát však postavy nemají projít každý večer stejnou posloupností scén. Kam se jejich vztahy a konflikty posunou, ovlivňují z velké části právě diváci.

„Chtěli jsme udělat inscenaci, která nebude nazkoušená v klasickém slova smyslu,“ vysvětluje Brychta. Nikdo z diváků tak nemá šanci na jednom představení vidět všechno. Každý si z bažiny odnese vlastní útržky příběhu.

Reklama
Reklama

Působivé je, kolik se toho vejde mezi stěny jediného patra. Scénografky Tereza Gsöllhoferová a Eva Justichová ve spolupráci s týmem Pomezí nevytvořily jen kulisu k prohlížení. Připravily místo, kde se dá chvíli pobýt: projít kolem vody, zastavit se u karavanu, přisednout k lidem, od kterých ještě nevíte, co čekat.

...
Inscenace Karavana se vejde do jediného patra domu v ulici Za Poříčskou branou.Foto: Tereza Šolcová

Vůně guláše a možnost vzít do ruky vařečku pak dělají pro uvěřitelnost celé scénografie stejně mnoho jako loď, při pohledu na niž se člověk neubrání otázce: „Jak ji sem, do druhého patra pavlačového domu, dostali?“

Při odchodu se schodiště vrátí na své místo. Je zvláštní sejít po něm zpátky do Prahy, když jste před několika minutami stáli uprostřed bažiny a přemýšleli, komu z těch lidí vlastně věřit. Karavana měla premiéru v září 2025 a Pomezí ji na Florenci dál uvádí.

Divadlo Pomezí: Karavana

Koncept a scénář: Vojtěch Bartoš, Lukáš Brychta, Jindřiška Dudziaková a Barbora Smolíková
Režie: Lukáš Brychta
Dramaturgie: Vojtěch Bartoš, Jindřiška Dudziaková, Barbora Smolíková
Scénografie: Tereza Gsöllhoferová, Eva Justichová
Kostýmy: Eva Justichová
Hudba: Jakub König
Hrají: Vojtěch Bartoš, Mariana Čížková, Anastázie Dobrodinská, Jindřiška Dudziaková, Richard Fiala, Petr Jeřábek, Jakub Müller a Milada Vyhnálková

Reklama
Reklama

Zdroj: autorský text


Chcete vídat Aktuálně.cz častěji na Googlu?
Přidat jako preferovaný zdroj
Reklama
Reklama
Reklama