Jaký má kauza tzv. „těhotné tyranosauřice“ vývoj od roku 2005, kdy Mary Schweitzerové přišla s tímto tvrzením poprvé? A jaký posun zaznamenala od loňské zimy, kdy jste o jejím objevu psal na svém DinosaurusBlogu?
Ono to má dokonce delší průběh, jakési „měkké tkáně“ ve vzorcích zkamenělin dinosaurů z Montany byly údajně odhaleny už počátkem 90. let. Od roku 2005, kdy Schweitzerová definitivně vytáhla tuto fascinující možnost na světlo v podobě halasné vědecké studie, v podstatě probíhá neutuchající zápas mezi ní a jejími konzervativnějšími protivníky, kteří se snaží veřejnost přesvědčit, že jde pouze o kontaminaci současným biologickým materiálem (například bakteriálním povlakem). Zatím není vyřčeno poslední slovo a asi ještě dlouho nebude. Schweitzerová ale dosud v podstatě všechny protiargumenty docela šikovně vyvrátila.
Proč vlastně tým v rozmezí několika let přijde s podobným tvrzením, přičemž nikdy objev nepotvrdí na 100 procent? Proč s ním tedy znovu vychází? S trochou nadsázky – nechtějí jen přilákat zájem médií kvůli novým grantům?
Tato vědkyně se o možnost přítomnosti měkkých tkání zajímá už velmi dlouho a stalo se to jakýmsi základním kamenem jejího výzkumu. K tomuto účelu má od roku 2008 dokonce vlastní mobilní laboratoř, se kterou může vyjíždět k ještě „čerstvým“ nálezům i do terénu v pustinách Badlands. Samozřejmě je to vždy hodně mediálně sledované a přináší to pozornost z mnoha směrů, ale osobně si nemyslím, že jde v první řadě o snahu získat finanční prostředky.
Jak důvěřujete vědeckému výzkumu Schweitzerové a jejím tvrzením? Přece jen bývá z různých stran zpochybňován…
Jak už jsem uvedl, zatím nelze nic s jistotou potvrdit ani vyvrátit. Schweitzerová je každopádně velmi precizní a rozhodně už ustála jakousi základní, jednoduchou kritiku, která by naprosto nesmyslnou či nedomyšlenou tezi snadno rozcupovala. Rozhodně tvrdit, že z živočichů mrtvých více než 660 000 století můžeme stále získat například původní proteiny, je ale nejspíš předčasné.
Co by znamenalo pro paleontologii, kdyby následné chemické analýzy skutečně potvrdily, že se jedná o medulární kost?
Jednak bychom museli uznat, že i přes nepředstavitelně dlouhá období geologické minulosti se mohou dochovat překvapivě detailní a jemné struktury. Také by se před námi při troše štěstí objevila teoretická možnost určit u dobře zachovaných fosilií pohlaví dinosaurů (což platí jen pro statisticky malý vzorek dinosauřích samic, které zahynuly v době kladení vajec a následně fosilizovaly), výzkum by měl význam i pro pochopení rozmnožování neptačích dinosaurů a zároveň třeba i vývoj reprodukční fyziologie současného ptactva.
Ve svém blogu naznačujete, že výzkum Schweitzerové a spol. by mohli využít kreacionisté a přizpůsobit si je svým potřebám. O co přesně jde?
Někteří zastánci tzv. vědeckého kreacionismu považují takto unikátní dochování zkamenělin druhohorních dinosaurů za důkaz svého přesvědčení, že dinosauři museli žít ve skutečnosti před mnohem kratší dobou, řádově před pouhými tisíciletími nebo desítkami tisíc let. Samozřejmě jde z hlediska geologie a paleontologie o absurdní představu, ale zejména ve Spojených státech mají tito lidé poměrně velký vliv. Výzkumy Schweitzerové si ze zřejmých důvodů velmi oblíbili, což vědkyni v očích některých jejích kolegů poněkud diskriminuje.
V médiích se rovněž objevila spekulace, že v oné kosti mohou rovněž být nalezeny fragmenty DNA, což členka týmu, Lindsay Zanno, mírně řečeno nevyvrátila. Jak pravděpodobné vám to připadá?
K tomu téměř s jistotou u takto starého materiálu nemůže dojít. Nedávno jedna vědecká studie prokázala, že například ani v kopálu, tedy ještě ne úplně fosilizované pryskyřici, se DNA nedochová po víc než zhruba několik tisíciletí. Ojediněle se sice najdou objevy ještě starších komponent DNA v pravěkých pozůstatcích, například mamutů a neandrtálců, maximálně jde ale o nějaké desítky až stovky tisíciletí. Rekordem je zatím DNA z kosti nohy pravěkého koně z kanadského Yukonu o údajném stáří asi 560 000 až 780 000 let. To je stále zhruba stokrát kratší doba, než ta, která uplynula od vyhynutí posledních druhohorních dinosaurů. Pokud tedy narážíte na možnost realizace Jurského parku, tak ten už bohužel, nebo spíše bohudík, zůstane jen literární a filmovou fikcí.
