S nápadem natočit sugestivní snímek o Lodži přišla producentka Małgorzata Wabińská. Podle slov režisérky Ewy Podgórské chtěla poukázat na to, jaký vliv má město na jeho obyvatele. Producentka se inspirovala urbánní psychoanalýzou, se kterou přišel na počátku milénia francouzský psychoanalytik Laurent Petit.

Ewa Podgórska | Foto: filmpolski.pl

Metoda spočívá v rozpoznání neurózy a určení následné adekvátní terapie. A opírá se o rozhovory s obyvateli města. Právě jejich příběhy a trápení jsou ústředním motivem polských filmařů.

"Lodž je moje rodné město a jeho jméno jsme ve filmu neuváděli schválně, protože jsem chtěla vytvořit univerzální snímek," vysvětlila Aktuálně.cz režisérka. Ta svůj dokument představí i na mezinárodním filmovém festivalu Elbe Dock v Ústí nad Labem, jenž začíná v úterý.

Dýdžejka, drogový dealer i důchodkyně

Všichni protagonisté (dýdžejka, bývalý mladý trestanec, drogový dealer či důchodkyně), kteří ve snímku vystupují, jsou skuteční Lodžané. Filmaři je hledali dlouho přes média i organizace.

"Byl to dlouhý proces. Měli jsme reklamu v novinách, snažila jsem se oslovovat kolemjdoucí na ulici, ptala jsem se kamarádů a kolegů, jestli neznají někoho vhodného. Navštívila jsem kostel, noční kluby, trhy a mnoho dalších míst," vypočítává Podgórská. Někdejšího vězně, 22letého Damiena, například potkala v nočním autobuse.

Diagnóza | Foto: Entertain Pictures

Kromě mladého bezdomovce Damiena, který při natáčení snímku zemřel poté, co jej neznámý útočník ubil k smrti na ulici, se v Diagnóze objevuje spousta dalších nelehkých osudů. Podle režisérky byli hlavní aktéři naprosto otevření a připravení o svých problémech a niterných pocitech hovořit mimo kameru. Jejich natáčení však bylo složitější.

"Musela jsem získat jejich důvěru, proto jsem s nimi strávila spoustu času. Nakonec ale bylo těžké přesvědčit je k tomu, aby promluvili na kameru. Vybrali jsme padesátku lidí, ale pozvali jsme jich mnohem více. Dokonce jsme s některými z nich natáčeli jejich příběhy, když ale přišlo na sezení s koučem, nepřišli," popsala režisérka.

Vyjádřit své pocity 

Mezi příběhy se objevuje například stárnoucí žena Zosia, která vždy postrádala vřelé objetí od svých rodičů, takže své pocity během života častokrát skrývala. Právě ta patří k nejoblíbenějším postavám Podgórské. "Myslím, že máme něco společného. Je velmi statečná a byla velmi otevřená," dodává režisérka.

Podle ní se lidé častokrát neptají starších žen na to, jak se cítí a co prožívají. "Nejsou dostatečně sexy, nejsou dostatečně atraktivní, může za to i patriarchát. Ženy obecně, ale především starší generace, si nedopřávají právo vyjádřit své pocity, tužby a přání," myslí si Podgórská.

Režisérka, která se v Lodži narodila a také zde studovala filmovou školu, vnímá město jako svůj milovaný domov, přestože má spoustu negativ. Pohledem psychoanalytika Laurenta Petita by bylo ženou ve středních letech potýkající se s depresí, zatímco Varšava, kde momentálně žije, mladým atraktivním mužem.

"Každé hlavní město je vždycky jiné než jakékoliv jiné město země. Je zde spousta možností, život je rychlejší. Ale Lodž je upřímnější, láskyplná a lidé jsou otevřenější," vysvětluje. 

Kdyby si měla vybrat, v jakém jiném městě mimo Polsko by žila, zvolila by pravděpodobně Moskvu nebo Edinburgh.

A jak by v jejích očích vypadalo samotné Polsko? "Polsko je žena s manželem ze západu a milencem z východu. Velmi rozpolcená žena, která neví, co přesně chce, ale zároveň dokáže být velmi silná," říká.

Podívejte se na trailer filmu: