Pomocí her se děti můžou naučit logickému myšlení, malé násobilce nebo základům fair play. Hry ale mohou také pomoci vyřešit důležité urbanistické problémy měst. Alespoň tomu věří zakladatelka nizozemského studia Play the City Ekim Tan, která svou vizi představila na pražské konferenci reSITE.
Ekim Tan
- Narodila se v Istanbulu, a než se přestěhovala do Nizozemska, pracovala a studovala ve Spojených státech, Sýrii a Egyptě.
- Studovala architekturu a svůj rostoucí zájem a nadšení o města a hry ji vedl k získání doktorského titulu na Technické univerzitě v Delftu s názvem „Hraní jako metoda pro městský design".
- V roce 2008 založila Play the City, poradenskou firmu se sídlem v Amsterdamu a Istanbulu, která pomáhá vládám a dalším účastníkům na trhu účinně spolupracovat se zúčastněnými stranami. Metoda City Gaming, již vytvořila během svého doktorského výzkumu na Technické univerzitě v Delftu, byla aplikována v projektech po celém světě, mimo jiné v Istanbulu, Amsterdamu, Tiraně, Kapském městě a Bruselu.
Při používání její metody městského hraní (City Gaming) se účastníci sejdou nad reálným 3D modelem určitého místa ve městě. Tam pak řeší problémy, které jsou s jeho rozvojem spojeny. Ať už se jedná o využití městských brownfieldů (nevyužívané území), vylidnění center, spory mezi developery a místními obyvateli, nebo velmi aktuální masovou migraci.
"Hra je určena pro všechny, kteří se cítí být zodpovědní za rozvoj daného místa. Cílem je sezvat všechny zainteresované strany k jednomu stolu, kde se potkají a společně problémy prodiskutují a vyřeší. Hru tak hraje každý, koho se daný problém týká. Ať už to jsou developeři, politici, ale třeba také místní iniciativy či neziskové organizace," popsala Aktuálně.cz Ekim Tan.
Jednotliví aktéři mohou na hrací plán umisťovat makety domků, kanceláří nebo komunitních míst či guerillových zahrad. "Nefunguje to tak, že by hra nabídla správnou cestu a přišla s jediným správným řešením. Spíše vytváří nečekaná partnerství a vztahy, díky kterým si jednotliví aktéři začínají důvěřovat," dodává Tan.
Uvádí to na příkladu projektu v Kapském městě. Při něm řešili hráči možnosti, jak vylepšit chudinskou část města, která sice disponuje mladými obyvateli a potenciálem, ale zoufale jí chybí rozvoj. Zjistilo se, že ho brzdí spor majitele pozemků, kterému vadilo, že na jeho území působí obchodníci v kontejnerech. "Majitel trval na tom, že musí opustit jeho pozemek, protože mu jeho užíváním znemožňují místo rozvíjet. Obchodníci měli ale na situaci opačný pohled, protože tvrdili, že zajišťují na území bezpečí, takže kdyby tam nebyli, v okolí by se rozšířily krádeže a znásilňování," popisuje designérka hry.
Majitel si tak nad hrací deskou uvědomil skutečnost, že i obchodníci mají na území nějaké morální právo, a přiznal, že ho nikdy tento pohled nenapadl. Chtěl se však podílet na nějaké kontrole obchodu, proto kontejnery, ve kterých obchodníci působili, po dohodě přesunul na jedno místo a vytvořil tak improvizovaný obchodní dům.
I proto je podle důležité, že se hráči sejdou u jednoho stolu. "Nad hrou se dá vybudovat určitá míra důvěry a lidé, kteří spolu normálně odmítají mluvit nebo k tomu nemají šanci, se sejdou u jednoho stolu a vzájemně se vyslechnou. Většinou přitom opustí svou oficiální skořápku a jsou mnohem upřímnější, než by byli při oficiálním jednání," popisuje Tan.
Role Ekim Tan a jejího týmu je pak v tom, že fungují jako nezávislý moderátor celé diskuse. Sama to trochu přirovnává k roli Pána Jeskyně ve hře Dungeons and Dragons, tedy vypravěče, který posouvá děj, ale přímo nerozhoduje o osudu daného místa. "Využívají nás jako platformu, kde mohou daný problém diskutovat. Naší výhodou je, že nikomu nestraníme, a nabízíme tak neutrální místo, které má nějaká daná pravidla a aktéři zde mohou diskutovat problém," popisuje.
Pravidla jsou podle ní přirozená danému místu, odvozují se od reálných podmínek, jako je hustota osídlení, rozměry místa nebo napojení na infrastrukturu. Každý aktér má zároveň speciální hrací pravidla, která jsou odvozena od toho, jakou roli má v rozhodovacím procesu. “Přirovnala bych to k šachům, kdy má každá postavička na hrací desce jiný pohyb,” říká.
S frustrací se během diskuse nesetkává, lidé jsou při hraní hodnější a vstřícnější než v běžném životě. "To mě samozřejmě otravuje, protože by bylo jednodušší, kdyby se problém hned dostal na povrch. Čím rychleji se totiž ke stolu dostane problém, tím je to lepší," tvrdí.
V každé hře se někdo snaží určitým způsobem podvádět. U této hry se však nejedná většinou o podvádění za účelem obohacení, ale spíše upravení situace do reálných podmínek. "Když jsme hráli hru v Albánii, jeden z účastníků se rozhodl, že bude hrát za srbskou mafii. Ta totiž skutečně ovlivňuje to, jakým způsobem jsou schvalovány městské plány. Od té doby se všichni účastníci zaobírali i otázkou, jak problém vyřešit, aby ho nemohla mafie zhatit, takže se to celé podstatně více blížilo realitě.”
Život ve městě přirovnává k neustále pokračující hře, vítězství je pak fakt, když se vám podaří splnit alespoň malý cíl. Ať už to jsou čistší chodníky, guerillové zahrádky, nebo přesunutí popelnic. "Důležitější než vítězství je však podle mě spokojený hráč, protože to značí spokojeného obyvatele," míní designérka urbanistické hry.
Jak řešit problém migrantů?
Na konferenci reSITE, která se minulý týden odehrála ve Foru Karlín, představila Ekim Tan model své hry i širšímu publiku. Na modelové situaci tam hráči dostali možnost vyřešit ve smyšleném 300tisícovém městě problém příchodu migrantů. Na 12 různých místech se zhruba 150 hráčů vžilo do rolí jednotlivých aktérů.
Autor článku stál na straně migrantů. Po celou dobu tak sledoval, jak se zástupci města rozhodují vypořádat s jejich příchodem. Ačkoliv byl jejich přístup pozitivní, v chaotickém ruchu plného sálu jako by se ztrácel smysl celé hry, tedy lepší komunikace. Jednotliví zástupci města se snažili řešit problémy uprchlíků, avšak bez nějaké větší snahy se jich zeptat na jejich názor.
Podle Ekim Tan i to ukazuje na hlavní problém, který se snaží hra řešit. "Nemyslím si, že by hra samotná mohla vyřešit problém migrace. Může ale pomoci lidem mnohem účinněji komunikovat," říká Tan s důrazem na to, že právě komunikace je možná zásadním problémem při řešení migrační krize.
