Kulturní dopad experimentu

Calhounův experiment "Vesmír 25" zanechal výraznou stopu v populární kultuře a inspiroval řadu dystopických děl. Zejména komiks Judge Dredd byl přímo ovlivněn Calhounovými experimenty, jak potvrdili jeho spolutvůrci Alan Grant a John Wagner. V tomto dystopickém světě žijí lidé v takzvaných "mega-blocích" - obřích věžácích s až 50 tisíci obyvateli, kde přelidnění vede k násilí a společenskému rozkladu.

Film Soylent Green z roku 1973 také čerpal z rostoucích obav z přelidnění a městského násilí, které byly v té době aktuální. Tyto obavy zesílily právě v době, kdy Calhoun publikoval výsledky svých experimentů.

Sám Calhoun se později zaměřil na městské plánování a urbanizaci, které považoval za klíčové pro vyhnutí se "behaviorálnímu poklesu" nebo "zkázonosnému chování" podobnému tomu ve Vesmíru 25. Moderní výzkumy skutečně potvrzují, že design měst může významně ovlivnit sociální izolaci.

Calhoun sám nevěřil, že lidstvo je nevyhnutelně odsouzeno ke stejnému osudu jako jeho myši. V pozdějších experimentech zkoumal, jak prostorové uspořádání může podpořit inovativní chování a spolupráci. Chtěl, aby jeho výzkum ovlivnil architektonický design věznic, psychiatrických léčeben a dalších budov náchylných k přelidnění. V roce 1979 napsal, že "žádná jednotlivá oblast intelektuálního úsilí nemůže mít větší vliv na lidské blaho než ta, která přispívá k lepšímu designu vystavěného prostředí".