Každý někdy zažil frustraci, když se snažil vést rozhovor v hlasité hospodě nebo restauraci. Vědci nyní prokázali, že podobný scénář znají i delfíni, kteří na sebe v hlučném prostředí "křičí", aby se dorozuměli. Výzkum posílil obavy z dopadů hluku, který vytvářejí lidé, na mořské živočichy. Například kytovcům totiž ztěžuje komunikaci a spolupráci, uvedl list The Guardian.
"Ve velmi hlučné hospodě se přistihneme, že zvyšujeme hlas," uvedla Pernille Sørensenová z Bristolské univerzity, která studii vedla. "Delfíni reagují podobně; snaží se to kompenzovat, ale jsou tam určitá nedorozumění," dodala.
Vědci v nejnovější studii zkoumali pár delfínů, Deltu a Reese, a sledovali, jak jejich schopnost spolupráce ovlivňuje hluk v pozadí. Vycvičení delfíni měli za úkol mačkat tlačítko pod hladinou. Z reproduktorů jim výzkumníci pouštěli stále vyšší úroveň hluku a kytovci se ji snažili vyrovnat změnou hlasitosti a délky svých volání. Jejich úspěšnost v plnění úkolu s vyšším hlukem klesala o desítky procent.
Nejvyšší hladiny hluku byly srovnatelné s těmi, které se někdy vyskytují v mořském prostředí v důsledku lodní dopravy a vrtů.
Zvuk se vodou šíří 4,5krát rychleji než vzduchem, což znamená, že mnoho mořských organismů se vyvinulo tak, že se spoléhají na zvuky, které jim poskytují důležité signály pro navigaci, hledání potravy, vyhýbání se predátorům a umožňují komunikaci. Bezobratlí a ryby slyší zvuky o nízkých frekvencích, zatímco kytovci (delfíni a velryby) slyší velmi vysoké frekvence a používají také aktivní sonar k detekci objektů, včetně kořisti. Keporkaky, které zpívají na nízké frekvenci, lze slyšet až na vzdálenost 16 tisíc kilometrů.
Hluk způsobuje nemoc a smrt
V posledních desetiletích se však podmořská zvuková krajina radikálně změnila z prostředí, kde převládaly přírodní zvuky, na místo, kde v některých oblastech dominuje hluk způsobený lidskou činností - lodní dopravou, seismickým průzkumem, těžbou ropy a větrnými elektrárnami na moři. Nárůst hluku v pozadí je spojován s uváznutím mořských tvorů na mělčině, dekompresní nemocí a změnami chování.
Jiná nedávná studie zjistila, že když jsou narvalové vystaveni působení seismických vzduchových děl, která se používají při průzkumu v ropném a plynárenském průmyslu, začnou se okamžitě potápět, aby před hlukem unikli. Podle vědců spotřebovávají tyto vysoce intenzivní ponory mnohem více energie než obvykle a ohrožují zdraví mořských savců.
Sørensenová uvedla, že se objevily některé pozitivní pokusy o řešení tohoto problému, například používání bublinkových konstrukcí kolem stavenišť k tlumení zvuků. Některým zvukům, jako jsou lodní motory, je obtížnější se vyhnout, ale celkový dopad by se dal zmírnit lepším pochopením toho, jak hluk ovlivňuje mořské živočichy, a jeho zohledněním. "Možná jsou období v roce, kdy je lepší v určité oblasti nebýt," řekla Sørensenová. "Takže byste mohli v určitých obdobích provoz omezit a v jiných zvýšit," dodala.
