San Diego - (Od zpravodaje Aktuálně.cz v USA) - V delfíním těle se možná skrývá klíč k léčení hned několika závažných lidských onemocnění - od rakoviny po cukrovku. Jinou věcí však je, jak daleko člověk smí zajít, když chce delfíny k výzkumu lidských nemocí použít.
Delfíni jsou - podobně jako lidé - savci, a i když na rozdíl od lidí žijí ve vodě, mají s námi stále mnoho společného. I obdobné nemoci. Pozoruhodné však je, že některé choroby delfíni zvládají lépe než lidé. Vědci by tedy rádi zjistili, zda poznatky od delfínů nepůjdou využít i pro léčení lidí.
Vyplynulo to z nedávného výročního zasedání Americké asociace pro povznesení vědy (AAAS), které se uskutečnilo v kalifornském San Diegu.
Strážní zvířata pro naše zdraví
"Delfíni jedí tytéž ryby, které z moře na své jídelníčky zařazujeme my," připomněla Carolyn Sotkaová z amerického Národního úřadu pro oceány a ovzduší (NOAA). "Ekologická i fyziologická podobnost těchto mořských savců s námi umožňuje využít delfíny jako strážní zvířata, jejichž zdravotní stav nás může varovat, pokud se mořská strava stane zdravotně závadnou kvůli znečištění vody," řekla.
Ale to není zdaleka všechno. Delfíni nabízejí mnohem víc.
Rakovinné viry nevadí
"Delfíni jsou jediní živočichové kromě člověka, v jejichž těle žijí papilomaviry," uvedl na konferenci Hendrik Nollens z Floridské univerzity. Co je však ještě zajímavější: podle všech dosavadních znalostí delfínům nezpůsobují problémy.
A to je dost podstatné: papilomaviry totiž mohou u žen vyvolat rakovinu děložního čípku. (Za toto zjištění dostal Němec Harald zur Hausen v roce 2008 Nobelovu cenu.)
"Pokud se nám podaří zjistit, proč delfínům tyto viry neškodí, mohlo by to prospět při hledání postupů, jak zabránit rakovině děložního čípku u lidí," zdůraznil Nollens.
Navíc dodal, že od ledna 2006, kdy se tím začal zabývat, našel jeho tým u delfínů přes čtyřicet nových virů, o nichž nikdo dřív nevěděl. Možná by se tedy daly dalším výzkumem získat i jiné virologické informace prospěšné pro léčení lidí.
Delfín má cukrovku. Ale jen když chce
Další vědci na konferenci v San Diegu vysvětlovali, že i delfín má cukrovku. Ale dokáže ji zvládnout.
Cukrovka neboli diabetes mellitus je lidské onemocnění, které má dva typy. Při cukrovce I. typu se ve slinivce břišní nevytváří dostatečné množství inzulínu, hormonu potřebného k přenosu cukru glukózy do buněk. Poruchu není možné vyléčit, dají se jen zmenšovat příznaky pícháním dodatečného inzulínu.
Při cukrovce II. typu se inzulín sice tvoří, ale vinou nedostatku receptorů (jakýchsi vrátek v buněčné stěně) nemůže přenášet glukózu do buněk. Choroba se nazývá také "stařecká cukrovka" nebo "cukrovka otylých" a dá se mnohdy limitovat cvičením a snížením hmotnosti. Někdy pomohou léky udržující správnou hladinu glukózy v krvi, jindy je nutné užívat dodatečný inzulín. I tak však tento typ cukrovky způsobuje - podle Světové zdravotnické organizace - ve světě pět procent všech úmrtí.
Jak v San Diegu popsala Stephanie Vennová-Watsonová, ředitelka americké Národní nadace pro mořské savce (NMMF), zdraví delfíni dokážou nastolit ve svém těle stav obdobný cukrovce druhého typu, a pak jej zase "vypnout".
Příliš málo cukru
Schopnost "napodobit" cukrovku zřejmě souvisí s delfíní stravou bohatou na bílkoviny a chudou na cukry. Velký mozek delfínů však potřebuje pro činnost hodně glukózy. Stav podobný diabetu druhého typu zřejmě pomáhá lépe přesouvat cukr přímo do mozku.
U delfínů se objevuje při nedostatku potravy a je vyvolán sérií biochemických změn v organismu. Podstatné však je, že jej delfín dokáže sám regulovat podle potřeby.
Delfíni se tak vědcům nabízejí jako první zvíře, na němž je možné studovat zcela přirozeně se objevující cukrovku. A navíc možná skrývají i nějaký návod, podle nějž by šla tato choroba léčit či zmírnit u lidí.
Ale objevují i další poruchy podobné lidským, které by na nich bylo možné studovat, jako třeba přemíra železa v orgánech nebo ledvinové kameny.
Inteligentní bytost s velkým mozkem
Právě zmíněný velký mozek ovšem vyvolává debaty při posuzování, zda smí být delfín použit jako laboratorní zvíře. I tak těmto mořským savcům už lidé výrazně škodí - znečištěním moře či rybolovem, při němž náhodně zachycení delfíni umírají v rybářských sítích.
"Mozky velkých delfínů jsou větší než lidské. A v přepočtu ke hmotnosti těla mají delfíni druhý největší mozek hned po člověku," řekla na konferenci Lori Marinová z Emoryho univerzity v americké Georgii.
Tato badatelka už před devíti lety dokázala, že delfíni dokážou rozpoznat sami sebe v zrcadle, podobně jako lidoopi nebo sloni.
"Jsou to vysoce vyspělé bytosti uvědomující si samy sebe, mají vysokou inteligenci, individuální osobnost a vnitřní život," uvedla Marinová v San Diegu. "Delfíni jsou citliví na fyzické utrpení a psychické trauma," zdůraznila a odsoudila jejich využívání v programech různých akvaparků.
Podle ní je eticky velmi sporné využívání delfínů pro výzkumné experimenty.
Ostatní vědci vystupující na konferenci zdůraznili, že ke svým výzkumům využívají delfíny, kteří zemřeli bez jejich zásahu - přirozeně uhynuli nebo nechtěně skončili v rybářských sítích.
Badatelé také k rozborům využívají delfíních výkalů. V některých případech však delfíny chytnou, odeberou jim krev či vzorky tkání a pak je zase pustí na svobodu. V tomto případě by se už o psychickém traumatu těchto zvířat mluvit určitě dalo.
