Štíhlost za cenu slabosti? Nová studie odhalila, co léky jako Ozempic dělají se svaly

Léky jako Ozempic, Wegovy nebo Mounjaro změnily pravidla hry. U části pacientů vedou k úbytku hmotnosti, který byl ještě nedávno bez chirurgického zákroku prakticky nedosažitelný. Jenže čím víc dat přibývá, tím víc se ukazuje, že zásadní otázka nezní kolik, ale co přesně zhubnete. A právě tady se objevuje háček.

Tvůrci klinických studií a analýz se shodují na jednom: významná část úbytku hmotnosti při užívání těchto léků nepředstavuje tuk, ale takzvanou netukovou hmotu. Tam patří i svaly, voda nebo velikost některých orgánů.

A konkrétní čísla nejsou zanedbatelná. Podle dostupných dat může 40 až 60 procent celkového úbytku hmotnosti připadat právě na tuto složku, přičemž v některých studiích vychází, že pacienti ztratí kolem 6–7 kg netukové hmoty při celkovém poklesu váhy zhruba o 17 kg.

Jinými slovy: na každých deset shozených kilo mohou připadat čtyři až šest kilo toho, co jen tak ztratit nechcete. Kolik z této ztráty tvoří skutečně svalová tkáň, je však stále otázkou.

Nejistota a výkon

A aby toho nebylo málo, novější experimentální výzkum přidává další vrstvu nejistoty: ukazuje, že svalová hmota nemusí klesat tak dramaticky, jak se zdá z celkových čísel, i když část odborníků upozorňuje právě na riziko její ztráty.

Když pak vědci testovali funkci svalů, narazili na jiný problém: svalová síla může klesat i bez výrazné změny objemu. Toto zásadní zjištění tak ukazuje, že sledovat pouze váhu nebo procento svalové hmoty nestačí. Pro reálný dopad na zdraví je klíčové, jestli si tělo udrží výkon – tedy schopnost síly, pohybu a stability.

Nebezpečné vysazení?

Druhý „háček“ přichází ve chvíli, kdy léčbu ukončíte. Analýza kvalitních klinických studií ukazuje, že během jednoho roku lidé znovu naberou přibližně 60 % shozené hmotnosti. A modely naznačují, že návrat váhy se později zpomalí a zastaví zhruba na úrovni 75 procent původního úbytku.

Problém ale je, že nevíme, jaké složení má tato nabraná hmotnost. Pokud se vrací hlavně tuk, zatímco svaly se obnovují pomaleji (nebo vůbec), může se výsledná tělesná kompozice zhoršit. To znamená horší metabolické zdraví, i když číslo na váze vypadá přijatelně. Proč k tomu dochází?

Mechanismus je poměrně přímočarý. Tyto léky fungují jako silná regulace chuti k jídlu a po jejich vysazení se apetit vrací – často rychle. Zároveň rychlé hubnutí samo o sobě zvyšuje riziko ztráty svalové hmoty. Pokud tělo nemá dostatek bílkovin nebo není zatěžováno například silovým tréninkem, začne si energii brát i ze svalů.

„Pokud je znovu nabraná hmotnost neúměrně tučná, jednotlivci mohou být nakonec v horším poměru tukové a libové hmoty než dříve, což může mít nepříznivé důsledky pro jejich zdraví,“ dodává lékařský výzkumník Brajan Budini.

Co z toho skutečně plyne?

Nejde o to, že by tyto léky nefungovaly. Fungují – velmi dobře. Ale úbytek hmotnosti se nerovná čistému úbytku tuku a významná část může připadat na netukovou hmotu. Svalová funkce je přitom stejně důležitá jako objem a může klesat i bez viditelného úbytku svalů. V neposlední řadě se po vysazení kila vrací.

Proto odborníci zdůrazňují, že farmakologická léčba sama o sobě nestačí. Bez cílené práce a dostatečného příjmu bílkovin je pravděpodobné, že část „úspěchu“ bude vykoupena ztrátou toho, co si tělo snaží běžně chránit.