Dali jim 100 tisíc na ruku a žádné podmínky. Experiment boří mýty o lidech bez domova

Co udělá člověk z ulice, když dostane na ruku sto tisíc korun bez jakýchkoli podmínek a kontrol? Většina společnosti má jasno: propije je nebo utratí za drogy. Unikátní český projekt New Leaf Česko však ukázal pravý opak.

Když Milena po maturitě odešla z malého města do Prahy, brzy se ocitla na okraji společnosti – ve squatterské komunitě. Obživu hledala hlavně v gastronomii, střídala krátkodobé brigády a práci načerno. Série nevydařených vztahů ji nakonec před dvěma lety přivedla až na ulici. Dnes sdílí zázemí v zahradním domku v jedné z pražských zahrádkářských kolonií se svým partnerem a jeho kamarádem.

Související

"Ježíš, budu mít i vanu." Příběhy lidí bez domova, kterým Praha poskytla sociální byt

Díky projektu New Leaf Česko, za kterým stojí organizace Neposeda, získala jednačtyřicetiletá Milena sto tisíc korun i podporu sociální pracovnice. Peníze investovala hlavně do toho, aby si zlepšila podmínky k životu – pořídila plynová kamna, elektrocentrálu i základní vybavení do zahradního domku. Část prostředků padla také na jídlo a oblečení. Na skutečný návrat do běžného bydlení ale peníze nestačily. „Když si spočítáte nájem a dvě kauce v Praze, jsou ty peníze pryč skoro okamžitě,“ říká Zajacová.

Milena si na počátku udržovala odstup i od sociální pracovnice. Zkušenosti s úřady v ní dlouhodobě zanechaly nedůvěru, která se promítala do jejího vztahu k institucím. V průběhu projektu však začala postupně znovu navazovat kontakt se systémem – přihlásila se na úřad práce, vyřídila si zdravotní pojištění a některé úřední záležitosti už dnes zvládá samostatně.

Její situace však zůstává křehká. Její partner je dlouhodobě závislý na alkoholu a podle pracovníků projektu je na tomto vztahu Milena silně citově navázaná – natolik, že se z něj zatím nedokáže sama vymanit.

„Mám pocit, že lidé často čekají, že na konci projektu bude člověk šťastný, spokojený, bude bydlet, pracovat a mít všechno vyřešené. To je ale spíš pohádková představa, kterou nežijeme ani my sami – naše životy také nejsou každý den úspěšné, krásné a šťastné a ne všechno se nám daří,“ říká Zajacová. Právě podobné příběhy podle ní ukazují, jak problematické je jednoduché dělení na úspěch a neúspěch.

Závěry, které překvapily nejvíc

Odlišnou cestou se během roku ubíral příběh téměř padesátiletého Františka z Příbrami. Dlouhá léta pracoval na oddělení dlouhodobé péče, po ztrátě zaměstnání se ale spolu s partnerem postupně propadl až na ulici, kde nakonec strávili téměř dva roky. Když vstupoval do projektu, byl prakticky mimo systém – neměl doklady, zdravotní pojištění ani kontakt s lékařem. Přežíval díky sběru vratných lahví, příležitostným brigádám a dlouhodobě také nadměrně pil alkohol.

Související

Ošetření i bez dokladů. Nová ordinace zajistí péči pro chudé i lidi bez domova

Na rozdíl od Mileny nezískal přímou finanční podporu, ale intenzivní pomoc sociálního pracovníka. Zpočátku působil uzavřeně, často mluvil o bezvýchodnosti své situace a budoucnost viděl černě. Postupně se mu však podařilo vyřídit nové doklady, obnovit zdravotní pojištění i získat dávky hmotné nouze. Začal pravidelně docházet k lékaři a našel stabilnější brigádu při úklidu veřejného prostoru.

Podle sociálních pracovníků zároveň výrazně omezil alkohol a po letech života na okraji společnosti začal znovu navazovat běžné sociální kontakty mimo komunitu lidí bez domova.

Právě skupina lidí, která místo přímé finanční pomoci získala intenzivní podporu sociálních pracovníků, přitom výzkumníky překvapila nejvíc. „Ukázalo se, že klíčovou roli hraje samotný vztah a důvěra,“ říká Zajacová.

Podle Zajacové byla pro řadu účastníků zásadní už samotná zkušenost, že po nich projekt nevyžadoval další podmínky. Projekt New Leaf Česko totiž poskytl vybraným lidem bez domova jednorázovou finanční pomoc ve výši sto tisíc korun bez jakýchkoliv dalších závazků; jedním z hlavních kritérií bylo to, aby na ulici nežili déle než dva roky. „Mají zkušenost s kontrolou, podezříváním nebo s tím, že musí pořád něco dokazovat. Najednou přišel někdo, kdo k nim přistupoval jinak,“ popisuje.

Právě kombinace důvěry, času a individuální podpory podle autorů projektu často rozhodovala o tom, jestli se člověk dokázal vůbec odrazit ode dna. Nešlo přitom jen o peníze nebo střechu nad hlavou, ale také o návrat základního pocitu vlastní hodnoty, stability a schopnosti znovu přemýšlet o budoucnosti.

Peníze neutratili za alkohol ani drogy

Lidé zapojení do programu se rozdělili do několika skupin – část získala pouze finanční podporu, jiní kombinaci peněz a sociální práce a další pouze podporu sociálního pracovníka.

Závěry projektu zároveň boří řadu zažitých představ o lidech bez domova. „Na datech se ukázalo, že lidé, kteří dostanou peníze bez jakýchkoli podmínek, je neutratí za alkohol, drogy ani jiné neřesti, ale investují je do bydlení, oblečení a jídla,“ říká Zajacová. Výzkum podle ní zároveň potvrzuje, že většina lidí bez domova nechce na ulici zůstat. „To je další stereotyp – že se pro takový život rozhodli dobrovolně a jsou tam vlastně rádi.“

Podle autorů projekt zároveň odkryl i hlubší problém českého systému pomoci. Největší překážkou návratu do běžného života podle nich často není nedostatek snahy, ale chybějící včasná podpora – tedy pomoc ve chvíli, kdy člověk o bydlení teprve přichází, ne až po letech strávených na ulici. „Když člověk každý den řeší hlavně to, kde se nají a kde přespí, postupně ztrácí perspektivu,“ popisuje Zajacová. „A právě tehdy je důležité, aby měl kolem sebe někoho, kdo mu pomůže znovu vidět možnosti.“

Zdroj: autorský text