ČTYŘI VÍTĚZOVÉ

1. Michal Kwiatkowski (Team Sky)

Univerzál týmu Sky letos oslavil své první vítězství v takzvaném "monumentu". Radoval se po dojezdu hned první velké klasiky roku, kterou byl závod Milán - San Remo. Přestože Petra Sagana přespurtoval jen o galusku, v cíli velmi dobře věděl, že přepisuje historii cyklistiky ve své zemi.

"Nevěřím, že jsem přespurtoval Sagana," zářil radostí po dojezdu téměř 300 km dlouhého závodu. Pro "Kwiata" je jen škoda, že takhle dobrý závěr už nedokázal zopakovat na Amstelu v souboji s Gilbertem, kde prohrál padesát metrů před páskou.

I tak je Kwiatkowského skóre z klasik velmi působivé. Po vítězství v San Remu a prohraném spurtu na Amstelu vybojoval pódium i na Liege-Bastogne-Liege. Vedle nejslavnějších klasik se na začátku jarní kampaně 2017 radoval i na prestižní italské jednorázovce Strade Bianche.

Zajímavost:  Kwiatkowski letos vynechal dlážděné jednorázovky. Zaměření na Milán - San Remo a ardenské závody mu přineslo nejlepší jaro kariéry.

2. Philippe Gilbert (Quick-Step Floors)

Belgický jezdec Philippe Gilbert (Quick-Step) prochází po nekonečném úniku jako vítěz cílem klasiky Kolem Flander a zvedá kolo nad hlavu. | Foto: ČTK

Mnohými už odepisovaný "Phil" před sezonou 2017 podepsal jen roční kontrakt s týmem Quick-Step Floors. Jako by ani manažeři belgického týmu nevěděli, co od 34letého klasikáře, který svou životní sezonu prožil v roce 2011, mají ještě čekat.

Gilbert od začátku prohlašoval, že chce v novém týmu zkusit jiné závody než při posledním angažmá v týmu BMC. Oproti předchozímu ardenskému zaměření se letos chtěl koncentrovat na sérii belgický závodů na kostkách s vrcholem na Okolo Flander.

Není tajemstvím, že v BMC jsou tyto závody dominantou Grega van Avermaeta a že vztah obou Belgičanů není dvakrát přátelský. Gilbert už od prvních závodů ukazoval nový zápal pro cyklistiku a především svou platnost v týmu Quick-Step. Před Flandrami získal 2. místa na Dwars Door Vlaanderen i na E3 Harelbeke a přidal vítězství na etapovém závodě De Panne.

Když pak Flandry vyhrál po 55 km dlouhém sólovém útoku v dresu belgického mistra, zařadil se k nesmrtelným hrdinům cyklistiky. Na Ardeny však Gilbert zanevřít nechtěl. Vrátil se na Amstel, počtvrté v kariéře vyhrál tento největší holandský závod a stal se teprve třetím závodníkem historie, který vyhrál Flandry a Amstel v jedné sezoně. Kvůli zranění po pádu v prvních desítkách kilometrů Amstelu bohužel Gilbert musel ukončit jarní část sezony, vynechává zbytek ardenských závodů i plánované Giro.

Zajímavost: Při pádu na Amstelu si Gilbert natrhl ledvinu, přesto více než 260 km dlouhý závod vyhrál. 

3. Greg van Avermaet (BMC Racing Team)

Foto: Jérémy-Günther-Heinz Jähnick, Wikimedia Commons

Hodně dlouhé bylo čekání Belgičana z týmu BMC na vysněné vítězství v závodu z kategorie tzv. monumentů. Závodník s neuvěřitelně stabilní výkonností a specializací na severské klasiky na dlažbě už vyhrál snad všechny ostatní jarní jednorázovky, takzvaný "monument" však 31letému vítězi OH v Riu stále unikal. Vloni skončil na Flandrech na zemi se zlomenou klíční kostí. "Letos přišel můj čas," odhodlaně prohlašoval před Flandrami letos.

Z nadějné pozice ve skupině se Saganem a Naesenem ho opět srazil pád. V cíli byl zase druhý. Flandry mu nepřejí, zbyla tedy poslední šance, a to legendami opředené Paříž - Roubaix. Vítězství se ve sportu za zásluhy nedává a Van Avermaet to ví lépe než kdokoliv jiný. Na Roubaix přijel skvěle připravený, měl silný tým a doufal ve štěstí, které mu v klíčových chvílích kariéry mnohokrát scházelo.

V cíli Pekla severu český fanoušek zamačkával slzu, Van Avermaet se totiž z vítězství radoval jen o kousíček před Zdeňkem Štybarem, který ale zároveň sportovně uznal, že Belgičan byl v ten den nejsilnější.

Zajímavost: Klasikářskou sezonu si po Roubaix natáhl až k závodu Amstel Gold Race. Opět byl hodně vidět, ale nezvládl klíčovou selekci na trojici kopců 30 km před cílem. Po dojezdu spekulativně vinil svůj tým z nedostatečné podpory.

4. Alejandro Valverde (Movistar)

"El Imbatido" - tak se mezi španělskými fanoušky říká nestárnoucímu závodníkovi celku Movistar. Nezmar, který jen velmi nerad vyráží na dlouhé tréninky a už po dvou hodinách vždy sedí na kávě, letos opět získal "ardenský double". Zvítězil na Valonském šípu i na Liege-Bastogne-Liege, s tím, že na těchto závodech se dohromady radoval už devětkrát!

V 37 letech si suverénně pohrával s mladšími soupeři a svižně se blíží ke 100. profesionálnímu vítězství kariéry. Letos ikona týmu španělské cyklistiky načala už druhou desítku prvenství. A to je teprve konec dubna! Jedinou mezerou ve výčtu Valverdeho úspěchů zůstává Amstel Gold Race. Ten nikdy nevyhrál. Smlouvu s týmem má do konce sezony 2019, a jestli stihne i tento závod do konce kariéry vyhrát, je otázka na jaro 2018.

Zajímavost: "Ardenský double" získává po letech 2006 a 2015 potřetí v kariéře.

PORAŽENÍ

1. Peter Sagan (Bora-Hansgrohe)

Peter Sagan na Tour de France 2016, start etapy v Carcassonne | Foto: Tomáš Vocelka

Úřadující mistr světa letos odchází z klasikářské bitvy bez velkého vítězství. Na jaře si sice připsal vítězství v závodě Kuurne-Brusel-Kuurne, což je příprava na Flandry, ale na velkých klasikách nic.

Sagan přijel na všechny závody velmi dobře připraven. Na San Remu roztrhal peloton v posledním kopci, což se naposledy povedlo Cancellarovi před 9 lety. Na Flandrách skončil na zemi po kontaktu s bundou diváka přehozenou přes bariéru. A jeho vystoupení na Roubaix rámují jen defekty v klíčových chvílích závodu.

Situace závodníka týmu Bora-Hansgrohe je nesmírně složitá. Sagan je pro všechny je tak nepříjemný soupeřem, že mu ani po důkladné selekci peletonu nikdo nepomůže k dotažení vedoucí skupiny do cíle. Přespurtoval by je.

Stejná situace nastala při dojezdu letošního Gent-Wevelgemu. Saganovi nestřídal Terpstra z Quick-Stepu ani Andersen ze Sunwebu. Rozzlobený Slovák nechal skupinu roztrhnout a věnoval tak vítězství Van Avermaetovi.

Po dojezdu Sagan nešetřil ostrými slovy na adresu Holanďana Terpstry, Quick-Step na oplátku vyhlašuje Saganovi válku: "Když Flandry nevyhrajeme my, uděláme vše, aby nevyhrál Sagan," zní z úst šéfů Quick-Stepu. Další se ptají, jak dlouho bude tohle Sagana bavit.

Zajímavost: Sagan na jaře nezůstal bez úspěchu. Vítězí hned ve dvou etapách Tirrena-Adriatica.

2 - 3. Alexander Kristoff (Katsuha-Alpecin) a John Dehenkolb (Trek-Segafredo)

Charakterově velmi podobní závodníci, houževnatí spurtéři robustnějších postav, mají ve svých týmech pozici jasných klasikářských jedniček. Oba dokázali v kariérách vyhrát dva monumenty. Po loňském strádání, kdy oba trápilo zdraví, se letos od Nora a Němce čekalo opravdu hodně.

Kristoff měl vytvořit úderné klasikářské s novou posilou Tonym Martinem, Degenkolb měl zase naplnit obrovská očekávání týmu, který okolo něj poskládal opravdu velmi silnou sestavu v čele s belgickými mladíky Theunsem a Stuyvenem.

Jiskra z let 2014 a 2015 však v důležitých momentech Kristoffovi s Degenkolbem chyběla. Navíc ani jednomu nenahrává velmi aktivní styl závodění, který byl letos nastolen nejen týmem Quick-Step. Sagan jim nedal šanci nechytatelným nástupem na posledním kopci San Rema, Gilbert roztrhal peloton na Flandrech 90 km před cílem, Boonen peloton Paříž-Roubaix natáhl ještě dřív. 

4. Daniel Martin (Quick-Step Floors)

Daniel Martin má těžkou roli. V předchozím angažmá u týmu Garmin Sharp, který teď závodí pod názvem Cannondale-Drapac, dokázal hned dvakrát získat vítězství v závodě z kategorie monumentů. V roce 2013 Liege-Bastogne-Liege a o rok později i na podzimní Lombardii.

V Quick-Stepu tak čelí velkému tlaku. Čeká se od něj velké klasikářské vítězství. Toho se však ani letos na jaře nedočkal. Z Arden odešel poražen Alejandrem Valverdem. Martina tak může utěšovat jen fakt, že prohrál s tím opravdu nejlepším ardenářem jara 2017.