Nejvíce kol levitovalo minulý víkend uprostřed Průmyslového paláce holešovického výstaviště. Jednalo se o instalaci, která propojovala různé bicykly s osudy jejich majitelů. Prostě – co kolo, to jeden příběh.
Vztah majitele a jeho kola, o to zde především šlo. Co majitel, to jiné kolo, jiný přístup, jiné svezení. Bylo jich celkem třicet šest – některá se stopami rzi, evidentně každodenně pracující, jiná doslova „vymazlená“. Našly se tu sběratelské kousky, technické unikáty, kuriozity i sportovní speciály. Instalaci měla na svědomí společnost Hipposdesign.
Kola stála, ale většinou visela v secesním prostoru, mohli jste se jich mnohdy i dotknout, případně se na ně podívat z nadhledu, protože těsně s expozicí jízdních kol sousedila jiná instalace – věž Martina, tedy jakási dočasná rozhledna.
Ostatní prezentace bicyklů byly již skromnější, ale přesto velmi zajímavé. Šlo například o elegantní kolo do města s neméně elegantním jménem Racek, které je schopné elektronicky reagovat, obdobně jako současný automobil.
Na kole jsou například umístěny blinkry, brzdová světla, ale i senzory, které upozorňují jezdce na blížící se vozidlo zezadu. Stroj má rovněž Bluetooth 4.0, díky kterému pozná svého majitele.
Jiná expozice pak představovala českého výrobce Duratec, jehož výrobky dosahují světové úrovně, a to především díky využití ruční práce s karbonovými vlákny. Jejich silniční kola pak okouzlují váhou, či spíše lehkosti 6,4 kg.
Ke kolům patří často i nerudovská otázka: „Kam s ním?“. Odpověď nabídl stánek projektu Hang Bike. Byl tam k vidění držák kol na stěnu, který dobře vypadá a připomíná svým tvarem srdce.
