Někomu je to úplně jedno, jiní jen mávnou rukou, že na tom nic stejně nezměníme, a některým prostě v určitou chvíli už dojde trpělivost a vzhledem k jejich postavení (jde o veřejně známé osobnosti) mají potřebu sdělit národu své pocity.

Otázkou je, zda je jejich povědomí o dané situaci vždy dostatečné. Z mého pohledu je české názorové prostředí velmi nevděčným prostorem. Z jednoho úhlu pohledu bychom rádi následovali své pomyslné vůdce, se kterými se ztotožňujeme, na druhou stranu jakýkoliv jiný názor, který nesdílíme, v nás vyvolává obrovskou vlnu emocí.

Můj osobní názor je, že v rámci demokratických principů by měl mít právo se vyslovit každý, včetně veřejně známých osobností, které ovšem musí počítat s tím, že jdou tím pádem doslova s kůží na trh.

V tu chvíli je jasné, že se lidé kolem dané osoby rozdělí na dva tábory. O to více je potřeba si cenit těch, co se nebojí veřejně vyslovit a nemají strach z případné oponentury a kritiky. Nicméně, zásadní podmínkou k tomu, aby to byla jejich slova věrohodná, musí být absolutní nezištnost.

Myslím, že u většiny případů to u nás ovšem chybí chybí. Kritika by měla mít vždy určitou úroveň - neměla by mít  formu útoku, urážek a odsuzování. Zachovejme si úctu člověka k člověku, ať už se jedná o osobnost, která naši zemi reprezentuje ve světě, nebo jakéhokoliv jiného občana. Pojďme se zamyslet dříve, než něco "vyplivneme".