Quintanův Movistar je už čtyři roky po sobě týmem číslo jedna v žebříčku UCI, zatímco Dumoulinův Sunweb byl vloni až 16. z osmnácti týmů první divize.
Štěpán Straka
- Sportovní komentátor (Eurosport TV)
- Specializuje se na cyklistiku, běh na lyžích, veslování a atletiku.
- Pravidelně přispívá do českých cyklistických časopisů.
- Trojnásobný mistr republiky ve veslování.
Třítýdenní cesta k vítězství šestadvacetiletého cyklisty z Maastrichtu rozhodně nebyla nějakou spanilou jízdou bez ztráty kytičky. Spíš naopak. Byla lemována chybami i problémy, které Dumoulin nemohl ovlivnit. Od ztráty klíčového domestika Wilca Keldermana po pádu zaviněném doprovodnou motorkou přes velkou časovou ztrátu kvůli "toaletní pauze" v královské etapě přes kopec Stelvio.
Je třeba připomenout také školáckou chybu na začátku 19. etapy, kdy si zbytečně nechal odjet čelo pelotonu jen kvůli lelkování v doprovodné koloně aut, i velkou krizi ve stoupání na Pincavallo.
K tomu všemu přičtěme dennodenní tlak veřejnosti a médií spojený s vedením v celkovém pořadí, nezkušenost jeho týmu s hájením trikotu lídra a máme podepsaný recept na prášky na hlavu. Místo návštěvy psychiatra však vysoký mladík, který už před dvěma lety přišel o vítězství na španělské Vueltě v poslední etapě závodu, zvládá všechny situace s obdivuhodným nadhledem a svůj lehce ironický úsměv neztrácí ani ve chvílích největší krize.
Fanoušky si po každé etapě získává nezvykle upřímným projevem. V rozhovorech neskrývá své pocity ani slabosti, nebojí se přímo kritizovat Nibaliho ani Quintanu, borce, kteří dohromady vyhráli už šest Grand Tours.
Dumoulinova otevřenost je velkým osvěžením oproti klasickému chování pokerového hráče, kterým se prezentují jeho zkušenější soupeři. Jednoduše: když nejde o život, nejde o nic, a ať se tady hraje o historicky první holandské vítězství na Giru nebo o vítězství na jedné z největších sportovních akcí světa, je to pořád jen sport.
