reklama
 
 

V doprovodném autě na Tour de France: jak se dostat na čelo pelotonu

26. 7. 2016 1:13
Nastupujeme do zaparkovaného superbu a vydáváme se ještě před startem pelotonu na 208 kilometrů dlouhou štreku do Villars les Dombes. Naším řidičem a průvodcem je bývalý profesionální závodník Malcolm Elliott. Reportér Aktuálně.cz projel 14. etapu nejsledovanějšího závodu doprovodným vozem Škody Auto, jednoho z hlavních sponzorů Tour de France.

Rovinatý profil s pouhými třemi vrchařskými prémiemi čtvrté kategorie a silný protivítr dávají tušit, že se žádná strhující podívaná odehrávat nebude. Přesto trasu etapy lemují statisíce diváků.

Francouzi mohou být na svou Tour náležitě hrdí a také jsou. Většina jich považuje za svou povinnost dostavit se k trati, pokud vede poblíž jejich bydliště. A tak už ve startovním Montélimaru je to pěkný hukot.

A protože jsme součástí karavany Tour de France, fanoušci mávají a troubí také na nás. Nejvíce je jich podél cest vedoucích na již zmíněné tři vrchařské prémie. Kolem silnice můžeme vidět spoustu stanů nebo karavanů, v nichž fanoušci cyklistiky před etapou přespávají. Reklamní čepičky a klobouky na hlavách přihlížejících jsou důkazem, že i tentokrát reklamní karavana etapou projela.  

Blížíme se k značce „nultého“ kilometru, u níž brzy ředitel závodu Christian Prudhomme odmávne ostrý start. „Bienvenue sur le Tour 2016!“ – „Vítejte na Tour 2016,“ přeje nám prostřednictvím nápisu na tabuli osazenstvo žluté motorky. Tato tabule pak bude sloužit k oznamování rozestupu mezi vedoucí skupinkou a pelotonem.

Rádio Tour hlásí, že bylo slavnostně odstartováno a peloton se blíží k „nultému“ kilometru. Většinu času zní z rádia Tour francouzština, angličtina jen tu a tam. 

A tak se našeho řidiče Malcolma ptám, zda kvůli tomu třeba šoféři doprovodných vozů nemusejí projít nějakými jazykovými testy. „Já francouzsky umím, ale jestli se dělají nějaké testy, to opravdu nevím... Asi ne,“ odpovídá.

Řidiči z karavany zkoušky nedělají

Vzpomenu si na tragické incidenty z posledních let způsobené doprovodnými vozy v pelotonu. „Ano, ale ty byly většinou způsobeny motorkami,“ upřesňuje Elliott. A dodává, že šoféři doprovodných aut zatím nedělají ani žádné řidičské zkoušky.

„Já jsem řídil doprovodné auto v době, kdy jsem dělal sportovního ředitele, jsem také bývalým cyklistou, takže to je také velkou výhodou. Vím, jaká dynamika v pelotonu a konvoji funguje. To vše pomáhá,“ vysvětluje Malcolm Elliot.

Netrvá dlouho a rádio Tour hlásí první pokus o únik, zatím neúspěšný. Když pak o něco později (zhruba na třicátém kilometru) mezi poli čekáme na průjezd pelotonu, slyšíme, že se již podařilo únik vytvořit. Má v něm být po jednom závodníkovi IAM, FDJ, Cannondalu a Bory. S kolegy na sebe koukneme: „Že by Honza Bárta?“

Pro předjetí skupiny je třeba najít vhodné místo

Ne, byl to Cesare Benedetti. Uprchlíci profrčí, za nimi je již kolona mechanických vozů, to znamená, že je jejich náskok na peloton minimálně 90 sekund. Za pár minut projíždí peloton. Na první pozici závodník týmu Dimension Data, za ním již na svou „šichtu“ čeká Petr Vakoč. Spurterské týmy si to hlídají od samotného začátku, to znamená jediné – o etapové vítězství se bude spurtovat.

Poté, co se opět dostáváme na čelo závodu a necháváme projet odjetou čtveřici, znovu sedáme do auta a pokračujeme mezi uprchlíky a pelotonem. Blížíme se k vrcholu poslední vrchařské prémie dne, když Malcolm z okna do okna řeší s posádkou auta francouzské televize naše další záměry. Pak dojíždíme Jérémyho Roye, který má technický problém se závodním speciálem.

Budeme se snažit odjetou skupinu předjet. Podle Malcolma je k tomu nutné najít vhodné místo. A regulátor pak musí dát jasný pokyn, že skupinu můžete předjet,“ vysvětluje. Navíc řidič musí být obzvlášť opatrný, zvlášť po incidentu týmového auta s Johnym Hoogerlantem z roku 2011.

Průjezd povoluje regulátor na červené motorce

Přiblížili jsme se poslednímu ze čtveřice mechanických vozů za čelem závodu a dostáváme pokyn, že můžeme dopředu. A tak předjíždíme jeden „mechaničák“ za druhým. Na cestě je poměrně husto, vpravo mechanické vozy, vlevo jedou motorky, mezi tím se proplétáme my. Předjíždíme i v řadě první „mechaničák“ a dostáváme se na úroveň červené škodovky určené pro ředitele Tour. Regulátor v červeném na motorce dává pokyn, že můžeme skupinu předjet.

„Regulátoři nechtějí, aby kolem skupiny jezdilo hodně aut, ale tady se cesta na chvíli rozdělila, takže to bylo vhodné místo k předjetí. Ale bez povolení z motorky by to nešlo,“ říká náš průvodce čtrnáctou etapou. V jedné z následujících vesniček opět vystupujeme z auta a spolu s místními sledujeme průjezd vedoucí skupinky. To už jsme v poslední třetině etapy a krátce po návratu na palubu auta varuje rádio Tour, že před blížící se sprinterskou prémií hrozí zhoršená kvalita vozovky.

Rádio Tour je spojeno se sportovními řediteli

Rádio Tour tak předává informace do doprovodných vozů. Sportovní ředitelé je pak pomocí vysílaček mohou předat dál závodníkům. „Někdy takhle může přijít i pokyn sportovním ředitelům, aby se závodníci stáhli více k jedné straně silnice a umožnili tak průjezd aut,“ dodává Elliott.

Chystáme se podruhé a naposledy předjíždět vedoucí skupinku, abychom s předstihem dojeli do cíle. „Musíme to stihnout do značky 10 kilometrů před sprinterskou prémií,“ říká nám Malcolm. Když tuto značku míjíme, hlásí vysílačkou řidičům ostatních VIP vozů Škody: „Jakmile to půjde, zahájíme předjíždění.“

Opět míjíme jeden „mechaničák“ za druhým, ale regulátor nám zatím průjezd nepovoluje, a znovu tak před sebe pouštíme auto IAM. Druhý pokus. Nemám odvahu se podívat na tachometr, ale cítím, že ze sjezdu jedeme opravdu hodně rychle, vedle nás se stejně rychle řítí auto FDJ se střechou plnou bicyklů a zadními sedadly zaházenými náhradními koly. Napodruhé se manévr povede, regulátor dává pokyn a kolem uprchlíků tři kilometry před prémií profrčíme takovou rychlostí, že si kolega na zadním sedadle ani nestihne nachystat foťák.

Ptačí rezervací se neslo: „Sagan! Sagan!“

A před čelem závodu pokračujeme až do cíle, který je tentokrát umístěn „uprostřed ničeho“ mezi jezery, u ptačí rezervace poblíž Villars les Dombes.

Týmy spurterů zhruba deset kilometrů před páskou likvidují únik a peloton ohromnou rychlostí najíždí na dlouhou cílovou rovinku. Ve spurtu byl již počtvrté v letošním roce nejlepší Mark Cavendish, Marcel Kittel se rozčiluje, Peter Sagan se na pásce dostává na třetí místo před Degenkolba. Závod pak dlouze rozebírá s majitelem své stáje Olegem Tiňkovem.

Předávání dresů a cen vítězi etapy se tentokrát kvůli útoku v Nice obešlo bez znělek, v tichosti. Ticho ale po cestě z cílového prostoru zpět do civilizace rozhodně nedodržoval hlouček slovenských fanoušků vyzbrojen vlajkami a fotkami svého idolu. Nad vodami jezera a ptačí rezervací se tak nesl pokřik: „Sagan! Sagan!“

autor: Ondřej Kurečka | 26. 7. 2016 1:13

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama