Daškova cukrárna v Chlumci nad Cidlinou je pro místní obyvatele nedílnou součástí jejich města: cukrářské řemeslo se tu provozuje už víc než sto let a její příběh dokonale ilustruje české dějiny 20. století. Jak se podnik z prodejny Pramen stal znovu vyhlášenou cukrárnou, do které se pro šodó chlebíčky jezdí i z Prahy?
Daškova cukrárna přežila válku, znárodnění i provoz pod hlavičkou Pramene, aby se po sametové revoluci dostala zpět do rukou rodiny Daškových.
Z cukrářské prodejničky, kterou stát rodině sebral, se díky úsilí dvou generací potomků cukráře Daška stalo místo, kam se babičky vracejí kupovat svým vnukům stejné ořechové trubičky, na které tam ony chodily jako malé holčičky.
Naplněná očekávání
Když vejdete do Daškovy cukrárny na chlumeckém Klicperově náměstí, máte pocit, že jste se přenesli v čase. Ve vitríně leží rakvičky se šlehačkou, rolády, věnečky – přesně to, co si člověk pamatuje z dětství. A vedle nich panna cotta i moderní dorty, aby si na své přišla i mladší generace.
Marie Dašková si den, kdy její rodina znovu otevřela, pamatuje přesně. „Bylo to osmého dubna a stála tady dlouhá fronta lidí,“ vzpomíná na rok 1992. Lidé přišli s jedinou otázkou v hlavě: budou mít to samé cukroví jako kdysi jejich tatínek?
„Řeknu vám, že to byla velká výzva. Měli jsme starost, abychom taťkovu pověst nezkazili,“ přiznává Marie Dašková s trochu roztřeseným hlasem.
Jak už asi tušíte, všechno dobře dopadlo – jinak by cukrárna letos neslavila 34 let od znovuotevření. „Když se tady dneska staví devadesátiletej člověk a řekne, že si tatínka ještě pamatuje, tak vám je hezky u srdce,“ říká paní Marie.
Jak to s jejím tatínkem ale tehdy všechno bylo?
Dějiny 20. století v jedné cukrárně
Historie cukrárny v domě číslo 58 sahá do roku 1897, kdy ho koupil cukrář Líbal. Od roku 1912 dům patří rodině Fibigerů a Mariin tatínek Josef Dašek cukrárnu převzal v roce 1932.
Překonal ekonomickou krizi, nástup nacismu i druhou světovou válku – až přišel osudný rok 1953. „Znárodnili mu to a znárodnili i barák Fibigerových,“ vypráví Marie. Rodina přišla o veškeré vybavení krámu i pekárny, výrobna se zrušila a cukroví se jen dováželo.
Když Fibigerovým vrátili po revoluci v restituci dům, rovnou zašli za rodinou někdejšího cukrářského nájemníka, zda by nechtěla cukrárnu obnovit.
„Můj bratr, ten nejstarší, byl vyučený cukrář, tak jsme řekli, že jo,“ vysvětluje Marie, jak se do cukrárny roku 1992 vrátili tři sourozenci – Josef, Marie a Mirek.
Vitrína plná vzpomínek
Vlajkovou lodí zůstaly oříškové trubičky plněné šlehačkou, které dělával Josef Dašek už před válkou. Klasika se tu drží dodnes: kremrole, větrníky, věnečky, indiáni, rolády. K nim dorty s názvy, které dnes leckde vymizely – harlekýn, pařížský nebo kubánský.
Prý je škoda, že jsme přijeli zrovna v tak horkém počasí, protože to mají nabídku omezenější, ale já musím dodat, že i tak jsem tu objevila poklad, který se dnes moc nevidí: šodó chlebíček, klasiku prvorepublikových cukráren.
„I rakvičky děláme postaru, na ty k nám hodně lidí jezdí i ze vzdálených měst,“ říká s úsměvem paní Marie.
Dokud voní ořechové trubičky
Nejtěžší zkouška ale přišla v roce 2020, když během sedmi týdnů zemřeli oba Mariini bratři. „Jeden byl cukrář, druhý sportovec, který projel na běžkách jako amatér dvacet států a přivezl kupu medailí,“ vzpomíná na ně tiše.
Zákazníci se prý tehdy báli, že cukrárna zase skončí. „Ale díky dceři a zaměstnancům jedeme dál,“ zdůrazňuje Marie. „No a já jsem si díky strýci tomu dodělala výuční list v oboru cukrářství. Tuhle práci nemůžete dělat bez lásky,“ říká Martina, která se dnes stará hlavně o provozní záležitosti.
„Tahle práce je dřina, jen si vezměte, kolikrát ten zákusek musíte vzít do ruky, než je hotový,“ přiznává Martina. „Ale když vás pak někdo pochválí nebo napíše hezkou recenzi, tak to vás úplně nabije energií a elánem,“ shrnuje, proč je nakonec ráda, že v cukrárně zakotvila.
Obě ženy zdůrazňují, jak důležití jsou v jejich příběhu nejen zaměstnanci, ale také majitelé domu, bratři Fibigerovi. Jeden z nich, třiaosmdesátiletý Jan, sem chodí každý den. „Říkává: Víš, Maruško, mě ta cukrárna drží. Že sem můžu jít a vzpomínat i na mládí,“ vypráví Marie o muži, který u zdejších vitrín taky prožil kus života – i když jako zákazník.
Ačkoliv je prý podnikání čím dál náročnější, obě dvě si moc přejí, aby cukrárna vydržela v provozu i dál. A tak tenhle obchod s růžovým vývěsním štítem naproti kostelu zůstává styčným bodem města, kam se vyplatí si zajet. Protože až ty trubičky ochutnáte, budete chtít minimálně další tři.
Zdroj: autorský článek, cukrarnadasek.cz
Sdílet
Mohlo by vás zajímat
Nejnovější
Ve věku 80 let dnes zemřel spoluzakladatel a frontman Yo Yo Band Richard Tesařík
Ve věku 80 let dnes zemřel zpěvák, textař a kapelník Richard Tesařík, který se proslavil zejména díky působení v kapele Yo Yo Band. ČTK o tom dnes informoval jeho syn Štěpán Tesařík. Rodina prosí o respektování soukromí. Informace o posledním rozloučení zveřejní později. Syn Richarda Tesaříka ČTK řekl, že jeho otec zemřel po nemoci.
"Děsivé." Expremiér Fiala komentuje výsledky německých voleb. To Okamura s Turkem jásají
Nestává se často, aby čeští politici komentovali kriticky výsledky voleb v zahraničí. A už vůbec ne tak moc kriticky a otevřeně jako to udělal v neděli večer český expremiér Petr Fiala v případě německých voleb. Nebyl přitom sám. Nelichotivě se o rozhodnutí voličů v Německu vyjádřil i předseda STAN Vít Rakušan. To šéf SPD Tomio Okamura a poslanec Motoristů Filip Turek reagovali zcela jinak.
Drama jako v Londýně. Nosková využila až šestý mečbol a je ve čtvrtfinále US Open
Linda Nosková postoupila poprvé do čtvrtfinále tenisového US Open. Wimbledonská šampionka a nasazená šestka porazila dnes v New Yorku Ukrajinku Martu Kosťukovou 7:5, 5:7, 6:4. Zápas ukončila při šestém mečbolu. V boji o semifinále vyzve na místním betonu světovou jedničku a obhájkyni titulu Bělorusku Arynu Sabalenkovou.
Třetího Docenta ničí křečovitá snaha o drama. Ale boduje vtipem a hereckými výkony
Údajně to mělo být do třetice naposled a ideálně všeho nejlepšího, nakonec je to spíš jen naposled. Třetí řada kriminální minisérie Docent, diváckého hitu předešlých let, má tentokrát co dělat, aby divákovu pozornost zvládla udržet až do finále. Režisér Jiří Strach měl ale šťastnou ruku na herce, které umí vést, a rozumí si i s disciplínou jménem humor.
Sparta v dalším průšvihu. Po Slavii prohrála i s Hradcem a v lize je až desátá
Fotbalisté Sparty prohráli v utkání 7. ligového kola v Hradci Králové 1:2 a v neúplné tabulce klesli na desátou příčku. Pražané si připsali již čtvrtou porážku v ročníku nejvyšší soutěže. Východočeši se posunuli o bod před letenský celek na osmé místo. V prvním poločase skórovali domácí Vladimír Darida a Mick van Buren, před přestávkou snížil Adam Karabec. Ve druhém dějství se už skóre nezměnilo.