Se seriály pro mladou generaci se v Česku v poslední době roztrhl pytel. Česká televize loni uvedla internetové série Pět let a TBH, Nova teď přichází se Sex O’Clock. Čím to je, že se domácí televizní stanice začaly o dospívající diváky konečně zajímat?
O televizním seriálu pro teenagery a mladé dospělé jsem začala přemýšlet už před pěti lety, kdy byl v Česku tenhle žánr pole neorané. Kdykoli na to téma přišla řeč, televizní stanice namítaly, že je pro ně mladá generace nepolapitelná, že se na nic nedívá, a že tedy nemá smysl pro ni cokoli natáčet. Zároveň jsem si uvědomovala, že u nás úplně chybí audiovizuální tvorba zaměřená na sexuální výchovu. I v tomhle případě jsem ale u televizních stanic narážela, což mě nejdřív dost odradilo. Přesto jsme se spoluscenáristou Matějem Randárem začali seriál s touhle tematikou vyvíjet a než se nám ho celý podařilo napsat, zprodukovat a dostat ho ven, přestaly české televizní stanice teenagery přehlížet. Dnes už si je naopak opečovávají, i když jsou stále stejně nepolapitelní.
No právě. Říkám si, jestli mohou české seriály u mladých diváků konkurovat světovým hitům jako Euforie a Sexuální výchova, které velmi citlivě vyprávějí o tom, jak se teenageři vyrovnávají se svou genderovou identitou nebo psychickými problémy. Jak jste při práci na Sex O’Clock k zahraničním vzorům přistupovali?
Vzhledem k odlišné velikosti trhu i rozdílným časovým a finančním možnostem, které mají tvůrci k dispozici, jsme po zahraničních seriálech nemohli příliš pošilhávat. Srovnávat se s nimi a předem si říkat, že náš seriál bude zákonitě horší, by bylo kontraproduktivní. Proto jsme se rozhodli jít vlastní cestou a natočit seriál s komediálním nádechem, který se sice bude věnovat dospívání, ale nebude určený výhradně pro mladou generaci.
Sex O’Clock totiž vypráví nejen o dospívání fyzickém, ale i emocionálním, a to prožívají jak teenageři, tak jejich rodiče. Ukazujeme, že dospívání nikdy nekončí a všichni jsme pořád puberťáci. I když se nám někdy zdá, že ve středním věku máme v životě všechno vyřešené, klidně se nám může stát, že se nám dosavadní jistoty ze dne na den rozpadnou. Najednou si musíme znovu definovat, kdo jsme, proč tu jsme nebo jaký máme vztah ke svým o dvacet let mladším dětem.
Ukázkovým příkladem je postava otce, který si v krizi středního věku uvědomí svou homosexuální orientaci a odejde od manželky za svým partnerem. Jak vás napadlo, že si v seriálu projde coming outem právě někdo z dospěláků, a ne teenager, u něhož by to diváci přece jenom více očekávali?
Že by si v teenagerovském seriálu procházel coming outem někdo z dospívajících, se samozřejmě nabízí. Příběhy lidí, kteří si po čtyřicítce konečně přiznají, že je přitahují partneři stejného pohlaví a že se svým dosavadním životem nejsou spokojení, ale zdaleka nejsou tak vzácné, jak by se mohlo zdát. Vycházeli jsme z konkrétních případů, kterých znal každý z nás ve svém okolí hned několik. Připadalo nám tedy naprosto přirozené, že tím, kdo v seriálu hledá svou sexuální identitu, bude právě otec hlavního hrdiny. O to víc nás zaráží, když nám teď někteří recenzenti vytýkají, že jsme homofobní a děláme z queer lidí exoty. Přitom jsme se i radili s odborníky na problémy LGBT komunity a magazín pro sexuální menšiny seriál naopak hodnotí docela pozitivně.
Četl jsem recenzi, ve které vám autorka vytýkala, že LGBT postavy zobrazujete příliš stereotypně a zaostáváte právě za zahraničními seriály, o nichž jsme už mluvili. Otázkou je, jestli lze v českém kontextu o sexuálních menšinách vyprávět tak progresivně jako v zemích, kde je k nim společnost už mnohem otevřenější.
No právě. Naši odborní poradci mi například poslali průzkum Českého statistického úřadu, ve kterém 42 procent dotázaných uvedlo, že kdyby se mělo lidem ve svém okolí přiznat k menšinové sexuální orientaci, mohlo by jim to podle jejich mínění způsobit problémy. Skoro 50 procent respondentů pak připustilo, že mezi svými přáteli, kolegy ani rodinnými příslušníky žádného homosexuála nemá. I z toho důvodu jsme do třetího dílu zařadili scénu, ve které se opuštěná manželka a její nejlepší kamarádka po tanečním kurzu vyptávají dvou gayů, jak zjistili, že se jim líbí kluci. Nejsou to žádné homofobní maloměšťačky, jenom se zkrátka s člověkem homosexuální orientace ještě nesetkaly.
Řada diváků na tom bude podobně, a proto jim v prvních epizodách jdeme co nejvíc naproti. Když si je získáme, můžeme jim pak stravitelnou formou předat informace, které by se k nim jinak nedostaly. Věřím, že když s našimi hrdiny vydrží až do posledního dílu, udělá si mnoho z nich o sexuálních menšinách úplně jiný obrázek, než mělo dřív. Ideálně si na konci řeknou, že není důvod, aby homosexuálové nemohli uzavírat manželství nebo si osvojit dítě.
Coming out stárnoucího rodiče v seriálu zpočátku nepřijme vstřícně ani náctiletý Adam. Bojí se, aby se o něm nedověděli jeho spolužáci. Myslíte, že mladá generace není vůči sexuálním menšinám tak otevřená, jak se říká?
Ve společnosti sice panuje představa, že jsou všichni mladí lidé ohromně liberální a sexuální menšiny už jim dávno nevadí, jenže když se jich podobná situace osobně dotýká, není to najednou tak jednoduché. Ocitnou se ve zranitelné pozici a musí se s tím nějak vyrovnat. Adamova sestra Ema se tváří, že je s coming outem svého otce úplně v pohodě, ale spíš proto, že rodiče díky tomu neřeší její vlastní problém s neplánovaným otěhotněním.
Ema společně se svou kamarádkou Alicí ztělesňují právě obraz citlivé a empatické generace Z, zatímco Adam se svými kumpány se pořád snaží naplnit představu tvrďáků, kteří nesmí přiznat jakoukoli slabost. Jsou podle vás kluci více svázaní tradičními genderovými rolemi?
Když jsme nad tím se spoluscenáristou Matějem Randárem a spolurežisérem Honzou Bártkem uvažovali, shodli jsme se, že holčičí přátelství se obzvlášť v teenagerovském věku od toho klučičího liší. Souvisí to s tím, že holky dříve dospívají, kdežto kluci zůstávají o něco déle v chlapeckém světě. Hezky to vystihuje scéna, ve které Adamův kamarád Johny dostává od své spolužačky Moniky otázku, proč se spolu kluci ještě baví, když se neustále vzájemně urážejí. Na což Johny namítá, že takhle to v klučičích přátelstvích prostě chodí. Je to vtipné a smutné zároveň. Pravda i bolest ale koneckonců ke správné komedii neodmyslitelně patří.
Vedle coming outu a neplánovaného těhotenství se v Sex O’Clock řeší i další důležitá témata - ať už je to bezpečnost na internetu, nebo duševní zdraví. Jak velký důraz jste při psaní scénáře kladli na jeho edukativní rozměr?
I když pro nás edukativní linka byla důležitá, nechtěli jsme ji na sílu upřednostňovat a vytvořit za každou cenu uvědomělé dílo, protože si to dnešní doba žádá. Bylo nám jasné, že bychom pak diváky mohli ztratit. Proto pro nás bylo pořád nejdůležitější přijít s funkčním dramatem, aby diváci byli zvědaví, co se s jednotlivými postavami bude dít dál. Říkat, že jsme chtěli otevřít celospolečenskou debatu, už mi přijde jako klišé. O to se dneska snaží každý. Pokud se ale o zmiňovaných tématech bude díky Sex O‘Clock více mluvit, budeme samozřejmě rádi.
Proto k seriálu chystáme rozšířený obsah s názvem Sex O’Clock Afterparty, který bude zaměřený na mladší diváky a jednotlivé problémy bude rozebírat více do hloubky. Zároveň v rámci propagační kampaně spolupracujeme s neziskovými organizacemi jako Konsent a S barvou ven, které se sexuální výchovou nebo coming outem zabývají. Myslím, že tenhle nenásilný způsob osvěty může být ve výsledku účinnější než nějaké prvoplánové poučování.
Při přípravách seriálu jste se prý sama vrátila do školní lavice gymnázia ve zlínské Lesní čtvrti, kde jste kdysi studovala. Co jste o dnešních teenagerech díky svému průzkumu zjistila? V čem jsou oproti vaší generaci jiní a v čem naopak úplně stejní?
Vracím se tam poměrně často, protože dnes v Lesní čtvrti studují moji mladší přátelé a příbuzní. Zároveň jsme na místním gymnáziu seriál natáčeli, takže v něm současní studenti tvořili komparz, případně dostali některé vedlejší role. Hlavní rozdíl, kterého jsem si u nich všimla, byl v tom, jak dobře mají zpracované názory na svět. Zatímco moje generace dokázala v pubertě jen velmi obtížně formulovat, co si myslí, dnešní teenageři svoje postoje dovedou formulovat hned. Dobře vědí, co nechtějí. V tom, co chtějí, už sice tak jasno nemají, ale rozhodně jsou uvědomělejší, než jsme v jejich věku bývali my.
Na druhou stranu ve svých každodenních životech řeší podobné problémy, jaké řešily generace před nimi. Ukázalo se to i na brněnské předpremiéře, kam za námi současní studenti dorazili. Potěšilo nás, že se od seriálu necítili odtržení. Někteří si počkali až do půlnoci, kdy se promítaly další díly. Dokonce za mnou přišel jeden oktaván a říkal mi, že by si přál, aby se zítra probudil a gympl vypadal stejně jako v seriálu. To pro mě byla největší pochvala.
Karolína Zalabáková (39)
- Studovala francouzštinu a bohemistiku na Masarykově univerzitě v Brně a reklamní produkci a filmovou režii na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně.
- Pochází ze Zlína, což ji přivedlo k námětu jejího prvního celovečerního dokumentu Batalives o pěti baťovských městech v různých koutech světa.
- Jako producentka spolupracovala na loňské dokumentární sérii České televize Kronika orgasmu o dějinách české sexuologie.
- V rodném Zlíně natočila i letošní hraný seriál Sex O’Clock pro videotéku Voyo, na kterém se podílela režijně a scenáristicky.
Dočká se Sex O’Clock v případě pozitivních ohlasů další řady?
Příběhy našich postav máme od začátku rozvržené na delší dobu dopředu, takže si toho mohou ještě hodně prožít. Když nám budou diváci naklonění, druhá série se začne točit před Vánoci. Adventní rozsvícený Zlín, to bude krása.
Plánujete vedle toho i další projekty? Jako producentka jste se podílela taky na loňské dokumentární sérii Kronika orgasmu, která byla k vidění v iVysílání České televize a věnovala se dějinám české sexuologie.
Ano, s Kateřinou Kořínkovou, která Kroniku orgasmu režírovala, připravujeme celovečerní dokumentární film o legalizaci konopí. S Matějem Randárem si zase pohráváme s fenoménem quarter-life crisis - krize první čtvrtiny života. Bude z toho vtipná minisérie o životních rozhodnutích, která musíme udělat ještě před třicítkou. V dlouhodobějším časovém horizontu se pak chceme věnovat hranému seriálu, který bude reflektovat zlaté časy českého pornoprůmyslu.
