„Co se stalo s genitáliemi Vitruviánského muže?“ Záhada kolem da Vinciho slavné kresby má nové pokračování

Italská státní televize čelí kritice poté, co v úvodní znělce k přenosům ze zimních her odvysílala upravenou verzi slavné kresby Leonarda da Vinciho. Spor, který si vysloužil přezdívku „Penisgate 2“, se rychle dostal i do parlamentu. Paradoxně je to právě rozkrok Vitruviánského muže, který podle některých badatelů může skrývat klíč k proporční záhadě, jež historiky zaměstnává po celá staletí.

Vizuál, který otevíral olympijské vysílání uplynulých her v Itálii, pracoval s kresbou starou více než pět set let. Na obrazovce se nejprve objeví ikonická postava nahého muže vepsaného do kruhu a čtverce, aby se následně proměnila v siluety krasobruslařů, lyžařů a dalších sportovců. Právě v této první fázi si část diváků všimla, že renesanční figura postrádá jeden podstatný anatomický detail.

Jako první na to upozornil deník Corriere della Sera otázkou: „Co se stalo s genitáliemi Vitruviánského muže?“ List zveřejnil vedle sebe originál z 15. století a televizní verzi. Zatímco ostatní rysy těla zůstaly zachovány, intimní partie nahradilo prázdné místo. Podle deníku byl rozkrok jednoduše „vyretušován“.

Reakce opozice byla okamžitá. Poslanci Demokratické strany otevřeli téma v parlamentu s tím, že Vitruviánský muž „není jen tak nějaký obraz“, ale „jeden z nejvyšších symbolů italského umění a důvtipu“, který podléhá přesným pravidlům ochrany i přísným postupům při reprodukci.

Šéfka demokratů ve výboru pro kulturu dolní komory parlamentu Irene Manziová označila zásah za „nepochopitelné a nepřijatelné rozhodnutí“ a veřejně se ptala: „Zašla RAI opravdu tak daleko, že upravila Leonarda?“ Kritiku přidalo i Hnutí pěti hvězd, které ironicky poznamenalo, že vedení televize se zřejmě obává, aby někoho nepohoršil penis.

RAI obvinění odmítá a mluví o vykonstruované kauze. Podle televize vznikla grafika pod taktovkou produkční složky Mezinárodního olympijského výboru – Olympic Broadcasting Services – a RAI ji pouze převzala. Stejně se brání i OBS: podle ní jde o poctu da Vincimu, nikoliv o přímou reprodukci kresby. Organizace zároveň uvedla, že měla souhlas benátské galerie Gallerie dell’Accademia, kde je originál uložen, i italského ministerstva kultury.

Debata o „chybějícím detailu“ tak znovu otevřela širší otázku, jak nakládat s ikonickým dílem, které po staletí symbolizuje harmonii lidského těla i propojení umění a vědy. A právě tato kresba nyní vstupuje do veřejné diskuse i zcela jiným směrem.

Jak to asi da Vinci myslel?

Více než půl tisíciletí fascinuje Vitruviánský muž historiky umění i matematiky. Ačkoliv jde o jedno z nejslavnějších děl světové kultury, nikdo dosud nedokázal přesně vysvětlit, proč da Vinci zvolil právě takové proporce paží a nohou.

Loni na podzim přišel s novou interpretací londýnský zubař Rory Mac Sweeney. Ve studii publikované v odborném časopise Journal of Mathematics and the Arts tvrdí, že klíč k záhadným proporcím se skrývá na místě, které je dnes předmětem politických sporů – v rozkroku postavy. Podle něj tam Leonardo naznačil rovnostranný trojúhelník.

Mac Sweeney cituje samotného da Vinciho: „Když roztáhneš nohy a zvedneš ruce tak, že konečky prstů se dotýkají linie nad hlavou, prostor mezi nohama vytvoří rovnostranný trojúhelník.“ Právě tento geometrický útvar podle britského autora vysvětluje proporce kresby. Poměr mezi roztažením nohou a výškou pupku vychází přibližně na 1,64 až 1,65 ku 1 – číslo velmi blízké takzvanému tetraedrickému poměru, který byl matematicky popsán až v roce 1917.

Co je tetraedrický poměr?

Tetraedr, česky čtyřstěn, je nejjednodušší trojrozměrné těleso – malá „pyramida“ složená ze čtyř rovnostranných trojúhelníků.
Pokud si představíte čtyři koule položené tak, že se všechny navzájem dotýkají – tři dole, jedna nahoře –, vznikne tetraedrické uspořádání.

V tomto tvaru existuje přesný geometrický poměr mezi výškou pyramidky a vzdáleností koulí v základně: 1,633 : 1.

Tento poměr byl popsán až roku 1917 a ukazuje, jak příroda dokáže „balit prostor“ co nejefektivněji. Jinými slovy: tetraedrický poměr představuje ideální rovnováhu mezi stabilitou a úsporou místa.

Kde ho najdeme?

V přírodě – stejné uspořádání mají například atomy v krystalech diamantů nebo molekuly vody.
V biologii – podobné geometrie se objevují i v buněčných strukturách, kde zajišťují maximální pevnost s minimem materiálu.
V technice a architektuře – na stejném principu stojí moderní prostorové konstrukce či slavné kupole architekta Buckminstera Fullera.

Tento poměr se objevuje například při nejefektivnějším „balení“ koulí do pyramidové struktury. Mac Sweeney upozorňuje, že podobný princip zná i zubní lékařství už od 19. století v podobě Bonwillova trojúhelníku, určujícího ideální postavení čelistí. Podle něj se lidská anatomie – podobně jako krystaly či jiné přírodní struktury – může řídit tetraedrickou geometrií zajišťující maximální mechanickou účinnost.

„Pokud se tento poměr opakuje i v dalších částech těla, naznačuje to, že lidská anatomie se vyvinula podle geometrických principů, které řídí optimální uspořádání prostoru,“ uvažuje Mac Sweeney. Domnívá se, že Leonardo mohl intuitivně pochopit matematické zákonitosti, které byly formálně popsány až o staletí později.

Zatímco politici se přou o to, zda bylo přípustné odstranit z kresby jeden anatomický detail, vědci v něm hledají klíč k celé geometrické koncepci díla. Vitruviánský muž tak zůstává tím, čím byl vždy: symbolem napětí mezi tělem a ideálem, mezi uměním a vědou – a dnes i mezi estetikou, etikou a veřejnou debatou.

Zdroj: Reuters, The Guardian, ScienceAlert