"Zatímco ostatní města mají své zámky a katedrály, ostravské památky jsou z režného zdiva, železa a betonu," píší Vasilios Chaleplis alias Vašek, Jan Dvořák a Adam Tomáš v úvodu knihy. Publikaci začínají polemikou o cejchu černého města, který už nemá mnoho společného s realitou. Jak říká Chaleplis, jedná se už spíše o mytologii.
Přízvisko "černá Ostrava" je podle autorů reliktem průmyslové minulosti města. Ta už ale metropoli 30 let nedefinuje. "Navíc mi nepřipadá vůbec černá, jenže je těžké se z toho stigmatu vymanit. Myslím, že řada lidí si to tak ještě dnes představuje," míní Tomáš.
Zašlá sláva prvorepublikové oázy
Ostrava přitom boduje v žebříčcích nejzelenějších měst v Česku - svým podílem parkové zeleně se řadí na třetí pozici hned za Karlovy Vary a Prahu. Některé z ostravských parků a lesíků však momentálně k rekreaci neslouží. To je případ Lesoparku Benátky, jedné ze zastávek průvodce.
Býval zde park s vyhlášenou hospodou, koupalištěm i možností svézt se lodičkou. Z prvorepublikové slávy však mnoho nezbylo. Město již dlouho plánuje oblast zrevitalizovat a autoři knihy věří, že se tak brzy stane. "Jsme si téměř jistí, že pokud se něco velmi nepokazí, mělo by to být znovu využívané místo," doufá Adam. Spolu s Chaleplisem se však shoduje, že zásahy do městské zeleně by neměly být velké, aby si tyto oblasti zachovaly svůj přírodní ráz.
Dvojice přiznává, že pro město je nešťastná zejména krkolomná doprava. Ostrava je totiž rozdrobená na několik vzájemně nepropustných částí. "To je opravdu problém. Na druhou stranu je Ostrava specifická v tom, že v každé části se ocitnete jakoby v jiném městě. Osobně se mi to líbí a je to atraktivní pro lidi, kteří hledají různorodost. Máme sice malinké centrum, ale pak je tady řada jiných center," vyzdvihuje Tomáš. Chaleplis dodává, že podél silnic, které spojují jednotlivé části, by mohla být městská zástavba, nikoliv proluky, haldy nebo bývalé no-go průmyslové zóny.
Hoří vám tu kopec, a nic s tím neděláte
Tato hluchá místa však zároveň kniha vyzdvihuje jako lokality s jedinečnou atmosférou. Jedním takovým je třeba kaňon u osady Míru poblíž průmyslového podniku Nová huť. Adam Tomáš, který je podle svého kolegy "známým objevitelem ostravských zákoutí", netradiční místo pravidelně navštěvuje. "Chodím tam krom atmosféry nasávat všechno možné, protože se kaňon stále používá k vyvážení strusky z Nové huti," říká.
Autoři tvrdí, že právě tato místa jsou esencí Ostravy a připomínají doby dávno minulé. "Pro nás je to normální, ale když sem bereme kamarády nebo známé odjinud, a nejsou z Ústí nebo z Mostu, tak nechápou, že součástí města je i takový mordor," vysvětlují. "Jeden můj kamarád z Prahy mi říkal: 'Adame, vy máte dvacet minut od centra horu, která hoří, a vůbec nic s tím neděláte,' " dodává spoluautor o doutnající haldě Ema, která je oblíbeným výletním cílem místních. Červený vrchol je tvořený miliony tun vytěžené hlušiny.
Řezné zdivo a honosné vily
Kromě zrezivělých památek se v Ostravě dá obdivovat i tradičnější architektura. "Je to architektonická bonboniéra - nikdy nevíte, jaký bonbon si vytáhnete," podotýká Vašek Chaleplis s tím, že se vedle sebe často tříští velmi nesourodé styly. Zmiňuje architektonicky významné vily na svazích Slezské Ostravy ze 30. let, od nichž jsou však paneláky téměř na dohled.
Adam Tomáš zase vyzdvihuje vítkovické dělnické domy z řezného zdiva i historickou část Přívozu, jemuž vtiskl tvář vídeňský architekt Camillo Sitte. Přívoz se však potýká se sociálními problémy, nechvalně se proslavil romským ghettem v bývalé dělnické kolonii Přednádraží nebo obchodem s chudobou, který zde provozuje exposlanec Lubomír Volný. "Architektonicky je to nádherné, ale to, co se tam stalo, je nemilé. Město by to mělo začít řešit, protože je to první dojem, která člověk má, když vystoupí na hlavním nádraží," míní.
Ostravu a celý Moravskoslezský kraj dlouhodobě trápí úbytek obyvatel. Mezi lety 2010 a 2020 odešlo ze severomoravské metropole šest procent lidí. O to víc Chaleplise mrzí, že se Ostrava pravidelně umisťuje poměrně nízko v žebříčku hodnocení kvality života v českých městech. Letos si polepšila o čtyři pozice a obsadila 171. místo z 206. "Hodnocení je určitě férové, i když nevím, jaká kritéria přesně zohledňuje, ale je to celkem demotivující. Všichni si pak říkají, že tady chcípl pes a že to nemá smysl. Mladí potřebují motivaci, aby věděli, že jejich město má perspektivní budoucnost," je přesvědčený.
I autoři knihy se už ocitli v situaci, kdy alespoň chvíli uvažovali, že by Ostravu opustili. "Byla spousta momentů, kdy jsem si říkal, že budu raději třeba v Brně, které mám rád. Ale Brňáci jsou někdy taky pacienti," směje se Chaleplis. Líbí se mu také hlavní město, ale myslí si, že naturelem by do něj nezapadl. Adam Tomáš se na rozdíl od něj v Ostravě nenarodil. Ve městě zakotvil úplnou náhodou, když se z rodného Havířova měl stěhovat do Prahy. "Měl jsem tam dva měsíce bydlet u kamaráda na gauči a je z toho devět let. Tak dvakrát do roka mám pocit, že to tady fakt nemám rád. Nakonec se to vždycky zlomí a najdu něco dalšího, co mě nadchne," říká.
