Chtěli jen spojit dva byty. Nakonec do domu musel přijet jeřáb

Srdcem proměněného bytu se stal společný obytný prostor, navržený tak, aby se v něm pohodlně potkával každodenní život čtyřčlenné rodiny i návštěvy.

Přirozené denní světlo přichází jak z ulice, tak ze světlíků dodává prostoru útulný charakter.

Hlavním momentem návrhu je demolice polonosné příčky v menším z bytů a nahrazením ocelovým nosníkem natřeným nazeleno.

Ložnice je řešena střídmě – nachází se zde dřevěná postel s čelem a naproti šatní skříň, která se od zbytku truhlařiny liší svou výplní z pravého hedvábí a interiér tak zútulňuje.

Srdcem nově navrženého interiéru je centrální obytný prostor, kolem něhož se odvíjí každodenní život čtyřčlenné rodiny.

Srdcem proměněného bytu se stal společný obytný prostor, navržený tak, aby se v něm pohodlně potkával každodenní život čtyřčlenné rodiny i návštěvy. |

Foto: Apolena Typltová, se souhlasem

Přidejte si Aktuálně.cz mezi preferované zdroje na GoogluPřidat Aktuálně.cz mezi preferované zdroje

Dva sousední byty, čtyřčlenná rodina a plán vytvořit jeden společný domov. Na papíře to vypadalo jednoduše. Rekonstrukce v pražských Vršovicích ale brzy ukázala, že některé věci se při pohledu do půdorysu předvídat nedají. A právě jedno takové překvapení nakonec rozhodlo o podobě celého bytu.

Spojit dva sousední byty může na první pohled vypadat jednoduše. Jedny dveře se zazdí, jiná stěna zmizí a dvě domácnosti se promění v jednu. V činžovním domě v pražských Vršovicích to ale tak snadné nebylo. Majitelé spojili původní 1+kk a 2+kk a na ploše 87 metrů čtverečních vytvořili domov pro čtyřčlennou rodinu. Jejich požadavky přitom nebyly nijak neobvyklé.

„Skoro jako všem mladým rodinám jim nejvíce záleželo na dostatku úložného prostoru a oddělení pokoje dětí od ložnice pro rodiče,“ říká architektka Anna Koukolová. Byt měl ale jednu velkou výhodu už od začátku. „Nejkrásnější byl výhled na menší trojúhelníkové náměstí se vzrostlými stromy před domem. K tomu bylo super, že každá místnost má okno, takže je přirozeně prosvětlená a lze snadno větrat,“ vzpomíná architektka.

Stěna, která změnila celý plán

Největší překvapení přišlo ve chvíli, kdy měla zmizet příčka v menším z bytů. „Původně jsme mysleli, že jde o nenosnou příčku, takže nebude žádný problém ji zbourat, ale nakonec se z toho vyklubal větší zásah,“ říká Koukolová. Stěnu proto nebylo možné jednoduše odstranit. Musela ji nahradit ocelová konstrukce, jejíž instalace si vyžádala pomoc jeřábu. To, co mohlo být jen nepříjemnou komplikací, se ale nakonec stalo jedním z hlavních motivů celého interiéru.

Ocelový nosník architekti neschovali. Nechali ho viditelný a společně s majiteli se rozhodli zvýraznit ho zelenou barvou. „I díky odvaze a kreativitě majitelů bylo jasné, že z toho bude ústřední a výrazný prvek,“ vysvětluje architektka. Právě pod ním dnes rodina tráví většinu společného času. Je tu obývací pokoj, jídelní stůl i prostor, kam se vejde návštěva.

Kuchyň místo druhého vchodu

Spojení bytů přineslo ještě jednu změnu. Dva původní vstupy už nedávaly smysl. Jeden z nich proto zmizel. „Celé řešení kuchyně mám ráda právě proto, že je umístěna v místech, kde byl původně vstup do menšího z bytů,“ říká Koukolová.

Některé věci se naopak během rekonstrukce ukázaly jako zbytečné. Architekti například původně počítali s dveřmi mezi chodbou a hlavním obytným prostorem. Nakonec se ale neudělaly. „Myslím, že nakonec nikomu nechybí. Byt je takto více otevřený a propojený,“ říká architektka.

Celá proměna ale nestála jen na velkých změnách. V bytě jsou i drobnosti, které člověk při první návštěvě snadno přehlédne. Ve sprše jsou například dvě praktické police. Jedna je ve výšce pro dospělé, druhá níže pro děti. Podobných řešení je v bytě více. Ve vstupní části se do jedné velké skříně podařilo schovat několik různých funkcí najednou.

„Na bytě mám ráda vstupní část, kde je do jedné skříně zakomponován úložný prostor, kruhové okno do světlíku a dveře na toaletu,“ popisuje Koukolová. Právě takové detaily nakonec rozhodují o tom, jak se v bytě skutečně žije. Nejsou první věcí, kterou návštěva uvidí, ale rodina je používá každý den.

Dominantou celého bytu jsou veliké úložné prostory.

Do stěny je vloženo kruhové okno, nahrazující původní špaletové, které vede do světlíku a přivádí tak denní světlo do zádveří.

Vstupní část většího z bytů si ponechává svou původní funkci zádveří, zásadně jej ale kultivuje.

Výchozí stav obou bytů o celkové rozloze 87 m2 se propsal do výsledné dispozice, která nabízela mnoho variant. Majitelé vybrali řešení, jejímž klíčovým principem je umístění obytného prostoru do těžiště bytu tak, aby umožňoval každodenní fungování všech čtyř obyvatel i příležitostné setkávání se s početnější návštěvou.

Zobrazit
29 fotografií

Johanka studovala výkresy

Pro architektku měla rekonstrukce i osobnější rozměr, protože majitelé jsou její přátelé. „Nejhezčí byly momenty, kdy jsme jim ukazovali byt na prvních konzultacích, kam chodila i jejich tehdy asi dvouletá dcera Johanka a studovala výkresy s námi,“ vzpomíná Koukolová.

Když má architektka vybrat jednu vzpomínku, která jí z celé rekonstrukce zůstala nejvíc, není to bourání stěny ani příjezd jeřábu. „Průběh celé rekonstrukce byl zábavný, ale vášnivý výběr barvy překladu před prodejnou barev a laků na Vinohradech mi utkvěl nejvíce,“ říká. Právě tehdy se rozhodovalo o tom, jakou barvu dostane prvek, který původně nikdo v návrhu neplánoval. Dnes je zelený nosník tím, čeho si člověk v bytě všimne mezi prvními.