Chtěla jen malý domek, kde bude sama. Zájem lidí jí během pár měsíců obrátil život

Na jednu si vzpomíná dodnes. Byla malá, nenápadná a uvnitř měla jen stolek a psací stroj. Kateřina Hadravová ji viděla na vesnické slavnosti v Anglii. Nešlo tehdy o luxusní bydlení ani o promyšlený podnikatelský záměr. Spíš o jednoduchý nápad: vytvořit si vlastní malý prostor, kam člověk může utéct, pracovat nebo něco vytvořit.

„Mně se ten nápad děsně líbil, že lze takto jednoduše vytvořit vlastní prostor, kde můžete být sami sebou nebo se realizovat a třeba napsat knihu,“ vzpomíná Kateřina.

Související

5 fotografiíProhlédnout si 5 fotografií

Stíny glampingu. Proč v Česku zavládl kolem luxusních maringotek úřední chaos

Když se vrátila do Česka, zjistila, že něco podobného se jí bude shánět těžko. Psal se rok 2013 a místo rekonstrukce staré maringotky nakonec zvolila radikálnější řešení.

Postaví si vlastní.

Nebyla to ovšem práce, na kterou by byla sama. Na dvoře jejího bratra začal vznikat malý domek na kolech. Stavěl bratr, jeho žena a kamarád. Kateřina brousila, natírala a vymýšlela interiér. Výsledek měl jen dvakrát čtyři metry, ale už tehdy nesl prvky, které se v jejích maringotkách objevují dodnes. Na stropě byla pohledová žebra a uvnitř palubky položené na šířku. Na třech stranách byly dveře, aby se dal prostor co nejlépe využívat. „Bez jejich pomoci bych nevěděla, jak začít,“ říká.

Z festivalového stánku vznikla firma

První maringotka s ní postupně začala jezdit po festivalech. Jednou sloužila jako součást bylinkové exkurze, jindy se po otevření dvojitých dveří proměnila ve stánek s francouzskými palačinkami. Lidé si jí ale všímali i tehdy, když se uvnitř nic nedělo.

„Maringotka byla vždy miláčkem publika. I když byla zavřená, měla atmosféru a lidé si ji prohlíželi zvenku,“ popisuje.

A pak přicházela otázka, která jí změnila veškeré plány: Kde se dá koupit? Svoji první maringotku prodat nechtěla. Zájem lidí jí ale postupně ukázal, že nejde jen o její vlastní posedlost malým domkem na kolech. „Uvědomila jsem si, že to není jen můj sen, ale že spousta lidí sní o milém harmonickém prostoru,“ vysvětluje. Tak vznikla Maringotka snů.

Kateřina přitom neměla klasické stavební vzdělání. Vystudovala alternativní a loutkovou scénografii na DAMU. Právě to se dnes promítá do způsobu, jakým o maringotkách přemýšlí. Zákazníka přirovnává k režisérovi. On popíše, co chce a jak má prostor fungovat, ona mu pomáhá sestavit scénu.

„Představuji si, jak bude maringotku používat, a pomáhám mu vybrat uspořádání, materiály i barevnost tak, aby odrážely jeho osobnost a potřeby,“ říká. Nejde přitom jen o vzhled. Z malé stavby se musí stát prostor, ve kterém se dá skutečně fungovat.

Od boudičky po dům na klíč

Dnešní maringotka má se svou první předlohou společný především princip. Základem je konstrukce na kolech, na které vzniká zateplená dřevostavba. Podle přání zákazníka může mít elektroinstalaci, vodu, koupelnu, kuchyň, vestavný nábytek, kamna nebo další vybavení.

Nejmenší modely začínají na ceně necelých 300 tisíc korun. Nejprodávanější maringotky vyjdou zhruba na 1,2 milionu a největší plně vybavené kolem 1,7 milionu. Průměrná cena maringotky, kterou si zákazník odváží, se podle Hadravové pohybuje kolem 700 tisíc korun.

Nejčastěji lidé chtějí koupelnu nebo alespoň toaletu. Záleží ale na tom, kde bude maringotka stát a k čemu má sloužit. Může jít o jednoduchý prostor, který si majitel dokončí sám, stejně jako o stavbu na klíč. A využití se za roky rozšířilo.

V maringotkách vznikaly šicí dílny, masážní studio, knihovna, výtvarný ateliér, stánek, učebna nebo zázemí pro lesní školku. Jedna z nich může být také místem, kam se člověk uchýlí s knihou, druhá zase pracovnou přímo na zahradě. Právě v tom Kateřina vidí budoucnost svého oboru. Nechce, aby maringotky stály pouze na trendu glampingu. „Těší mě, že se vrací tradice maringotek jako zahradního domku, včelína, divadelní scény, stánku nebo školky,“ říká.

Není to jen výrobek

Jedna zákaznice podle ní maringotku sledovala osm let, než si ji skutečně objednala. Malý domek se nakonec stal součástí života celé obce. V úterý v něm funguje knihovna, o víkendech se u něj promítá letní kino a mezitím může posloužit jako místo pro přespání vnoučat. Právě podobné příběhy jsou pro Kateřinu důvodem, proč nechce maringotky vnímat jen jako výrobek. „Když lidé vstoupí, často se zhluboka nadechnou a rozzáří se jim oči. To je víc než tisíc slov,“ říká.

Sama se přitom výroby úplně nevzdala. Do dílny se dostane jen na několik hodin týdně. Broušení a natírání si někdy ordinuje jako způsob, jak si odpočinout od práce v kanceláři. „Něco vymyslet není zase tak těžké, ale posunout nápad k realizaci a následná finalizace produktu je dlouhá cesta,“ popisuje.

Zároveň už dnes firma funguje jinak než na začátku. Na jednotlivých částech spolupracuje s odborníky, řeší technické detaily, projektovou dokumentaci i výrobu. Sama říká, že jednou z prvních lekcí bylo právě poznání, že není nutné všechno vymýšlet vlastními silami.

Dítě v dílně, firma mezi tím

Do příběhu maringotek se postupně vešly i tři děti. Když byl syn malý, trávil s ní čas přímo ve výrobě. Spal v nosítku, ve vajíčku nebo na gauči v hotové maringotce. Hrál si s odřezky a vodoinstalačními trubkami a zkoušel zatloukat hřebíky. Kateřina říká, že nechce oddělovat svůj pracovní život od toho rodinného. Důležité pro ni je, aby děti věděly, kdo je, a ona zároveň znala jejich svět.

Podobně jako u maringotek, i tady podle ní funguje hledání rovnováhy. Firma mezitím vyrostla natolik, že dnes vyrábí přibližně 24 maringotek ročně. Hotový výrobek odjíždí z dílny zhruba každé dva týdny a objednávky má nyní naplněné do jara 2027. Zákazníci přicházejí nejen z Česka. Maringotky míří také na Slovensko a do Rakouska, firma vyrábí například lesní školky pro Německo.

Zobrazit
18 fotografií

Největší sen ještě nestojí

Přesto Kateřina nechce skončit u samotné výroby. Jejím dalším snem je místo, kde by maringotky nebyly jen vystavené vedle sebe na parkovišti. Představuje si areál zasazený do krajiny. Člověk by si tam mohl jednotlivé modely nejen prohlédnout, ale především zjistit, jak se v nich skutečně cítí.

„Chtěla bych propojit krajinu s výsadbou, maringotkami, altány, místem pro děti a vodou,“ říká. Byl by to showroom, místo pro ubytování i školení. Na konci totiž podle Kateřiny nejde tolik o samotný domek. Jde o možnost vytvořit si místo, které člověku v běžném životě chybí. „U mě dřevem a bylinkami,“ říká, když má popsat, jak voní splněný sen. Na první maringotku proto nezapomněla. Do posuvných vitráží dnešních výrobků vkládá květinový motiv jako připomínku svého začátku. „Je to takový malý květinový pozdrav ode mě.“

Zdroj: autorský článek