Detektiv Columbo v pomačkaném kabátě, charismatický Kojak, legendární kriminální rada Vacátko, normalizační major Zeman. Detektivní postavy s osobitým stylem se na obrazovkách začaly objevovat v 70. letech minulého století a okamžitě si získaly srdce diváků. Při sledování kriminálek se často scházela celá rodina, fungovaly jako forma odpočinku a zábavy. Ani dnes jejich popularita neupadá, jak dokládá tuzemské televizní vysílání.
Nic není černobílé
Žánr se ale výrazně proměnil, kriminálky přestaly být jen černobílé. Detektivové ve jménu spravedlnosti často porušují pravidla nebo sami bojují s vnitřními démony, ani vrahové už nejsou jen odsouzeníhodní, mnohdy bývají nositelem silného příběhu a vzbuzují v nás empatii. Nutí nás tak víc přemýšlet a nebýt jen pasivním pozorovatelem.
Kriminální seriály nám poskytují jedinečný zážitek, umožňují nám totiž sledovat nebezpečné situace z pohodlí domova. "Náš mozek reaguje emocionálně - aktivuje se napětí, zvědavost, někdy i strach. To vše bez reálného rizika. Jde o tzv. kontrolovaný stres, který může být pro některé lidi příjemně stimulující," vysvětluje psycholožka Marcela Šupíková tento "koktejl" emocí.
Zvědavost i potřeba porozumět
Za neustálým návratem k detektivkám stojí také lidská zvědavost a potřeba porozumět extrémnímu chování. Sledujeme pachatele, jejich motivace a psychologické profily, díky tomu můžeme nahlédnout "za oponu" lidské mysli. Zločin je záhada, a my ji chceme rozluštit, přijít jí na kloub. "Většina kriminálek navíc končí odhalením pachatele a nastolením spravedlnosti. To přináší divákům uspokojení - v chaotickém světě získáváme alespoň iluzorní pocit, že zlo bude potrestáno," pokračuje Šupíková.
Kriminálky však nejsou jenom o vraždách a o dopadení viníka. Nastavují také zrcadlo společnosti, odhalují problémy jako korupce, morální dilemata, řeší také mezilidské vztahy. V současných příbězích se důraz klade na psychologii a autentičnost, divák tak má pocit, že by se to klidně mohlo stát i v jeho sousedství. Seriály mnohdy vycházejí ze skutečných událostí, takže nám dovolují dozvědět se víc o realitě a nahlédnout pod pokličku fungování policie, justice, ale i samotné lidské psychiky.
Zábava, nebo obsese?
"Pro některé diváky, hlavně pro ženy, může sledování kriminálních pořadů představovat také způsob, jak se lépe připravit na nebezpečné situace - rozpoznat varovné signály, nepodcenit rizika," popisuje Šupíková, zároveň ale připomíná také druhou stránku věci: "Opakované vystavení tématům násilí a zločinu může vytvářet zkreslený obraz reality, mluvíme o tzv. syndromu zlého světa, kdy člověk může vnímat okolí jako výrazně nebezpečnější, než ve skutečnosti je."
Kriminální seriály však samy o sobě nejsou škodlivé, mohou mít dokonce psychohygienický efekt, nabídnout katarzi, uvolnění i mentální stimulaci. "Klíčové je ale sledovat míru, motivaci a vlastní reakce na to, jak na nás působí," uzavírá Šupíková.
