Reklama
Reklama
Magazín

Chátrání ve stáří není jistota. Téměř polovina lidí po šedesátce naopak posílí

Jan Beránek, týdeník Ekonom

Představa, že po šedesátce čeká lidské tělo i mozek už jen nevyhnutelné chátrání, dostává vážné trhliny. Rozsáhlý dvanáctiletý výzkum Yaleovy univerzity ukázal, že téměř polovina seniorů dokáže své fyzické i mentální síly naopak zvýšit. Klíčovou roli hraje nastavení mysli: kdo uvěří představě o vlastní bezmoci, spustí v těle procesy, které úpadek skutečně urychlí.

Elderly,People,Lifting,Small,Weights,At,Park.,Focused,Senior,Woman
Vyšší věk nemusí automaticky znamenat chátrání těla. Ilustrační fotoFoto: Shutterstock – Rido
Reklama

Stárnutí bývá tradičně spojováno se sníženou výkonností, postupným úpadkem kognitivních schopností a dalšími negativními charakteristikami. Zažitý obraz vetchého a unaveného stáří však narušují konkrétní příklady.

Jenže: francouzský malíř Claude Monet začal pracovat na slavné sérii obrazů leknínů až po šedesátce, přičemž nejoceňovanější plátna vznikla až na hraně umělcovy osmdesátky. Chorvatský dálkový plavec Veljko Rogošič oslavil svou pětašedesátku rekordním výkonem – v Jaderském moři urazil vzdálenost 220 kilometrů.

Případy zlepšení výkonu ve vyšším věku lze pozorovat nejen u celoživotních profesionálů, ale i u osob, které s konkrétní činností teprve začínají. Američanka Nora Langdonová se začala věnovat vzpírání až ve věku 65 let, přičemž svůj nejlepší výsledek zaznamenala těsně před osmdesátými narozeninami, kdy unesla 159 kilogramů v dřepu.

Nejnovější výzkum týmu z Yaleovy univerzity pod vedením Beccy Levyové, odbornice na psychologii stárnutí, naznačuje, že uvedené příklady zlepšování se ve vyšším věku nemusí být výjimkami potvrzujícími pravidlo. Podle výsledků přibývající léta nemusí být nutně spojena s nepřetržitým úpadkem schopností. Opačně naopak působí negativní vnímání stárnutí. To se u člověka často projeví jako sebenaplňující proroctví.

Nikdy není pozdě zlepšit se

Levyová a její kolegové po dvanáct let zkoumali zhruba jedenáct tisíc Američanů z různých společenských vrstev, kterým v době zahájení výzkumu bylo průměrně zhruba 68 let.

Reklama
Reklama

Zkoumali u nich dvě oblasti: kognitivní změny a změny v rychlosti chůze. Na rozdíl od jiných podobných výzkumů vycházela studie z předpokladu, že organismus může zůstávat zhruba ve stejném stavu, nebo se tento stav může zhoršovat i zlepšovat. Měřili proto rozsah změn zkoumaných funkcí.

Výsledky hypotézu potvrdily. Zlepšení alespoň v jedné ze dvou kategorií se projevilo u více než 45 procent účastníků. Kognitivní schopnosti se pak zlepšily u 32 procent, zatímco ty fyzické u 28 procent.

Výzkumníci vyloučili, že by šlo o statisticky pozorovatelnou, ale fakticky nevýznamnou změnu. I při aplikaci přísnějších metrik, které započítávaly jen zlepšení určité úrovně, se v každé z obou kategorií zlepšilo zhruba 25 procent zkoumaných. Zároveň se ukázalo, že zlepšení v jedné kategorii nemusí mít vliv na výkon v druhé a že vzájemný vztah mezi nimi není jednoznačně prokazatelný.

Zlepšení fyzické výkonnosti může pozitivně ovlivnit i celkovou kvalitu života ve vyšším věku. Alespoň to naznačují závěry týmu belgické výzkumnice Céline Demonceauové, podle kterých se pozitivně projevuje i relativně malé zlepšení, stejně jako nárůst svalové hmoty či svalové síly.

Reklama
Reklama

Spirála vlastních představ

Studie z Yalu zároveň ukázala, že s vývojem sledovaných schopností významně souvisí i přístup ke stárnutí. Ti, co rostoucí věk vnímali pozitivně nebo alespoň neutrálně, vykazovali výrazně lepší výsledky než ti, kteří se k němu stavěli negativně.

V dřívějších pracích Levyová došla k závěru, že pozitivní přístup k přibývajícím letům souvisí s nižším rizikem některých neurodegenerativních chorob a může přispět k prodloužení života.

Jedním z důkazů bylo fungování mozku a jeho reakce na různé podněty. Výzkumy ukázaly, že je náchylný k sugesci. Člověk, který opakovaně přijímá představu, že stáří nevyhnutelně znamená chátrání, může tyto představy postupně vztáhnout sám na sebe, čímž může úpadek schopností urychlit. Tento vztah zkoumaly i studie, podle nichž se u lidí s negativním postojem ke stárnutí častěji objevovaly některé biologické změny spojované s Alzheimerovou chorobou.

Vztah ke stárnutí pak ovlivňuje i aktivitu, která vývoj lidských schopností dále ovlivňuje. Dřívější pozorování a pokusy ukázaly, že jedinec, který je přesvědčen o nevyhnutelném úbytku vlastních sil, se ve strachu o své zdraví vyhýbá některým aktivitám nebo se při nich šetří. Může být rovněž méně ochotný přijímat nové myšlenkové podněty a příležitosti učit se novým věcem.

Reklama
Reklama

Takové chování pak samo může přispívat ke zhoršování paměti i pohyblivosti a ke zvýšení rizika kardiovaskulárních chorob.

Efekt má nejen vnitřní přesvědčení, ale i chování okolí. Další studie s podobným zaměřením ukázala, že starší lidé, kterým je při jejich činnosti opakovaně připomínán jejich věk a domnělé limitace s ním spojené, mají v důsledku stresu horší výsledky v různých činnostech a projevují vyšší neochotu k novému. Příkladně věta „jsi příliš starý na to, abys jezdil na kole“ může v konečném důsledku limitovat zrod perspektivního veteránského cyklisty úplně stejně, jako v tomto směru člověku brání fyzické neduhy.

Video: Bývalý ředitel VZP Zdeněk Kabátek o stárnutí populace

Zdroj: autorský text


Chcete vídat Aktuálně.cz častěji na Googlu?
Přidat jako preferovaný zdroj
Reklama
Reklama
Reklama