Tohle jsou noví šampioni v autostopu. Za pět dní zastavili 62 aut a dojeli z Prahy do Makedonie

Tomáš Maca Tomáš Maca
18. 7. 2018 15:02
Hodiny zírání na ubíhající dálnici, benzinkový fast food a minimum spánku, většinou pod širákem. Tak vypadalo pět dní, během nichž dvojice studentů s pomocí ochotných řidičů dojela z Prahy až k makedonskému Ohridu a zpátky. Emilovi Pattovi a Kláře Kučerové se díky asketickému stylu cestování podařilo suverénně zvítězit v pátém ročníku mistrovství České republiky v autostopu. "Celé dny sedíte na sedadlech aut. Nevydáváte skoro žádnou energii, tak není problém omezit i její příjem," říkají závodníci.
Emil Patta a Klára Kučerová letos s obrovským náskokem vyhráli české mistrovství v autostopu. Dorazili až k Ohridskému jezeru v Makedonii, odkud se pak vraceli zpět domů.
Emil Patta a Klára Kučerová letos s obrovským náskokem vyhráli české mistrovství v autostopu. Dorazili až k Ohridskému jezeru v Makedonii, odkud se pak vraceli zpět domů. | Foto: Emil Patta, Klára Kučerová

Je konec června a dvojice studentů, dvaatřicetiletý Emil Patta a pětadvacetiletá Klára Kučerová, běží od pražské tramvajové zastávky do cílové rovinky závodu v netradiční disciplíně - stopování.

Přestože zbývajících jedenáct dvoučlenných týmů je tou dobou ještě v italské Pise, soutěživá nátura vítězům nedovoluje polevit ani v závěru. A tak Emil s Klárou vyhrávají pátý ročník mistrovství České republiky v autostopu s drtivým náskokem pětadvaceti hodin.

"Pojali jsme to jako závod přesně tak, jak organizátoři zamýšleli. Přišlo mi, že některé dvojice to moc nehrotily a spíš si řekly, že je škoda někde něco nevidět, když mají možnost. My jsme vyhráli, ale taky jsme se kromě povinných průjezdních bodů celou dobu dívali jen na dálnici. Pokud chcete navštívit památky, tak se na závod nehlaste," zdůrazňuje po týdenním odpočinku Emil.

Mezi zmíněné průjezdní body patřily geografický střed Evropy ležící na Ukrajině, česká vesnice v rumunském Banátu, makedonský Ohrid, který byl zároveň zastávkou, z níž se účastníci závodu vraceli domů do Prahy, a na závěr italská Neapol a Bodamské jezero ve Švýcarsku.

Emilovy a Kláře se je podařilo zvládnout za pět dní, během nichž jim ve dvanácti různých státech zastavilo dvaašedesát řidičů. Na sedadlech aut zdolali 4844 kilometrů a na ochotné dobrodince, kteří je naložili, čekali průměrně třináct minut.

Emil se do stejného závodu zapojil už podruhé, ale při prvním pokusu před dvěma lety ho absolvoval s kamarádem. "Dvojice kluků má daleko menší šanci někoho zastavit. Pár kluka a holky je pro řidiče daleko důvěryhodnější, a ještě líp by se dařilo dvěma holkám, před kterými by se řidiči snažili předvést jako co největší gentlemani. To organizátoři věděli, a tak dovolili jen dvojice smíšené, nebo čistě mužské," informuje letošní šampion.

"Původně jsem měla jet s někým jiným, ale nakonec to neklaplo, takže jsem pár dní před kvalifikací sháněla náhradu a shodou okolností jsem se chvíli předtím seznámila s Emilem," říká Klára.

A tak 16. června začala s novým parťákem stopovat přímo na Václavském náměstí auta stojící na semaforech směrem na výpadovku z Prahy. Na zádech měli jen malé batůžky na kratší horskou túru, což se osvědčilo jako skvělá taktika. "Skoro všichni konkurenti si vzali obrovskou krosnu, ale my jsme výbavu zredukovali na pidi spacák, jedno triko, jedny ponožky, mikinu a nabíječku na telefon," směje se Emil.

Mistrovství ČR v autostopu versus LowCost Race

  • Mistrovství České republiky v autostopu založil v roce 2014 Pavel Zíka, který akci od počátku zamýšlel jako skutečný závod, během nějž mají účastníci co nejrychleji dojet z bodu A do bodu B a zpět, přestože finální pořadí týmů závisí také na množství SMS hlasů, které jednotlivé posádky obdrží od svých fanoušků.
  • Ve stejném roce vznikl také stopařský závod LowCost Race. Jeho zakladatel Miky Škoda ale klade větší důraz na zážitky, které účastníci během cesty absolvují. Proto se do něj týmy mohou zapojit jako Racepackeři, kteří skutečně soupeří s ostatními, ale i jako Joypackeři, kteří si cestu jen užívají a výzvy organizátorů plní hlavně pro radost.

Představa, že řidič bude muset kvůli nákladu stopaře přeskládat všechno, co v autě veze, podle něj působí odrazujícím dojmem. "Navíc jste strašně flexibilní a můžete klidně vyskočit někde na kruháči, když by bylo potřeba," myslí si.

Kromě nepříliš rozměrných batohů duo vsadilo taky na menší cedule jen ve formátu A4. "Ostatní používali obří vlajku, nebo dokonce velkého nafukovacího plameňáka, aby řidiče zaujali. Spíš bych ale řekl, že tím hodně z nich odradili," uvažuje Emil.

Díky zkušenému přístupu tak s Klárou ještě do Brna doputovali jako první, ale pak přišel zádrhel. "Na brněnské pumpě jsme se asi na hodinu zasekli a pět posádek nás předjelo. Na Bratislavu se nikomu nechtělo, a když jsme se tam konečně dostali, dali jsme přednost dvěma dvojicím, které tam přijely dřív, takže další půlhodina v háji," vzpomíná Klára.

"Češi! Davaj!"

Prvotními neúspěchy se ale Klára s Emilem nenechali zaskočit a nikde jinde už potom tak dlouho nestáli. Do konce prvního dne překročili hranice Ukrajiny a ocitli se na vedoucí příčce, kterou si pak další čtyři dny udržovali a jen zvyšovali svůj náskok. Při přesvědčování na benzínkách obvykle účinně zabralo, když řidičům pověděli o závodu, který jedou. "Zaujalo je to daleko víc než obyčejní výletníci," dodávají.

Mistři v autostopu radí, jak stopovat co nejrychleji

  • Na mapě si vždy pečlivě najděte, kde se necháte řidičem vysadit.
  • Nenechávejte se zavézt do středu města. Dostat se z něj zpět na dálnici zabere spoustu času.
  • Náklad, který s sebou vezete, se pokuste snížit na minimum. S malými batůžky můžete vystoupit kdekoli a potěšíte i řidiče.
  • Nenechávejte si řidičem radit nejlepší cestu a raději se držte předem naplánované trasy.
  • Vyvarujte se tomu, abyste při stopování vypadali jako blázni. Pokusy získat pozornost řidiče ulítlými rekvizitami obvykle nezabírají.

Pravidla závodu říkala, že si závodníci musí mezi devátou večerní a devátou ranní dopřát povinných pět hodin pauzy bez stopování. Dodržování této podmínky organizátoři sledovali přes GPS, která jim ukazovala, kde se jednotlivé týmy právě nacházejí. Kdo by však čekal, že Emil s Klárou stráví přestávku v nějaké útulné restauraci ochutnáváním lokální gastronomie, byl by na omylu. Po cestě skoro nejedli a jen dvakrát denně slupli sendvič koupený na benzínové pumpě, nebo svačinu poskytnutou hodným řidičem.

Při otázce na nejvřelejší dobrovolníky, kteří je dopravovali, se Emil a Klára jednohlasem shodují na jménu Vasil. Na přechodu mezi Maďarskem a Ukrajinou zahlédli auto se slovenskou poznávací značkou a okamžitě k němu zamířili. "Vasil se chvíli zdráhal, protože jsem na něj mluvil anglicky, ale když pak zjistil, odkud jsme, řekl jenom 'Češi! Davaj!' a už jsme nastupovali," vypráví Emil.

Vasil a jeho žena Hana jeli do destinace, která se nacházela asi padesát kilometrů od středu Evropy, kde se měli účastníci závodu povinně zastavit. "Nabízeli nám, ať u nich přespíme, ale my jsme nechtěli, protože bychom se zdrželi déle než povinných pět hodin pauzy. Na naše protesty ale Vasil s Hanou nedbali a vzali nás k sobě domů, kde jsme dostali večeři a víno. Jejich tempo konzumace alkoholu bylo šílené. Obzvlášť po dnu, kdy nic nejíte a pijete ho na lačno," usmívá se Klára.

Ukrajinský řidič Vasil a jeho žena Hana nechali stopaře přenocovat ve svém domě a pohostinně jim nabídli večeři, kterou zapíjeli vínem.
Ukrajinský řidič Vasil a jeho žena Hana nechali stopaře přenocovat ve svém domě a pohostinně jim nabídli večeři, kterou zapíjeli vínem. | Foto: Emil Patta, Klára Kučerová

Následně Hana rozestlala postele, pustila nocležníky do sprchy a Vasil slíbil, že je v pět ráno vzbudí, aby neztratili ani jednu drahocennou minutu. To nakonec na vteřinu přesně splnil a při svítání stopaře dovezl k dálnici, odkud mohli ve výpravě pokračovat s jinými Ukrajinci, kteří jim k jejich překvapení sdělili, že jedou z Prahy.

Důležitou součást českého mistrovství v autostopu představovalo také plnění pěti úkolů. Při prvním z nich měli účastníci ze své cesty natočit krátkou reportáž a Emil si tak v banátské vesnici Šumice na pár minut zahrál roli etnologa rozjímajícího nad rumunskou kulturou. Druhý úkol s ekologickým přesahem spočíval v odklízení odpadků, což si vítězná dvojice užila na dálničním odpočívadle v Srbsku a přiměla k pomoci i svého řidiče.

"Já nejsem stopař, já jsem váš nový kámoš"

Na hranici Srbska a Makedonie si tým vzápětí stopl další oblíbence, na které bude ještě dlouho vzpomínat. Říkali jim šéfíci, protože měli elegantní obleky, rychlé auto a pracovali v byznysu. "Hned vyndali langoše, a když jsme jim pověděli, kam jedeme, zavolali známým, kteří by nás zavezli k Ohridskému jezeru, protože jejich cesta končila u Skopje. Dali jsme si přestávku v sídle jejich firmy a splnili jsme s nimi další úkol - namíchat místním skleničku betonu a vypít si ji s nimi. Chyběl nám ale tonik, který během chvilky sehnal jeden z jejich zaměstnanců," vrací se Klára k makedonským zážitkům.

Na hranici Srbska a Makedonie si tým stopl "šéfíky" - elegantně oblečené byznysmeny s rychlým autem a společně si namíchali sklenici becherovky s tonikem.
Na hranici Srbska a Makedonie si tým stopl "šéfíky" - elegantně oblečené byznysmeny s rychlým autem a společně si namíchali sklenici becherovky s tonikem. | Foto: Emil Patta, Klára Kučerová

V Ohridu všechny zúčastněné dvojice čekal celý den bez stopování, a to dokonce v hotelu placeném organizátory. Čtyřiadvacet hodin ovšem uteklo jako voda a Emil s Klárou je věnovali jen spánku a vysedávání u piva s dalšími týmy.

Objevování nepoznaných končin se tak ani tentokrát nekonalo. Na druhou stranu duo na rozdíl od ostatních stihlo naskočit na dřívější trajekt, který z Ohridu do Itálie vyrážel jen jednou denně.

"Z Itálie už jsme pak viděli jen střed Neapole, kde jsme si v rámci úkolu vyfotili multikulturní skupinovku s lidmi minimálně pěti různých národností. Jinak jsme v Itálii prakticky nesjeli z dálnice, která nás zavedla až do Švýcarska. Oficiálně se tam nesmí u dálnic stopovat, ale my jsme byli s malými batohy nenápadní, tak jsme to riskli. Jeden řidič mi řekl 'A to víte, že se u nás na dálnici nesmí stopovat?' a já na to 'Však já taky nejsem žádný stopař, já jsem váš nový kámoš'. On se zasmál, otevřel nám auto a já 'No tak vidíte, teď už jsem váš kámoš'," líčí Emil.

Účastníci závodu museli během cesty splnit pět úkolů. Jedním z nich bylo udělat si skupinovou fotku s lidmi minimálně pěti různých národností.
Účastníci závodu museli během cesty splnit pět úkolů. Jedním z nich bylo udělat si skupinovou fotku s lidmi minimálně pěti různých národností. | Foto: Emil Patta, Klára Kučerová

Když se ve Švýcarsku vzbudili po tentokrát už poslední povinné pauze, stopli si řidiče Petera, který je dovezl k Bodamskému jezeru. "Vyprávěl nám o svých malých dětech a my jsme se toho hned chytli, protože posledním nesplněným úkolem bylo učit hodinu děti v jedné z místních škol a seznámit je s taji stopování. Peter se pro nápad nadchl, zatelefonoval učitelce svých dětí a my jsme se ocitli před tabulí v krásném nažehleném městečku Arbon," přibližuje Klára.

Děti byly nadšené, cestovatelům doslova visely na rtech a nechtěly je pustit domů. Peter týmu ještě večer esemeskoval, že jeho dvě ratolesti nehodlají jít spát, protože na webu autostopového mistrovství napjatě sledují jeho aktuální polohu. Nakonec vydržely až do půlnoci, kdy se Emil s Klárou přes Německo konečně vrátili zpět do Prahy.

Coby další úkol stopaři strávili hodinu před tabulí a učili švýcarské děti o cestování stopem.
Coby další úkol stopaři strávili hodinu před tabulí a učili švýcarské děti o cestování stopem. | Foto: Emil Patta, Klára Kučerová

Fanouškovská základna, která dvojici po celou dobu jejich dobrodružství sledovala na webu, ovšem nepotěšila jen posádku. Příznivci totiž mohli svým favoritům posílat přes mobilní telefon hlasy a ty současně fungovaly jako dárcovské esemesky.

Emil a Klára touto cestou například vybrali 10 tisíc korun, které následně putovaly k Asociaci vozíčkářů a zdravotně i mentálně postižených v Děčíně. Tento dobročinný rozměr vítězství nakonec duo potěšil daleko víc než letenky, jež vyhráli pro sebe.

 

Právě se děje

před 25 minutami

Při zásahu proti demonstrantům v Barmě zastřelili ženu

Barmská policie v sobotu použila vodní děla a gumové projektily k rozehnání demonstrantů, kteří hromadně vyšli do ulic protestovat proti vojenskému převratu z 1. února, píše agentura AFP. Při zásahu ve městě Monywa jedna žena zemřela, desítky lidí, včetně novinářů, policie zadržela. Agentura Reuters odhaduje, že se protestů po celé zemi účastnily stovky tisíc lidí.

Policisté při sobotním zásahu byli často v civilu. Podle fotografií na sociálních sítích lidé ve městech Rangún a Monywa stavěli v ulicích barikády, aby zpomalili postup policie. Bezpečnostní síly se pokusily zmařit protesty v Mandalaji, na klíčových křižovatkách postavily zátarasy a obvyklá místa setkání demonstrantů obsadila policie. Protestů v Mandalaji se opětovně zúčastnili i buddhističtí mniši a dodali jim morální autoritu, píše AP.

Jedním z impulzů pro demonstrace bylo páteční prohlášení barmského velvyslance při OSN Ťjo Mou Tchuna, že stojí za svrženou Do Aun Schan Su Ťij, píše agentura AP. Při projevu v OSN převrat tvrdě odsoudil a vyzval k přísnějším mezinárodním sankcím. Při projevu použil gesto se třemi zdviženými prsty, které se stalo symbolem poklidných demonstrací v Barmě. Jeho projev vyvolal vlnu kladných reakcí jak přímo v sále OSN, tak u barmské veřejnosti.

Armáda 1. února svrhla vládu vedenou Do Aun Schan Su Ťij a zabránila tomu, aby se sešel parlament zvolený loni v listopadových volbách. Do demonstrací se od té doby zapojují desítky tisíc lidí. Demonstranti nevěří slibům vojenských představitelů, že uspořádají nové volby a předají moc vítězi. Novou vlnu odporu vyvolal i páteční převoz Aun Schan Su Ťij z domácího vězení na blíže neupřesněné místo.

Zdroj: Zahraničí , ČTK
Další zprávy