V osmnácti stopoval do Íránu, Indie mu změnila život. Dnes vede úspěšnou značku

Magdaléna Daňková Magdaléna Daňková
30. 6. 2020 9:20
Ostravský rodák Lukáš Matějček se původně měl stát policistou. Cestování po světě jej však inspirovalo k založení vlastního podnikání a dnes pod značkou Bagind prodává tisíce kožených tašek a batohů vyráběných ručně v indické rodinné firmě. Ve 24 letech si chce splnit sen a vydat o svých cestovatelských začátcích knihu.
Ostravský rodák Lukáš Matějček se původně měl stát policistou, nakonec je z něj podnikatel.
Ostravský rodák Lukáš Matějček se původně měl stát policistou, nakonec je z něj podnikatel. | Foto: Filip Poreba

První cesta, na kterou se Lukáš Matějček vydal stopem v osmnácti se čtyřmi tisíci korunami v kapse, vedla do exotického Íránu. "V 17 letech jsme s kamarádem zatoužili jet stopem do Maroka a rok jsme to plánovali. Jenomže jsme přišli na to, že se tam mluví francouzsky, a my jsme francouzsky neuměli," vypráví se smíchem.

Původní plán proto zrušili a v roce 2014 místo toho plánovali stopovat na Dálný východ. "Inspiroval nás kamarádův učitel ze základky, který v Íránu byl a vyprávěl mu o tom. Jenže měsíc před cestou můj kamarád dostal zákaz odjet kvůli špatné známce z ruštiny, a protože jsem plán chtěl splnit, odjel jsem sám. Dvanáct dní jsem pak jenom stopoval a brečel," přiznává dnes 24letý podnikatel.

Když dorazil do íránského města Langarud na jihu Kaspického moře, okradl jej taxikář o téměř všechny věci, které nesl v krosně. "V té krosně bylo téměř všechno. Oba dva stativy, notebook, bráchův tablet, který pak máma ještě dva roky splácela, oblečení, spacák, stan, nabíječka na mobil a všechny adaptéry pro nabití baterek do foťáku a kamer. Všechno během chvilky pryč. Zůstala mi jen fotobrašna s kamerou a foťákem, pas a šedesát do­larů," píše v knize Matějček.

Zkušenost z íránského vězení

Když šel krádež nahlásit na policii, považovali jej za zahraničního špeha a místo pochopení se mu dostalo několikahodinového vězení. "Dvanáctihodinový pobyt ve vězení byl docela krušný. Představoval jsem si, co všechno se mi může stát. Sebrali mi totiž mobil a procházeli si v něm fotky, co jsem pořídil. Měl jsem tam třeba fotky svojí přítelkyně, což se v Íránu zrovna nesluší. Říkal jsem si, jestli mě třeba obviní ze šíření pornografie. Ale to jim nevadilo tolik jako 14 dní staré fotky ze školního tréninkového střeleckého kurzu v Krkonoších, kde jsme si hráli na vojáčky v maskáčích," vypráví.

Nakonec však s vysvětlením za pomoci překladatelky do angličtiny u íránské policie uspěl a pustili jej. Zbytek svých íránských dní strávil v jenom tričku a trenkách s pár dolary s kapse, ale bohatý na zážitky.

"Toulal jsem se zemí, spal jsem u místních a jedl s nimi. Díky tomu jsem nahlédl do íránské kultury a života," tvrdí. "V osmnácti jsem tak zjistil, že nepotřebuju těžkou krosnu s vařičem, ešusem, oblečením a stanem. Ale že mi stačí foťák, pas, mobil, trochu peněz a oblečení, co mám na sobě," dodává.

"V osmnácti jsem zjistil, že nepotřebuju těžkou krosnu s vařičem, ešusem, oblečením a stanem."
"V osmnácti jsem zjistil, že nepotřebuju těžkou krosnu s vařičem, ešusem, oblečením a stanem." | Foto: Filip Poreba

Půlrok v Nepálu a Indii s 20 tisíci v kapse

Íránská cesta byl přitom jenom začátek, za svůj dosavadní život strávil zhruba dva roky na cestách. Rok po výpravě do Íránu a tři dny po složení maturitní zkoušky na tehdejší Střední odborné škole ochrany osob a majetku v Ostravě odletěl na tříměsíční pobyt do Nepálu, kde učil jako dobrovolník angličtinu.

"Byl to měsíc po silném zemětřesení v Nepálu, tři měsíce jsem bydlel ve vesnici kousek od Káthmándú a učil děcka angličtinu. A pak jsem další tři měsíce cestoval po Indii. Na celého půl roku jsem přitom měl dohromady 20 tisíc korun, z toho tři tisíce jsem utratil za internet v mobilu v Nepálu, abych byl ve spojení s mámou, a zbylých 17 tisíc jsem utratil na cestě Indií," vypráví Matějček.

Peníze šetřil i tím, že jezdil nočními spoji nebo přespával na indických nádražích. "V Indii mají lavičky na nádražích zabetonované do země. Pod sebe jsem si vždycky dal krosnu, jejíž popruhy jsem si zabezpečil zámkem na kolo a připnul je k lavičce. Všude kolem vás přitom spí další spousta lidí, na nádražích se třeba často čeká i několik dlouhých hodin za zpožděný vlak," vysvětluje.

Dobrodruh z paneláku

Obě dvě svoje první cesty popisuje Matějček v knize Dobrodruh z paneláku, na jejíž vydání vybírá 247 tisíc korun prostřednictvím crowdfundingového vydavatelství Pointa. Hrubou verzi má sepsanou, a pokud se mu podaří dát dohromady požadovanou částku, kniha by měla do několika měsíců vyjít.

"Knížka není jenom o cestování, je to spíš cestopisný román. Prolíná se tam trochu má fantazie a myslím, že by lidi mohla bavit moje upřímnost. Můžou se dozvědět i o prapočátcích Bagindu," obhajuje svou prvotinu.

Lukáš Matějček, Dobrodruh z paneláku
Lukáš Matějček, Dobrodruh z paneláku | Foto: Osobní archiv Lukáše Matějčka

Indie mu totiž doslova změnila život. Setkal se tu s řemeslníkem Dennisem, který v pouštním městě Džajsalmér v indickém státu Rádžasthán vyrábí kožené batohy a tašky.

"Přijel jsem nočním vlakem a procházel se městem, které se zabývá výrobou kožených výrobků, u Dennise se mi zalíbil jeden batoh, co měl pověšený na zdi. Zrovna seděl na zemi a šil koženou peněženku, když jsem mu řekl, že bych si ten batoh chtěl koupit. Řekl mi, že vystavený neprodává, ale ušije mi stejný na počkání. Seděl jsem u něj zhruba šest hodin a díval jsem se, jak mu batoh vzniká pod rukama. Dva roky jsem ho pak dennodenně nosil a pořád ho mám doma na zdi," popisuje osudové setkání podnikatel.

Chyběla mu pracovní volnost, proto začal podnikat

Po návratu z Indie se Lukáš Matějček přestěhoval z rodné Ostravy do Prahy a začal pracovat ve fototiskovém studiu. Šetřil si na další cesty do vysněných krajin a pravidelně docházel na směny. Brzy však přišel na to, že mu chybí větší pracovní volnost.

"Přišel jsem na to, že mi taková práce od někdy do někdy úplně nevyhovuje. Na jednu stranu to bylo příjemné, protože jsem z práce odcházel s čistou hlavou domů, to u podnikání nejde, ale chyběla mi svoboda volby místa. Chtěl jsem pracovat odkudkoliv," vysvětluje.

Jednu dobu se tak živil přednáškami ze svých cest. "Po čase mě to přestalo bavit a v jednu chvíli jsem cestoval už jenom pro zážitky, které bych mohl předávat posluchačům. Vytratila se z toho podstata cestování do cizích krajin," přiznává.

Indický batoh mu změnil život.
Indický batoh mu změnil život. | Foto: Osobní archiv Lukáše Matějčka

Před třemi lety jej tak napadlo, že by si zřídil vlastní e-shop, a když přemýšlel o druhu zboží, které by nabízel, vzpomněl si na svůj první výlet do Indie. "Po dvou letech jsem našel vizitku a napsal na Dennisův e-mail. Naštěstí si mě pamatoval a za ušetřených 10 tisíc korun jsem si u něj objednal prvních deset batohů, které jsem pak prodával," říká Matějček, který firmu Bagind založil společně s Václavem Staňkem, stojícím za značkou bot Vasky, a ještě jedním společníkem.

Lukáš Matějček (24 let)
Autor fotografie: Filip Poreba

Lukáš Matějček (24 let)

  • Pochází z Ostravy, žije v Praze.
  • Vystudoval Bezpečnostně právní akademii v Ostravě.
  • Procestoval kus Asie a část Afriky.
  • V roce 2017 založil společně s Václavem Staňkem a Jiřím Hečlem firmu Bagind, kde navrhují a prodávají batohy, tašky, kabelky i peněženky, jenž se šijí v tradiční rodinné firmě v indickém pouštním městě Džaisalmér.
  • Ve volném čase píše knihu, sleduje seriály, cestuje, chodí běhat nebo tráví čas s kamarády v přírodě. 
  • Momentálně vybírá peníze na svou knižní prvotinu Dobrodruh z paneláku.

16 tisíc batohů a tašek

Úspěch se však nedostavil hned a za prvního půl roku prodali jenom šedesátku batohů. "Byl jsem tehdy rád, že v tom nejsem sám, jinak by ta značka dneska pravděpodobně vůbec neexistovala," přesvědčuje.

Právě společníci mu podle něj tehdy pomohli najít další cesty, jak značku dostat na český trh, a na Vánoce 2017 už prodávali čtyři batohy denně. Po investici do reklamy se prodej rozběhl naplno a do dnešního dne prodali okolo 16 tisíc batohů, tašek a dalších doplňků.

Výrobky z kozí kůže stále vznikají v rámci rodinné firmy a vyrábí se ručně. A díky rozvětvené rodině výrobce se šijí na několika místech Rádžasthánu. Bagind má v Česku momentálně tři prodejny, ve třech největších českých městech.

"Po třech letech jsme se s Dennisem naučili fungovat na dálku, řešit nové výrobky a jejich podobu. Dřív to bylo hodně punkové, teď už toho děláme víc, takže i naše spolupráce je jiná. Objednávám u něj třeba tři tisíce kusů týdně," říká ostravský rodák, který se dnes věnuje především řízení podniku a navrhování výrobků.

Na cestování si však stále najde čas. Letos na začátku roku se podíval do Ugandy a Rwandy a do konce roku by se ještě rád zaletěl podívat do Indie, kam jezdí minimálně jednou ročně. "Je dobré tam zaletět, aby šly věci víc od ruky, což je na dálku někdy problematické. Chtěl bych zkontrolovat výrobu a ukázat Dennisovi nové návrhy," vysvětluje.

Jeho další plánovanou destinací je pak Jižní Amerika. "Rád bych sjel Amazonku. A mezitím třeba ještě navštívil Afriku," říká zasněně.

Po třech měsících se otevřela Eiffelova věž v Paříži:

Nejkrásnější pohled na Paříž zase patří turistům. Po třech měsících se otevřela Eiffelova věž | Video: Reuters
 

Právě se děje

Další zprávy