reklama
 
 

V ekvádorské Cuence se chodí na české pivo. Hospodu a pivovar zde založil podnikatel z Kutné Hory

29. 12. 2017
Martin Smetáček začínal v ekvádorské Cuence jako stážista na radnici. Před čtyřmi lety založil s kamarády z Kutné Hory, odkud pochází, firmu, jež měla zajistit dovoz českého know-how a technologií do země. Místo vodních elektráren však skončili u piva. Ekvádorcům z Cuency teď dokazují, proč je Česko pivní velmoc.

O jihoamerický region se Smetáček zajímal už při studiu na Vysoké škole ekonomické v Praze. "Latinská Amerika je ze tří rozvojových regionů nejvyspělejší a má k nám kulturně blízko. Ve 20. století tam uteklo mnoho Čechů a všichni jsou dneska velmi úspěšní, včetně jednoho mého příbuzného. Ten se v roce 1948 vylodil v Rio de Janeiru s jedním centem v kapse a za 40 let se stal úspěšným podnikatelem," popsal Aktuálně.cz.

Do jihoekvádorské Cuency se dostal poprvé v roce 2012. Tehdy pomáhal rok v poradním týmu primátora tohoto půlmilionového města. "Byla to skvělá zkušenost, ale státní sektor bývá v Jižní Americe často spojován s korupcí, takže jsem nabídku na další práci nepřijal," popsal Smetáček.

Rok nato tak s kamarády založil společnost South America Connections s cílem dovážet do Ekvádoru a dalších zemí kontinentu české technologie a know-how. Zadařilo se jim až v roce 2015. To zajistili obchodní cestu několika českých firem do země. Byly mezi nimi i Pacovské strojírny - jeden z hlavních výrobců pivovarnické technologie.

V Ekvádoru chybělo dobré pivo

Právě při konverzaci v hospodě nad místním pivem s názvem Pilsener tehdy přišli na to, že v Ekvádoru chybí dobré pivo. "Řekli jsme si, že když uděláme dobrý, český ležák, mohli bychom uspět," popsal Smetáček.

Dohodli se s dalšími zástupci českých exportérů a dva roky vznikala značka Golden Prague, kterou spoluvlastní celkem sedm lidí včetně Michala Čižíka, Radka Práška, Tomáše Fencla a dalších. Smetáček zastává pozici generálního ředitele.

Původní projekt počítal s minipivovarem v centru třetího největšího ekvádorského města, ale kvůli úředním povolením museli výrobu přesunout na okraj Cuency. "V centru města jsme nakonec udělali jenom samostatnou hospodu. Pivovar máme větší, takže můžeme plynule rozšiřovat kapacitu," popsal Smetáček. Vyrobit by mohli až 200 tisíc litrů piva ročně.

Smetáček přiznává, že postavit pivovar nebylo nic složitého. Horší to bylo se všemi úředními povoleními. "Dva roky jsme válčili s místními byrokraty, kteří nám házeli klacky pod nohy. A tak když nás vyhodili jedněmi dveřmi, vlezli jsme druhými. Hodně mi pomohl i český velvyslanec v Limě, protože Ekvádor spadá pod Peru. I díky tomu se nám nakonec podařilo získat všechna povolení," sdělil.

Interiér hospody navrhlo studio vlastněné Češkou

Pivovar oficiálně otevřeli letos na konci července. Na technologické práce dohlížel sládek Tomáš Fencl, bývalý majitel Pivovaru Lobeč, ten však musel v září odletět zpět do České republiky a vystřídal jej tak Jan Havlín. Interiér hospody v centru Cuency zase navrhovalo architektonické studio z Quita KONCEPT +, které vlastní Češka Pavla Vančurová, jež si vzala Ekvádorce.

Hospoda se nachází hned vedle soudu. "Všichni soudci po šichtě k nám chodí na pivo," pochlubil se Smetáček a dodal, že si zvykli dávat si malé pivo taky k obědu. Čepují zde čtyři moky - světlou devítku a jedenáctku, černou jedenáctku a IPA čtrnáctku.

Právě světlá jedenáctka je podle Smetáčka největší hvězdou Golden Prague Pubu a pije se nejvíce. "Veškerý slad a chmel si vozíme z Česka a všechno děláme tradičními českými metodami," přesvědčuje Smetáček.

Od otevření českou hospodu navštívilo více než 50 tisíc lidí, na pivo sem nejčastěji chodí kromě Ekvádorců také Američani. "Dělali jsme třeba Oktoberfest, kam jsme pozvali i ostatní ekvádorské minipivovary. Během dvou dnů nás přišly navštívit asi dva tisíce lidí," uvedl Smetáček. Za vysokou návštěvností je podle něj nejen lahodný český mok, ale taky dobrý marketing. "V pivovaru děláme dny otevřených dveří, lidem o pivu vykládáme, vystupujeme v televizi," vyjmenoval.

Ekvádorcům nechutnají párky

S čím se jim naopak moc nedařilo, bylo české jídlo. "Je moc těžké a navíc nám v Ekvádoru chybí určité suroviny. Teď máme mezinárodní kuchyni, ale pořád nabízíme i česká jídla, jako je guláš nebo utopenci. Dělali jsme i vepřová kolena," popsal ředitel a dodal, že návštěvníkům moc nechutnaly třeba párky.

České kuchaře však do Cuency nepřivezli, všechna jídla připravují Ekvádorci. Ti tvoří také většinu personálu. "Dohromady máme dvaadvacet zaměstnanců, Češi jsme tam momentálně dva - sládek a já. Měli jsme i českého provozního restaurace, ale bohužel to nefungovalo kvůli neznalosti ekvádorského účetnictví a zvyků," přiznal.

Sám Smetáček žije v Ekvádoru nyní již pět a půl roku, natrvalo se zde však usadit nechce. Do svých čtyřiceti let by se chtěl přestěhovat zpátky do České republiky. "Kulturní rozdíly jsou velmi velké. Ekvádorci přemýšlí úplně jinak než Evropani a jsou línější. Úspěšní lidé v Ekvádoru jsou potomci emigrantů většinou z Československa, Maďarska, Německa i Libanonu," vyjmenoval.

"V Ekvádoru si nikdo nevěří, slovo tady neplatí"

Smetáčkovi na Ekvádorcích nejvíc vadí nepřesnost a nespolehlivost. "Když se třeba s někým domluvíte, že přiveze beton v osm ráno, a desetkrát si to s ním potvrdíte, stejně jej nakonec přiveze druhý den," uvedl příklad. "Žijí jenom přítomností a nevidí dál než dvacet minut dopředu," dodal.

Dalším nešvarem země je podle něj netransparentnost. "Každý každého okrádá, to je asi všude na světě, ale v Ekvádoru si nikdo absolutně nevěří, slovo tady neplatí. Všechno musí být na papíře a s nějakými garancemi," vysvětlil.

Specifikem je i říkání ne. Ačkoliv Ekvádorci na něco kývnou, neznamená to hned, že s tím souhlasí nebo je věc dojednaná. "Sice řekli ano, ale mysleli ne. Často na to narážím," řekl Smetáček.

I přes to, že si je vědom kulturních rozdílů, které jej limitují, do investice by prý šel klidně znovu. "Kulturní rozdíly jsou určitý limit, ale i důvod toho, proč zde můžeme být rychle úspěšní. Vůbec nic bych nezměnil," sdělil.

Jejich pivovar momentálně zásobuje pivem i další města. "Dodáváme třeba do jednoho amerického baru v městečku Limón v Amazonii, které je od nás dvě hodiny autem," popsal.

O české pivo je zájem také ve městě Guayaquil či na české ambasádě v Peru. Poptávka ale přichází také z peruánských a kolumbijských hospod. Do budoucna by majitelé rádi zřídili franšízovou síť a prodávali pivo i do supermarketů v celém Ekvádoru.

autor: Magdaléna Daňková | 29. 12. 2017

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama