Proč vás přitahovala zrovna odlehlá Tasmánie?
Byl to můj třicet let starý sen. Můj bratr před 35 lety vymyslel téma pro dětský vodácký tábor Tasmanovka - objevování Země. Ostrov a příběhy ze života Abela Tasmana mě v tu dobu přitahovaly, později se o něj začal zajímat i můj manžel Libor. Když se v loňském roce objevily letenky přes Šanghaj do Melbourne za 16 tisíc, dali jsme dohromady partu pěti lidí a rozhodli jsme se strávit dovolenou v Tasmánii. Vybrali jsme si hlavní turistickou sezónu - prosinec a leden, tedy jejich léto, přesto jsme tam nepotkávali davy návštěvníků jako třeba v národních parcích na Novém Zélandu.
Vzhledem k tomu, že máte ráda outdoorové aktivity a vystoupala jste na několik světových vrcholů, předpokládám, že jste se tam nejela válet na pláži.
Přesně tak. Byli jsme hlavně na horách, našim cílem bylo chodit po místech, kam turisté moc nezavítají. S sebou jsme měli i lehký nafukovací člun, který uveze až dva lidi, takže jsme mohli postupně překonat hluboký kaňon řeky Franklin River. Díky tomu jsme prošli místy, kde před námi roky nikdo nebyl. Prošli jsme treky na jihozápadě Tasmánie, byli jsme i na severu v jeskyních Mole Creek a Honey Cave a na pobřeží. Protože s námi byl kamarád ornitolog Tomáš Krejčí, dostali jsme se i na spoustu míst oblíbených zejména mezi biology.
Museli jste se na tasmánské treky nějak speciálně připravit?
Ne, člověk ani nepotřebuje žádné vybavení navíc než to, co má běžně do hor. Takže pevné boty a oblečení do deště, protože do Tasmánie se dostává chladný vítr od Antarktidy, ale i horký vzduch z Austrálie, takže člověk musí být připraven na různé typy počasí.
Říkala jste, že jste se díky kamarádovi dostali na místa vyhledávaná především biology. Podařilo se vám zahlédnout i tasmánského čerta?
Většina vačnatců včetně tasmánského čerta jsou noční tvorové, takže pokud nemáte štěstí, abyste je potkali v přírodě, můžete se na ně jít podívat do zoologické zahrady. Tasmánie je ráj nejen pro rybáře, botaniky, ornitology nebo herpetology, ale i pro milovníky treků a pro rodiny s dětmi. Spousta australských rodin utíká před horkem v létě právě tam. V Tasmánii je spousta zajímavostí, které člověk jinde nespatří. Třeba stromové kapradiny, které odolávají mrazům, nebo obří eukalypty. Roste zde i nejstarší rostlina na zeměkouli - královská cesmína. Ze zvířat jsme kromě klokanů, které v Austrálii potkáte všude, zahlédli i ptakopysky, vombata nebo ježuru australskou. Ale i spoustu vzácných ptáků. Na severním pobřeží Tasmánie se vyskytuje třeba i nejmenší druh tučňáka.
Kamila Hnyková (56 let)
- Žije v Praze, pochází ze Znojma.
- Pracuje v informatice, fotodokumentuje přírodu a etnograficky zajímavé oblasti a přednáší o svých cestách.
- Putuje v pohorkách, na kole, na bruslích nebo s pádlem, s kamarády, s dětmi nebo s manželem Liborem Hnykem
- Pomáhá občanskému sdružení Surya s provozem Sluneční školy v Himálaji.
Ostrov má ale taky krásné pobřeží, kde můžete chodit hodiny po doleritových útesech, takže na své si tady přijdou i lezci. Jenom bych návštěvu Tasmánie nedoporučovala těm, kdo mají strach z hadů, protože se tam vyskytuje třetí nejjedovatější had na Zemi - pakobra. Většinou je plachá, ale je dobré vyhýbat se místům, kde by se mohla vyhřívat, sami jsme jich zahlédli několik. Nejvíc se mi ale líbila ta úžasná pestrost na ploše menší, než je Česká republika.
Nový Zéland jste navštívila v roce 2018. Zmiňovala jste, že na rozdíl od něj se v Tasmánii nepohybovalo tolik turistů. Je ostrov ještě v něčem lepší než Zéland?
V Tasmánii nehrozí žádné zácpy na silnicích, není třeba si nic dopředu rezervovat jako v národních parcích na Novém Zélandu - kromě jediného treku přes Cradle Mountain. V Tasmánii prakticky za každou zatáčkou můžete potkat ježuru nebo klokana, kochat se vodopády a nádhernými útesy. Nemáte prostoje, nemusíte přejíždět desítky kilometrů, abyste se dostali z jednoho zajímavého místa na druhé. Je pravda, že Tasmánie není úplně vhodná destinace pro potápění nebo ležení na pláži, protože voda je i na severním pobřeží studená.
Na rozdíl od Nového Zélandu se na řadě míst dá volně tábořit a kempy většinou nebývají plné. Navíc měsíční cestování nás vyšlo celkem levně - v autě nás jelo pět, půjčovně jsme zaplatili 25 tisíc korun za devítimístný transit. Povolení do všech národních parků se dá pořídit pro celou posádku auta, tedy maximálně na osm lidí za 60 australských dolarů na měsíc. Ušetřit se dá taky spaním v přírodě a nakupováním v supermarketu.
Na Novém Zélandu se kvůli ochraně přírody a druhů velmi pečlivě kontroluje čistota oblečení turistů a taky to, co lidé do země přiváží. Je to v Tasmánii podobné?
Je to tak. U vstupu do národních parků jsou čističe, kde si musíte dezinfikovat boty, aby člověk do parku nezanesl plísně, které v současné době ničí endemické rostliny. Funguje i namátková kontrola na letištích, ale není tak přísná jako na Zélandu, kde vám vezmou i jablko, co jste si přivezla.
V Tasmánii žije zhruba půl milionu lidí, potkali jste se tam i s nějakými Čechy?
Ano, setkali jsme se s těmi, kteří tam kdysi emigrovali. Třeba s vinařem pocházejícím ze Žďáru nad Sázavou, který má v Tasmánii obrovské vinice. Vypěstoval dokonce odrůdu Pepik, protože se sám jmenuje Josef, a další jeho odrůda se jmenuje Zdar. Je mu už přes 80 let, ale s vinařstvím rozhodně nekončí, pozemky rozšiřuje a v okolí je známou osobností. Můžete otestovat sýrařské produkty pana Vyhnálka, který se do Tasmánie dostal před druhou světovou válkou. Zavedl zde výrobu tvrdých sýrů, které tehdy nikdo neznal, a byl tak úspěšný, že se jeho technologie dostala i do Austrálie. Jeho firma Lactos funguje v Tasmánii doteď, i když už pan Vyhnálek nežije.
Řekli vám, proč si ostrov zamilovali natolik, že na něm zůstali žít, přestože je tisíce kilometrů od jejich domoviny?
Myslím si, že panu Chromému se líbila krajina, obklopená vinicemi. Dokonce si v okolí své restaurace zasadil stromy, jaké rostou na Vysočině. A když se rozhlédnete z hory Mount Wellington nad hlavním městem Hobartem, všimnete si, že krajina se té české hodně podobá. Jsou zde vysoké kopce, ale jen do 1600 metrů, jezera, soutěsky, skály a další přírodní útvary, které českou kotlinu v mnohém připomínají.
