Čeští rodáci utekli na druhou stranu polokoule kvůli nacistické okupaci a později invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Během těchto emigračních vln se do Oceánie dostalo okolo 5536 osob. Většina z nich přijela do země protinožců bez znalosti jazyka, finančních prostředků a jakýchkoliv kontaktů.
"Je neuvěřitelné, s jakým nuzným vybavením jeli vstříc svobodě, a o to obdivuhodnější je, jak se nakonec dokázali prosadit a jaký odkaz v cizině zanechali. Je to důkaz obrovského talentu a silné vůle," říká režisér Šumných stop Radovan Lipus.
V roce 1948 měli čeští emigranti v Austrálii poprvé v historii otevřené hranice i možnost získat pracovní povolení. Politika byla ale vůči imigrantům stále přísná, pracovní povolení šlo získat jen v případě, měl-li cizinec za sebou rok dobrovolných prací a absolvované kurzy angličtiny. Mnohé české osobnosti tak po příjezdu pracovaly na stavbě anebo železnicích.
Česká jména v Perthu i Tasmánii
David Vávra a Radovan Lipus začali svou cestu v Austrálii ve městě Perth. Tam v minulosti emigrovali například architekt a výtvarník Josef Kučík, antropolog Jiří Chaloupka či architekt a designér Ernest Korner.
"Velmi nás překvapila ochota lidí a potomků osobností, ve všem nám vycházeli vstříc. Když jsme potřebovali natáčet v interiéru jejich domu, pustili nás dovnitř a nechali nás tam, dokud jsme neměli vše, co jsme potřebovali," říká David Vávra.
Šumné české stopy tvůrci vypátrali i v Melbournu, kde zmapovali působení rodáka z Hradce Králové Alexe Jelínka, nadaného, svobodomyslného a pracovitého architekta, který v roce 1948 s kamarádem utekl do Oceánie přes Německo.
"Jelínek se v daný okamžik věnoval tomu, co ho opravdu bavilo, a to si myslím, že je tím hlavním poselstvím do dnešních dnů, kdy chce každý jen něco urvat a touží po prestiži. Jít za svým ideálem v daný okamžik, to je to cenné," vysvětluje Vávra odkaz Jelínka.
V Tasmánii se dobrodruzi vydali po stopách podnikatele Josefa Chromého, který ve svých 72 letech vyhrál cenu za nejlepší Chardonnay světa. Dnes má v Austrálii vlastní zábavní park, kam se sjíždí lidé z širokého okolí.
Nová a nová jména
Na Novém Zélandu dobrodruzi pátrali hlavně po odkazu Heinricha Kulky, který byl věrným asistentem architekta Adolfa Loose. Kulka svému dvornímu architektovi pomáhal v tehdejším Československu budovat významné stavby v Plzni a Jablonci.
"Přišel na Zéland s ničím, ale díky svým evropským zkušenostem dokázal nabídnout něco nového a dnes je považován za zakladatele novozélandské architektury," říká ke Kulkovi Lipus.
Osudy všech zmíněných a mnoha dalších osobností zachytili tvůrci celkem v pěti dílech. Už dnes ale litují, že jich nemohlo být více. "Řadu jmen jsme kvůli času ani nezmínili, jako například architekta Ferola Medka, který se podílel na dostavbě opery v Sydney, anebo architekta Milestona, který do Austrálie utekl před Hitlerem. Objevovala se stále nová a nová jména, která by si zasloužila samotný díl, a že by jich byla spousta," dodává Lipus.
66 Šumných měst a stop
David Vávra a Radovan Lipus začali s natáčením dokumentárního šumného cyklu v roce 1995. Ve svém prvním pořadu se zaměřili na moderní architekturu českých měst. Do roku 2008 se jim podařilo natočit 66 dílů.
Šumné stopy pokračují v dokumentaci českých osobností a odkazů v oblasti architektury a designu, tentokrát však v zahraničí. "Je to opožděná splátka dluhu, který vůči našim krajanům v zahraničí máme. Tito lidé dokázali úžasné věci, přesto o nich nikde není žádná zmínka," říká Vávra.
Tvůrci by chtěli natočit stejný počet dílů, jako tomu bylo u Šumných měst. "Už se blížíme ke konci, zbývají nám dva roky, rádi bychom zmapovali Ukrajinu, Švýcarsko a Slovensko," vysvětluje Vávra s Lipusem. První z pěti dílů uvede ČT art v pátek 31. května.
