Erik Ševčík se v roce 2005 rozhodl zkusit štěstí v zahraničí. Odjel tak na Nový Zéland a do Jihoafrické republiky, kde si vydělával jako instruktor lyžování a snowboardingu. "Zní to dost divně, ale i v Jihoafrické republice je lyžařské středisko. Nejvyšší kopec má tři tisíce metrů nad mořem, takže i tam sněží a je zima," popisuje v rozhovoru pro Aktuálně.cz. "Sníh neznají, takže když si na něj mohli sáhnout, rozplývali se, nebo dokonce plakali, jak jsou sněhové vločky krásné," dodává.
Další dva roky prožil popradský horal na západním břehu USA v Kalifornii, kde k instruktorským hodinám přidal i průvodcování. "Západní břeh USA je úžasný, hlavně národní parky, které jsem projel," říká Ševčík a dodává, že během pobytu ve Spojených státech stihl i pár treků na Havajských ostrovech.
Návrat do Popradu kvůli humoru
Na otázku, kde se mu nakonec líbilo nejvíc, odvětí, že každá země je krásná a má něco do sebe. "Nový Zéland působí bezpečně, žijí zde velmi milí lidé a krajina je překrásná. Jižní Afrika je opak Evropy, ve volné přírodě se dá potkat spousta exotických zvířat. A ve Státech se člověk uvolní, lidé jsou tady velmi přátelští a neustále se vás ptají, jak se máte," vysvětluje.
Přesto se nakonec rozhodl vrátit do rodného Prešovského kraje. "Zjistil jsem, že mi nakonec tyhle země nesedí kulturně a humorem. Vrátil jsem se v roce 2007 a začal aktivně provádět Tatrami," dodává.
Přestože zvykání si zpět ve slovenské realitě všedních dní nebylo vždy jednoduché, dnes se v Popradu cítí dobře a budoucnost zdejšího kraje vidí optimisticky. "Když jsem se vrátil po letech zpět do Popradu a šel jsem do potravin, paní u pokladny jsem řekl: 'Dobrý den, jak se máte?' Zírala na mě s nepochopením," vypraví se smíchem. "Pár věcí se tady musí uvolnit. Ale mladí lidé, kteří kvůli penězům odjeli do Anglie nebo kamkoliv jinam, se pomalu vrací a zakládají tu svoje podnikání, což je dobře," dodává.
Lezení, psí spřežení i pozorování medvědů
Také on se před deseti lety rozhodl využít svých jazykových znalostí, kapitálu a orientace ve zdejších horách a založil si agenturu na zážitky Adventoura Slovakia. Začátky podnikání na Slovensku však pro Ševčíka nebyly jednoduché. Jak sám přiznává, už by tím znovu nechtěl procházet.
"První tři roky byly strašné, dneska už je to mnohem lepší, protože mě zná čím dál více lidí. Například už si nepotřebuji platit reklamu na Googlu," přibližuje podnikatel. Velký důraz tak klade na práci na sociálními sítěmi a blogery z celého světa.
"Asi jsem našel díru na trhu. Jsou tady sice podobné agentury, ale nedělají to samé co já. Nabízím všechno - od lezení, cyklistiky přes psí spřežení, skialpinismus až po pozorování medvědů v přírodě. Neposkytuji ale ubytování, takže nekonkuruji hotelům, naopak s nimi spíše spolupracuji," vysvětluje. Kromě toho občas s klienty zavítá taky do Krakova, Vídně, Budapešti nebo Prahy. "Před časem jsem ale měl dvoutýdenní akci s Američany a skončili jsme v Benátkách, protože chtěli vidět celou střední a východní Evropu," vypráví.
Do Tater jezdí tradičně nejvíce Slováků, Čechů a Poláků. Cestu do okolí Popradu si však najdou i třeba Izraelci, kteří létají přímým spojem z Tel Avivu. Zavítají sem častokrát i Němci, Dánové nebo Belgičané, mnozí právě kvůli medvědům. A v zimě se mu občas poštěstí svézt taky Američany nebo Australany na psích spřeženích. Češi ale jeho služeb zase tolik nevyužívají. "Myslím, že Češi většinou znají Tatry velmi dobře," říká Ševčík.
Slovensko by mělo žít z turismu stejně jako Island
Tvrdí také, že fyzička českých turistů bývá výborná. Někteří ale podceňují počasí nebo vybavení. "Lidé, kterým se stane úraz, mají často na sobě tenisky. Nebo i na turistických chodnících potkáváme lidi v sandálech. A dokonce jsem viděl i ženy na vysokých podpatcích," vyjmenovává průvodce.
Podobné absurdity se podle horala stávají především uprostřed léta, kdy se do Tater vydávají lidé, kteří se v horské turistice příliš nevyznají. "Na jaře a na podzim chodí spíše zkušení a vybavení lidé," tvrdí a dodává, že i místní obyvatelé vyrážejí do Tater raději mimo hlavní sezonu.
Zvyšující se zájem turistů o Tatry však podle Ševčíka nejde ruku v ruce s podporou ze strany státu. "Kdysi byl turismus podpořený tím, že hotely a služby měly stanovenou desetiprocentní daň, teď máme stále dvacet procent. To mi nepřijde fér. Kdyby byla daň poloviční, myslím, že by to pomohlo celému regionu. A mám pocit, že cestovní ruch nemá na Slovensku vlastně žádnou podporu, vychází to na dvě procenta celkového rozpočtu, protože vláda má úplně jiné priority. Myslím, že turismus by tu měl být na prvním místě. Slovensko by mělo žít z cestovního ruchu podobně jako třeba Island. Stále se mluví o změnách, ale zatím se nic nemění," říká.
Poprad a jeho okolí se však pomalu začíná měnit sám. "Město momentálně zažívá velký boom výstavby, což bude potřeba regulovat. Je tady taky pár dobrých restaurací, které můžu doporučit svým klientům, aniž bych se musel stydět je tam posílat," vyjmenovává Ševčík.
A věří, že vracet se do Prešovského kraje pod majestátními štíty bude čím dál tím více mladých lidí, stejně jako to udělal kdysi on.
