Objevování někdy bolí, ale odměna je nádherná, říká Rudolf Havlík. Teď o cestování natočil dokument

Magdaléna Daňková Magdaléna Daňková
31. 1. 2018 12:04
Dvaačtyřicetiletý Rudolf Havlík se proslavil především jako bloger píšící o zážitcích z obchodních cest po Asii. Vydal čtyři knihy a doposud natočil dva filmy. Uplynulých pět let se ale věnoval také dokumentárnímu cestovatelskému seriálu Na vlastní nohy, jehož první díl bude mít premiéru ve středu večer na ČT2.
Trailer k dokumentu Na vlastní nohy. | Video: Česká televize, Rudolf Havlík

"Snažili jsme se okleštit dokument o záběry, ve kterých člověk přijede na místo, jede někam taxíkem, potom se někde ubytuje a podobně. Koho to vlastně zajímá? Spíš jsme si dali za úkol dostat se ke krajině, zvířatům a místům, která stojí za to," popsal Havlík.

Díky němu a kameramanovi Václavovi Tlapákovi se diváci budou moci vypravit na Špicberky, Filipíny, do Indonésie, Číny, jihoamerické Patagonie a na Srí Lanku.

Tvůrci se vydali do arktické oblasti, tropů i pod mořskou hladinu.
Tvůrci se vydali do arktické oblasti, tropů i pod mořskou hladinu. | Foto: Rudolf Havlík

Filmaři plánovali vyrazit také například do Venezuely, kvůli politické situaci však cestu do jihoamerického státu nakonec vzdali. "Cestuji hodně dlouho, ale jsem opatrný člověk, nerad chodím problémům naproti," sdělil režisér.

Celkem osm dílů vypráví příběhy míst, která možná už za pár let budou vypadat úplně jinak. "Dali jsme si za úkol vystavět každý díl jiným způsobem," uvedl režisér.

A tak například první díl o Špicberkách je spíše aktivistického rázu, zamýšlí se totiž nad dopadem globálního oteplování. "V různých médiích jsem se vždy dozvídal protichůdné informace. Spolupráce s vědci a cesta mi ale odpověděly na to, jak to ve skutečnosti je," řekl Havlík.

Na Tibetské náhorní plošině málem přišli o život

Epizoda z Tibetské náhorní plošiny v Číně je zase více meditační. A to přesto, že při jejím natáčení Tlapák s Havlíkem málem přišli o život.

Na cestách je zlobila technika. Dron se přehřál i zmrzl.
Na cestách je zlobila technika. Dron se přehřál i zmrzl. | Foto: Rudolf Havlík

"Vydali jsme se k vodopádu, protože nám do záběrů pěkně zapadal. Když jsme vystoupali nahoru a zatočili na stezce kolem skály, najednou se zúžila na šířku nohy. Pod námi byla možná pětisetmetrová propast, ale lezli jsme dál. Jenže později jsme zjistili, že stezka pokračuje jenom nataženými bambusy. S těžkými batohy naloženými technikou jsme se nemohli otočit, nešlo to tam ani zpět. Bambusy jsme přelezli, ale musím říct, že jsem se tehdy dost bál," vypráví Havlík s tím, že stejnou cestou museli i od vodopádu.

"Tam jsme moc nemluvili," dodává.

Kameraman Tlapák ale kontruje, že nejnebezpečnější situaci zažili na Filipínách. "Objevili jsme malinké zvířátko, které vás zabije do půl hodiny. Je to housenka, které si ani nevšimnete, zapíchne se vám do ruky, a pokud jed nevysajete, zabije vás. Naše kamarádka tím prošla. Zachránil ji Filipínec, který jí kůži rozřízl a jed vysál," popsal Tlapák.

Havlík dodal, že prvně zvažoval housenku natočit, kameraman ale byl proti a po incidentu už s housenkou nechtěli mít nic společného.

Přehřátý dron i utopená kamera

Kromě přírody se ale potýkali také s technickými problémy kvůli extrémnímu počasí v arktické oblasti i tropech. "Kamera byla neustále na čipu znečištěná. Když jsme přijeli do džungle, nelítal nám dron, protože se přehříval, a kamera nám vypověděla službu, protože jsme do ní nacákali vodu. Na Špicberkách zase dron zamrzal a vyměňovat objektiv v minus deseti taky moc nejde," vysvětlují filmaři.

Za zvířaty se pouštěli i několik kilometrů sněhem.
Za zvířaty se pouštěli i několik kilometrů sněhem. | Foto: Rudolf Havlík

Protože oba fascinují nejen lidi a krajina, ale také zvířata, pouštěli se za nimi i několik kilometrů sněhem. "Když jsme je konečně našli a všechno nastavili, zvířata odešla zase o půl kilometru dál. Ale v tom to bylo kouzelné, že jsme každý den putovali - třeba za bláznivou polární liškou, která nás vodila zleva doprava," popisuje Havlík.

Za vznik "staromilského cestopisného seriálu" vlastně můžou srílanské mořské želvy. Právě o nich napsal před lety Rudolf Havlík článek s názvem Poslední sbohem. "Legenda říká, že mořské želvy pláčou, když kladou svá vejce. Díky tomu vznikla jednoduchá myšlenka o vyprávění z cizích zemí. O výpravách za dobrodružstvími, která už se v dnešní době příliš nedělají," uvedl.

A tak se Havlík v roce 2013, během pauzy od natáčení celovečerního filmu Zejtra napořád, vydal s Václavem Tlapákem na Srí Lanku točit první díl budoucího cestopisu.

Objevování někdy bolí, ale odměna je nádherná

V Česku jej pak později představili producentce Aleně Müllerové, které se záměr líbil. "Zaujalo mě to na první pohled, bylo to trošku něco jiného. Líbil se mi i osobní a meditativní přístup. Cestopisů jsme dělali hodně, většinou byly věcnější, ale místa třeba nebyla tak zajímavá. Taky mi přišlo zajímavé, že se vydávali pěšky," popsala Müllerová.

"Vyrůstal jsem na Otakaru Batličkovi, Jacku Londonovi, Zikmundu a Hanzelkovi a dalších a tento způsob vyprávění se v moderním světě zcela vytratil," myslí si Havlík.

Natáčení pod mořem v Indonésii.
Natáčení pod mořem v Indonésii. | Foto: Rudolf Havlík

Informace o málo probádaných místech sbírali z internetu, od odborníků i místních lidí. "Když jsme dorazili do konkrétní země, měli jsme záchytné body a pak jsme se dozvěděli třeba o dalších zajímavostech," dodal Havlík.

"Pro originální zážitky a ztracené ráje musíte jít kousek dál," tvrdí a dodává, že důležité jsou nejen informace od místních, ale také objevování míst po svých. "Někdy to bolí - je to do kopce, skrz vodu nebo musíte někde prolézt. Je to nepříjemné, ale ta odměna je nádherná," přesvědčuje.

"Lidi dneska chtějí mít všechno hned"

Diváky by tak osm epizod mělo především inspirovat k cestování, ale také je donutit přemýšlet nad tím, jakým způsobem cestují. "Dokážu pochopit, když někdo jede na Srí Lanku a nechá se svézt na slonovi. Ale ty slony lze vidět i ve volné přírodě a možná je to i levnější, jen to stojí čas a trpělivost. Lidé dneska chtějí mít všechno hned. Letí do Dubaje, svezou se na delfínech a pak si dají fotku na Facebook. Podle mě je to špatně," uvedl Havlík.

Sám jezdí do Asie již více než patnáct let, dříve cestoval do Číny či Indie jako obchodní zástupce oděvní společnosti. Za ty roky se podle něj nejvíce změnila podoba Číny.

"Všichni koukají do mobilu. Když jsem začal jezdit do Indie a Číny, pořídil jsem zajímavé fotky, věnoval se lidem a jejich kultuře. Ale takhle už to tam nefunguje. Zejména Číňané jsou ke změně kultury velmi náchylní. Teď už to tam vypadá stejně jako kdekoliv jinde na Západě - je tam McDonald's, luxusní značky a i reklamní jingly tam zní stejně jako na české Evropě 2," popisuje Havlík.

Doufá tak, že prostřednictvím seriálu se mu podaří ukázat alespoň zbytky fascinujících kultur zemí, do kterých se v posledních letech vypravil.

 

Právě se děje

Další zprávy