reklama
 
 

Podzim v kraji Nikoly Šuhaje loupežníka nabízí barevné výhledy, ale i odpadky u cest

13. 11. 2017
Romantická krajina, možná taková, jak si představujeme Česko za časů našich babiček. Malebné vesnice s dřevěnými kostelíky roztahané v údolích mezi oblými travnatými hřebeny podobnými třeba Malé Fatře, ale prakticky bez lidí a zákazů. To je Zakarpatská Ukrajina, kdysi součást Československa. Zážitky z ukrajinských hor přináší v dalším díle seriálu Aktuálně.cz český fotograf Jan Miklín.
Doporučujeme

Mnozí místní ještě umí česky, nebo alespoň rozumí, takže cestování po tomto koutu Ukrajiny je o to pohodlnější. Naopak značně nepohodlné jsou místní silnice.

Ze zpočátku zábavného slalomu mezi výtluky se stane nekonečné kličkování skrze ty nejmenší díry s obavou, zda to ještě auto zvládne… Nepřijeli jsme sem ale jezdit rallye, našim cílem jsou hory.

Konkrétně polonina Piškoňa, travnatý hřeben nad Koločavou, který začátkem podzimu pokrývá červenající se borůvčí. Hory jsou součástí Siněvirského národního parku, pojmenovaného podle největšího ukrajinského horského jezera.

Do hor!

Cesta do hor začíná stoupat kolem hřbitova, na němž leží pohřbený i Nikola Šuhaj a jeho milá. Malebnost krajiny, v níž se stále pasou stáda ovcí hlídané ovčáckými psy, trochu narušují nekonečné haldy odpadků.

Jan Miklín (31)

  • Geograf a fotograf, věnující se zejména krajinářské a cestovatelské fotografii.
  • O cestách (zejména po horách) blízkých i vzdálených pravidelně píše pro české přírodovědecká a cestovatelské časopisy, fotografie a články publikuje také na svém webu a Facebooku.

Zvyk vyvážet odpadky do škarpy za vesnici zde bohužel zůstal zachován a dnešní plasty tady tak zůstanou desítky let.

Podobně horská stezka je značená nejen klasickými pruhy, které zde ostatně namalovali Češi, ale také odpadky. A ty jsou, pravda, častější než turistické značky…

Výzvou pro výstup je kříž, který shlíží do údolí z předvrcholu Darvajky (1502 metrů nad mořem). Na travnatém plácku u vrcholu kempujeme, abychom další ráno mohli pokračovat kosodřevinou zarostlou cestou přes Ašanovec k dalšímu kříži, který zdobí vrchol Horb.

Za sedlem se nám vyjevuje kamenné moře porostlé zelenými lišejníky, borůvčí a brusinkám již zčervenaly listy, tráva zezlátla a mezi tím vším se jako chapadla proplétají usychající kořeny kosodřeviny. Zkrátka dokonalá fotogenická podívaná.

Barevné výhledy

Horb (1687 metrů nad mořem) je druhým nejvyšším vrcholem poloniny, ten nejvyšší - Něgrovec (1707 metrů nad mořem) - je co by kamenem dohodil, oddělen jen sedýlkem o stovku výškových metrů níže. Ať už se rozhlédneme z Horbu nebo Něgrovce, výhled je skoro stejně krásný.

Západní obzor lemuje polonina Boržava, na severovýchodě jen těžko prostupné Gorgany a kdesi v dálce by měla být vidět i nejvyšší hora celé Ukrajiny - Hoverla.

Den v ...

Den v ...

Přinášíme vám exkluzivní cestovatelské zážitky Čechů z různých koutů světa. Ve stovce slov se vám pokusí přiblížit atmosféru místa, na které rádi vzpomínají. Vydejte se s nimi na cestu. Pokud se vám příběh líbí, podělte se o něj se svými přáteli na sociálních sítích přidáním #cestujisaktualne

V sedle kempujeme a západ slunce si užíváme na Něgrovci, východ pro změnu na Horbu. Ráno trávu zdobí námraza, v údolí se válí cáry mlhy a do toho se opírají první sluneční paprsky. Ráno na horách, jak má být!

Fotím o sto šest, pak už nezbývá než sbalit se a přes hřeben Barvinku (na němž plníme ešus brusinkami) sejít do Koločavy.

V bývalé četnické stanici, dnes přestavěné na restauraci, si dáváme pořádný oběd - velmi příznivé ceny jsou jednou z dalších nesporných výhod cestování po Ukrajině. Po hostině je čas vyrazit na cestu domů. Rozhodně jsme zde ale nebyli naposledy.

autor: Jan Miklín

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama
    reklama