Spí venku a nejedí v restauracích. Cyklističtí nadšenci jedou kolem světa i s dětmi

Magdaléna Daňková Magdaléna Daňková
7. 2. 2023 10:29
Céline a Xavier Pasche se seznámili na festivalu v rodném Švýcarsku. Architekt a antropoložka, která se věnovala terapii v přírodě, si padli do oka a rozhodli se projet svět na kole. Výprava do prvního cíle – na Nový Zéland – nakonec trvala pět let a dorazili na něj i se svou první dcerou Naylou. Na cestách jsou již 13 let. O svých výpravách budou vyprávět v úterý večer v pražském kině Bio Oko.
Rodina Pascheových dohromady navštívila stovky zemí na čtyřech kontinentech, včetně nejsevernějších regionů Kanady. Měsíčně ujedou až tisíc kilometrů. Na cestách jsou od roku 2010.
Rodina Pascheových dohromady navštívila stovky zemí na čtyřech kontinentech, včetně nejsevernějších regionů Kanady. Měsíčně ujedou až tisíc kilometrů. Na cestách jsou od roku 2010. | Foto: Aktuálně.cz / Bike Family Nomads

"Oba dva jsme dříve hodně cestovali. Asi po dvou týdnech, co jsme spolu s Xavierem chodili, mi nabídl, jestli s ním nechci absolvovat cestu kolem světa na kole. Přípravy nám trvaly rok," popisuje 40letá Céline.

Kromě shánění výbavy nebo sponzorů se taky učili jezdit na kole trochu jinak než dříve. "Byli jsme sportovci, rádi jsme chodili do hor, ale nebyli jsme cyklisté. Takže jsme se museli naučit pořádně jezdit na kole," dodává koučka a novinářka na volné noze. Na rozdíl od přípravy vybavení ponechali svůj itinerář cesty na náhodě.

"Měli jsme velice vágní představy o tom, kam všude pojedeme. Rozhodli jsme se nechat se unášet větrem a rozhodovat se o jednotlivých místech ze dne na den dle naší chuti. Chtěli jsme každou zemi poznat bez toho, aniž bychom si na ni předem udělali názor, chtěli jsme se nechat překvapit," vypráví Céline.

"Poddat se pocitu neznáma, kdy netušíte, co s vámi bude, kde budete a co budete dělat za pár měsíců či let, je trochu děsivé."
"Poddat se pocitu neznáma, kdy netušíte, co s vámi bude, kde budete a co budete dělat za pár měsíců či let, je trochu děsivé." | Foto: Aktuálně.cz / Bike Family Nomads

Původně tříletou cestu na Nový Zéland nakonec prodloužili na pět let. "Když jsme vyrazili, vkročili jsme do neznáma, vůbec jsme netušili, co nás čeká. Netušili jsme, kde budeme a co budeme dělat ani v příští hodině, natož pak za pár let. Poddat se pocitu neznáma, kdy netušíte, co s vámi bude a co budete dělat za pár měsíců či let, je trochu děsivé. Ale museli jsme se naučit přestat plánovat a užívat si momentální chvíle, a to byl jeden z nejdůležitějších kroků, které jsme na cestě udělali. Ale trvalo nám to několik měsíců," přiznává Švýcarka.

Na kole až do sedmého měsíce těhotenství

V kazašské stepi mezi místními nomády si po pár měsících na cestě uvědomili, že i oni žijí jako kočovníci bez stálého domova a že jim takový způsob života vyhovuje. A tehdy si také řekli, že budou otevření možnosti počít dítě na cestách. "Myslím, že Nayla se taky chtěla stát nomádkou, protože jsem otěhotněla docela brzy," směje se Céline.

Otevřenost ke změnám jim pomohla i poté, co se na cestách stali rodiči. Obě dvě dcery - Nayla i Fibie - se narodily v Malajsii, kde si Paschovi vždy udělali na několik měsíců pauzu. V prvním těhotenství jezdila Céline na kole až do sedmého měsíce těhotenství a s Naylou vyrazili vstříc Novém Zélandu, když jí byl necelý půlrok. Nayla ležela a pak seděla v přídatném vozíku.

"Snažili jsme se najít balanc mezi péčí o dítě, kojením po cestě, cestováním i všemi těmi dennodenními starostmi a emocemi, které to s sebou neslo."
"Snažili jsme se najít balanc mezi péčí o dítě, kojením po cestě, cestováním i všemi těmi dennodenními starostmi a emocemi, které to s sebou neslo." | Foto: Aktuálně.cz / Bike Family Nomads

"Během těhotenství i s narozením dcery mi všichni neustále udělovali rady. A lišila se i jednotlivá lékařská ošetření v každé zemi. Ačkoliv to bylo matoucí, našla jsem v tom formu svobody, protože jsem si z každé rady nebo přístupu mohla vzít to, co mi dávalo smysl. Spoléhání na sama sebe a můj instinkt mi pomohly i poté, co se Nayla narodila a vyrazili jsme s ní na cestu," říká. Období po narození první dcery označuje jako intenzivní.

"Ale den po dni jsme to zvládali. Snažili jsme se najít balanc mezi péčí o dítě, kojením po cestě, cestováním i všemi těmi dennodenními starostmi a emocemi, které to s sebou neslo. Používali jsme jen čtyři pratelné ekologické plenky, které jsme vždycky sušili na vozíku, každý den jsme vařili čerstvé jídlo. Nikomu se nic nestalo, nikdy bychom neudělali nic, co by Nayle ublížilo, byla spokojená," vypráví Céline.

Měsíčně ujedou až tisíc kilometrů

Obě dcery začaly jezdit na kole ve dvou letech. "Samozřejmě že toho neujely tolik na rušných cestách, ale desetiletá Nayla už jezdí téměř stejné vzdálenosti jako já s Xavierem. Jinak se vezly v přídatném vozíku, nebo jsme si je připojili ke kolům," říká švýcarská světoběžnice.

Měsíčně ujedou až 1000 kilometrů, v průměru pak 50 kilometrů denně. Na kole cestují i v zimní sezoně, vždycky se ale rozhodují dle aktuálního počasí a chuti všech členů rodiny.

"Naše vnímání času je velmi rozdílné."
"Naše vnímání času je velmi rozdílné." | Foto: Aktuálně.cz / Bike Family Nomads

Dohromady navštívili stovky zemí na čtyřech kontinentech, včetně nejsevernějších regionů Kanady. Švýcarským nomádům podařilo navštívit mimo jiné Sýrii dva týdny před vypuknutím občanské války, která zemi zcela zpustošila.

Pandemie v Kanadě

Dva roky koronavirové pandemie strávili v Kanadě. Žili nejen na kanadských prériích, ale také v provincii Nové Skotsko či Novém Brunšviku. "Podařilo se nám pobývat na severu v domorodých vesnicích, odkud to bylo 200 kilometrů do nejbližšího obchodu. Dostali jsme se tam, zrovna když udeřila první vlna koronaviru. Bylo to jako zůstat trčet na malém, opuštěném, ale krásném ostrově. Spousta místních se tehdy bála, že nebudou mít přístup k rychlé záchranné službě. To je daň za život v tak nádherné přírodě," říká Céline.

"Nikdy nespíme v hotelech a nikdy nejíme v restauracích. Díky tomu, že máme minimum věcí, jsme mnohem svobodnější a máme víc času."
"Nikdy nespíme v hotelech a nikdy nejíme v restauracích. Díky tomu, že máme minimum věcí, jsme mnohem svobodnější a máme víc času." | Foto: Aktuálně.cz / Bike Family Nomads

Pandemie jejich životní styl poznamenala jen málo. "Za ty roky jsme si zvykli vyrovnávat se s novými věcmi a situacemi. Na to, že nemůžeme předpovídat, co bude za pár dní. Takže jsme už měli zkušenosti třeba s učením dětí mimo školu nebo tím, že se zrovna nestýkáme s tolika lidmi. Ale covid nás samozřejmě ovlivnil po pracovní stránce," dodává.

Rodina Pascheových se díky nomádskému způsobu života naučila žít s minimem věcí za co nejméně peněz. "Máme malý rozpočet, spíme venku ve stanu a vaříme si taky venku. Nikdy nespíme v hotelech a nikdy nejíme v restauracích. Díky tomu, že máme minimum věcí, jsme mnohem svobodnější a máme víc času. Čím víc peněz máte, tím máte větší komfort, ale také méně času a jste méně svobodní," říká Céline.

Ambasadoři života venku v přírodě

Céline a její manžel Xavier napsali dvě knihy a desítky článků. Kromě toho testují různé outdoorové vybavení.

"Považujeme se teď za ambasadory života stráveného venku v přírodě. Je nesmírně důležité, aby lidi trávili více času venku. Připadá mi neuvěřitelné, že dnešní děti tráví venku čím dál méně času. Už kvůli současné ekologické krizi, které svět čelí, je nesmírně důležité, aby děti našly způsob, jak žít v souladu s přírodou. Ale pokud přírodu nebudou odmalička znát a orientovat se v ní, nebudou schopné této harmonie dosáhnout," zdůrazňuje švýcarská nomádka.

"Ideální země pro život s dětmi neexistuje."
"Ideální země pro život s dětmi neexistuje." | Foto: Aktuálně.cz / Bike Family Nomads

Za roky cestování se jim stalo několik nepříjemných událostí. "Museli jsme třeba v minus třiceti nahazovat prasklý řetěz. Když jsme cestovali po Kanadě, museli jsme mít dva stany, v jednom spát a v jednom jíst, protože všude kolem byli medvědi. Taky jsme měli speciální kanystr na jídlo, který byl odolný vůči medvědům," popisuje.

Když dojde řeč na střet s lidmi z různých kultur, zdůrazňuje, že většinou šlo o nedorozumění či strach. "Jednou nám někdo otevřel stan s nožem v ruce. Ukázalo se, že daný člověk měl strach. Většinou stačí věci vysvětlit," říká Céline. "Když se něco takového stane, nemůžete se bát, musíte jednat. Bojíme se většinou proto, že si představujeme, co by se mohlo stát," dodává.

Za nejlepší věc na nomádském způsobu jejich života považuje čas, který celá rodina tráví společně. "Vidíme, jak naše dcery rostou, můžeme s nimi být pořád. Tváří v tvář neznámému se neustále učíme a zároveň se snažíme zahnat své strachy. Ideální země pro život s dětmi neexistuje. Myslím, že je důležité vytvořit si takový život, jaký chcete, bez ohledu na to, kde žijete," říká.

Video: Pěšky prošel Patagonii: Tuňáka v konzervě už nepozřu, říká (19. 12. 2022)

Na dlouhých trasách jsem už asi závislý. Na Novém Zélandu jsem si chtěl dokázat, že dám 3 000 kilometrů. Každá trasa mě musí něčím oslovit. | Video: Michael Rozsypal
 

Právě se děje

Další zprávy