Obytňák je druhý domov, říká cestovatel Jakub. Nikdy by nespal na zákazu kempování

Obytňák je druhý domov, říká cestovatel Jakub. Nikdy by nespal na zákazu kempování
Za uplynulé roky projel kus světa, a to s vlastním i vypůjčeným obytným autem. Se svou chalupou na kolečkách byl nejdále na Islandu, kam plul z Dánska trajektem dva dny se zastávkou na Faerských ostrovech. Rád se také vrací do Rakouska a Slovinska.
Při cestách obytným autem mu tak ve výbavě kromě foťáku a skleniček na víno nikdy nechybí nezbytnosti na případné spravení vad na autě, od izolace přes šroubováky až po náhradní čerpadlo na vodní systém.
"Karavanem jezdím skoro 15 let a ten současný je můj třetí. Začínal jsem se starým ojetým obytným autem s alkovnou, byl to úplný stařeček, trochu hippies auto. Ale díky němu jsem si tenhle styl cestování zamiloval," říká Jakub Moravec, cestovatel, fotograf, učitel v autoškole a spoluzakladatel Asociace kempování a karavaningu.
Velký karavan pro celou rodinu před necelými dvěma lety vyměnil za menší obytný Citroën Jumper Clever. "Všude se vejdeme, všude se nám dobře parkuje. V současné situaci, kdy je hodně karavanů a na řadě mít je spousta omezení, aspoň tolik nebijeme do očí," pochvaluje si.
Foto: Tomáš Vocelka
Magdaléna Daňková Tomáš Vocelka Magdaléna Daňková, Tomáš Vocelka
30. 5. 2021 11:06
Zavřená ubytovací zařízení a omezení cestovatelských možností v posledních měsících zvýšily poptávku po karavanech a obytných vozech. Prodej během letošní zimy stoupl meziročně až o 200 procent, pronájem zhruba o 50 procent. V novém seriálu Aktuálně.cz přinášíme příběhy lidí, kteří taktéž podlehli kouzlu pojízdného ubytování na kolečkách.

Jakub Moravec je cestovatel, novinář, fotograf, učitel v autoškole a taky jeden ze zakladatelů Asociace kempování a karavaningu. První karavan si koupil před 15 lety a procestoval s ním kus Evropy.

"Karavanem jezdím skoro 15 let a ten současný je můj třetí. Začínal jsem se starým ojetým obytným autem s alkovnou (zvýšená část nad kabinou obytného vozu, v níž je prostor pro spaní většinou dvou osob, pozn. red.), byl to úplný stařeček, trochu hippies auto. Ale díky němu jsem si tenhle styl cestování zamiloval," říká na úvod zkušený dobrodruh.

Moravec má za sebou několik expedic po Evropě i za hranice kontinentu, včetně cesty po Jihoafrické republice, Lesothu, Svazijsku či Botswaně. Jako dlouholetý člen skautu a milovník dobrodružství měl kempování v oblibě od dětství, ježdění karavanem se tak pro něj stalo pohodlnější verzí stanování. "Přece jenom lehce stárnu a mám rodinu, člověk chce mít trochu pohodlí," vysvětluje.

Velký karavan pro celou rodinu před necelými dvěma lety vyměnil za menší obytný Citroën Jumper Clever. "Jezdíme v něm s partnerkou sami, nebo já sám pracovně. Je to malé, nenápadné auto s novou vestavbou. Všude se vejdeme, všude se nám dobře parkuje. V současné situaci, kdy je hodně karavanů a na řadě mít je spousta omezení, aspoň tolik nebijeme do očí," pochvaluje si 43letý Moravec.

"Obytné auto je jako chalupa"

Když zrovna nikam svým autem nevyráží, parkuje jej v hlídaném areálu v jedné z pražských částí, kde sídlí také autoškola, pro kterou pracuje jako instruktor pro řidiče autobusů i nákladních aut.

Základní výbavu si doplnil a upravil dle svého gusta. "Jsem toho názoru, že obytné auto je jako chalupa. Koupíte si polotovar a pak si jej musíte zkrášlit dle svých představ. Vybudoval jsem si tak nezávislé dobíjení baterie, další solární panely, měniče energií a udělal pár úprav interiéru," vypočítává.

Úpravy v obytném voze dělal sám i s pomocí známých. "Na elektriku jsem si sám netroufal, takže jsem si pozval známé, co se v tom vyznají," říká.

Za uplynulé roky projel kus světa, a to s vlastním i vypůjčeným obytným autem. Se svou chalupou na kolečkách byl nejdále na Islandu, kam plul z Dánska trajektem dva dny se zastávkou na Faerských ostrovech. Rád se také vrací do Rakouska a Slovinska.

Svým vlastním karavanem dojel Jakub Moravec až na Island.
Svým vlastním karavanem dojel Jakub Moravec až na Island. | Foto: Jakub Moravec

"Přestože je v obou zemích řada restrikcí, stále se dají najít místa, kde můžete přes noc stát legálně a přes den dělat různé aktivity," říká. "Nikdy bych nespal na místě, kde je zákaz kempování," dodává.

Izolace, náhradní čerpadlo a skleničky na víno

Přiznává také, že největší devízou ježdění obytným autem je pro něj obrovská nezávislost, kterou to přináší. Velkou část cesty přitom tráví ve volné přírodě raději než v kempech. "Dokážu se pohybovat v jakémkoliv ročním období mnoho dní mimo kempy, mimo civilizaci a auto si s tím poradí. A to i díky řadě vychytávek a solárním panelům, které mám," říká.

Při cestách obytňákem mu tak ve výbavě kromě foťáku a skleniček na víno nikdy nechybí nezbytnosti na případné spravení vad na autě, od izolace přes šroubováky až po náhradní čerpadlo na vodní systém.

"Jinak toho člověk na cestách moc nepotřebuje. Velkou výhodou vestavby je, že si auto nezanesete zbytečným nepořádkem. Nemůžete si dovolit mít v něm něco, co nepoužíváte," tvrdí.

Protože pracuje jako novinář i průvodce na volné noze, je pro něj auto často také pojízdná kancelář. "Je to pro mě druhý domov. Mám tady druhou nabíječku na foťák, mobil a počítač, náhradní baterie, druhý zubní kartáček… Můžu se tak vrátit odpoledne z práce, říct si, že ještě pojedu fotit na Šumavu, protože má být krásná noc, a druhý den ráno být zase v práci, aniž bych musel řešit, jestli jsem si zabalil všechno potřebné, protože to mám v autě pořád," popisuje.

Naučit lidi pravidla kempování karavanem

Jakub Moravec patří také ke spoluzakladatelům Asociace kempování a karavaningu, která dnes čítá desítky členů.

"Jedna z našich snah je naučit lidi pravidla kempování. Dneska v karavanu řada lidí vidí jen tu nezávislost, ale není možné, aby každý, kdo si koupí obytné auto, mohl kdekoliv nadivoko kempovat. Jsem kritickým zastáncem kempování nadivoko, má svá zásadní pravidla a beru to jako nouzové přespání. Většinou celý den trávím jinde různými aktivitami a potom si vyberu s ohledem na všechna pravidla místo k přespání a druhý den zase pokračuji za dalšími aktivitami," vysvětluje.

Právě to, že řada lidí si půjčí karavan a pravidla kempování nezná a nedodržuje zásadní pravidla, podle něj vede ke zhoršujícímu se obrazu karavanistů v Evropě. "Neumím si představit, že by všichni chtěli strávit celý víkend někde v lese kempováním nadivoko, to nejde. Chceme proto v rámci asociace naučit lidi pravidla a donutit je přemýšlet o tom, že jsou součástí nějakého celku. Když něco pokazí, pokazí to všem karavanistům," přibližuje.

"Pokud člověk bude kempovat v nějaké vesnici s obytným autem a udělá v ní průšvih, je to průšvih, na který lidi a místní úřad budou koukat jako na něco, co udělal turista v karavanu," vysvětluje.

Zakázat vjezd obytných aut do obcí není řešení

Asociace připravila například kempařské desatero, ve kterém zdůrazňuje pokoru a respekt vůči místním a místům, kde parkuje. "Cílíme především na nové karavanisty a kempaře. Když si někdo půjčí auto v půjčovně, což je dneska velmi populární, často s takovým kempováním nemají žádné zkušenosti a mnohdy mají zkreslené představy o tom, že zastaví kdekoliv a můžou si tam svobodně dělat, co chtějí," uvádí.

Zakázat vjezd obytných aut však podle Moravce není řešením, důležitější je zlepšit infrastrukturu pro karavaning. Asociace se proto snaží propojit kempaře s profesionály, čili majiteli a provozovateli kempů nebo vedením měst a obcí.

"Chceme, aby v Česku vyrostly další alternativy toho, kde se dá s obytným vozem přespat a kde se dá vyřešit servis, jako je zbavení se odpadní vody nebo splašků. Vesnice, města a zajímavá turistická místa nemají infrastrukturu na to, aby mohly s kempaři v autech pracovat. A nezkušení karavanisté často neví, jak s odpadem nakládat, i proto vzniká řada problémů," přesvědčuje.

Zásadní je respekt vůči místním

Ačkoliv je v Evropě řada populárních turistických míst, kde počet karavanistů stejně jako počet restrikcí přibývá, i v rámci jednotlivých států se stále dají najít místa, kde je karavanistů méně.

"Velmi vlídné jsou stále severoevropské státy, kde lze pořád najít vhodná místa ke kempování. Taky Itálie je velmi přívětivá pro karavanisty, třeba v Toskánsku lze najít spoust stellplatzů i různých kempů. A velmi vstřícná je i Velká Británie, kde jsou na karavanisty zvyklí a je tam pro ně řada vybavení a servisních míst," vypočítává Jakub Moravec.

Naopak rozporuplná je Francie. Na jednu stranu je zde řada míst s restrikcemi vůči turistům v obytných vozech, ale třeba na severu země lze skoro v každém městečku narazit na místa k přespání s infrastrukturou.

Zásadní při kempování v karavanu je podle cestovatele respekt vůči místním a domluva. "V mnoha případech stačí zastavit třeba u nějaké farmy, pobavit se s místními a třeba si od nich koupit víno nebo sýr. Oni pak za to, že budete stát na jejich pozemku, třeba nic nebudou chtít a vy máte pěkný zážitek," říká s tím, že tento způsob je vhodný, jen pokud člověk necestuje v partě lidí.

Obytné vozy ale vyžadují také určitý řidičský um. "Jízda obytňákem je velmi specifická. Lidé často nejsou zvyklí si nadjíždět, neví, že když zatáčí, vybočuje jim zadek a můžou tím někoho ohrozit nebo odřít zeď. Jsou to velká auta, proto je důležité dobře si promyslet, zda si jej půjčíte a jak s ním pojedete," vysvětluje Moravec coby instruktor v autoškole.

Upozorňuje také na to, že obytné auto je plné nábytku a věcí a při jízdě se všechno klepe, takže čas od času je potřeba jednotlivé části utáhnout a spravit.

"I na chalupě musíte jednou za čas něco upravit - vymalovat, namazat panty dveří nebo natřít okna. Stejně tak o auto se musíte starat, čím víc se o něj staráte, tím déle vám vydrží a udrží si svou cenu," dodává Jakub Moravec.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 2 hodinami

Dálnice D11 z Hradce do Jaroměře se autům otevře 17. prosince

Dokončovaný úsek dálnice D11 z Hradce Králové do Jaroměře se motoristům otevře 17. prosince. Stát bude 4,1 miliardy korun bez DPH. Jde o největší současnou stavbou na území Královéhradeckého kraje, řekl ředitel Ředitelství silnic a dálnic Radek Mátl. Na úseku u Smiřic se v sobotu konal den otevřených dveří.

"Za necelé tři měsíce po dálnici budou jezdit auta. Diskutujeme dnes s lidmi přípravy silnic. Je to samozřejmě trochu sebeprezentace, ale chceme ukázat, že příprava a stavba dálnice není jednoduchá," řekl Mátl.

Stavba je rozdělena na dva úseky z Hradce Králové do Smiřic a ze Smiřic do Jaroměře. Stavba trasy do Jaroměře začala v dubnu 2019, z Hradce do Smiřic se buduje od února 2019.

"My jsme dokonce zrychlili, stavba se měla otevírat až v příštím roce během průběhu léta, podařilo se nám se zhotovitelem vyjednat zkrácení lhůty o osm měsíců. Příprava dálnice trvá daleko déle, to jsou někdy i desítky let," řekl Mátl. Šest až deset let příprava podle Mátla zabere vždycky.

D11 z Prahy do Hradce Králové a na státní hranici s Polskem začal stát budovat v roce 1978 a od roku 2017 dálnice končí v Hradci Králové. Z plánovaných 154 kilometrů dálnice se jezdí zhruba po 91 km. Stavba z Hradce do Jaroměře navazuje na úsek dálnice z Hradce Králové, měří 22,4 kilometru. Vede podél současné silnice první třídy na Jaroměř a Náchod. Za Jaroměří se napojí na silnici I/37.

Zdroj: ČTK
Další zprávy