reklama
 
 

Nezaručuji, že Rusko dokážete plně pochopit. Zážitky si ale odnesete na celý život, říká průvodce

10. 12. 2017
Ondřej Vokatý od dětství toužil podívat se na Sibiř. Vystudoval ruštinu v cestovním ruchu a stal se průvodcem po Rusku, které projel od finských hranic po Kamčatku. Každý rok jezdí vlakem na Bajkal a před čtyřmi lety pobýval během zimy také na Kamčatce. O kamčatských sjezdovkách, „mafii důchodců“ v moskevském metru i ruských vlacích vyprávěl Aktuálně.cz.

Rusky jste se učil od třinácti let. Proč vás země tak lákala?

Od dětství jsem toužil dostat se na sever, na Sibiř. Tak jsem se hecnul a naučil se rusky. Později jsem ruštinu taky studoval v Hradci Králové, ale víc než literatura mě bavilo cestování. Byl jsem na Ukrajině, v Karpatech i na Krymu. Posledních pět let jezdím pravidelně sám na Bajkal. Rusko jsem projel od finských hranic až po Kamčatku.

Děláte průvodce v Petrohradu i Moskvě. Přesto je vaší oblíbenou destinací poněkud nehostinná Sibiř, proč?

Nemám rád vedro a naopak mám velmi rád sibiřskou divočinu, hory, rybaření a tak. Ale byl jsem třeba i v zimě na Kamčatce. Zpáteční letenka z Pardubic byla tehdy asi za 11 tisíc korun, běžně stojí v létě 30 tisíc. Byly tam asi tři metry sněhu a spal jsem u místních, hrozně se mi tam líbilo.

Kamčatka už je něco úplně jiného, podle mě se trochu podobá Aljašce, příroda je úplně jiná. V létě je tam sice strašně moc medvědů, ale v zimě naštěstí spí. Blbé je, když nějakého probudíte. Mně se naštěstí nic takového nestalo. Ve velmi okrajových částech tam chodí i po ulici, jsou totiž přemnožení na omezeném prostoru poloostrova.

Co jste dělal v zimě na Kamčatce?

Zní to strašně banálně. Ale chodil jsem na výlety a lyžovat. Na Kamčatce je asi jediná lyžařská stezka na světě, která končí u oceánu. Nechodil jsem po sopkách, ale pohyboval jsem se v jižní části, kde jsou kopce od 0 do asi 400-500 metrů nad mořem. Jsou tam sjezdovky, vleky a se sněhem fakt nemají problém. Hodina lyžování vyjde na čtyřicet korun. Dokonce je tam tolik sněhu, že se vám může stát, že ve městě vyjedete autem a spadne na vás lavina. Sám jsem zažil pravou kamčatskou sněhovou bouři.

Během noci napadly tři metry sněhu, takže všechna auta byla zapadaná. Stalo se, že chlápek odhrabal auto, ale zjistil, že je sousedovo. Tak na něj počkal a pak mu řekl: 'Hele, Ivane, já jsem ti odhrabal auto, tak ty teďka odhrabej to moje, co je vedle.' (smích) Čekal jsem třeba týden na odhrabání jednoho parčíku, co mi místní doporučili k návštěvě. Ještě bych se během zimy rád podíval do Jakutska, kde bývá minus 70 stupňů.

Na svém blogu píšete: "Nazaručuji, že Rusko dokážete plně pochopit. Zážitky si ale odnesete na celý život." Můžete to vysvětlit?

V Rusku existuje takové pořekadlo: 'Rusko se rozumem nedá pochopit, v Rusko se dá jenom věřit.' (smích) Zážitků mám spoustu a Rusové jsou hodně operatibilní. Třeba takové moskevské metro. Vlak z Bajkalu přijíždí do Moskvy kolem čtvrté až páté ráno, všichni ti lidi pak míří z vlaku do metra, které otevírá o půl šesté. Jenže potřebují lístky, které se dají koupit v automatu nebo na pokladně. Ty tisíce lidí, co se vyvalí z vlaku, vytvoří šílenou frontu u pokladny a vykoupí automat. Takže existuje mafie důchodců, jsou v ní třeba solidně vypadající pánové typu Bartoška, která řídí bábušky a nabízí lístek bez fronty. A zatímco v automatu stojí 55 rublů (zhruba 20 korun), u nich stojí 80 rublů (29 korun). A lidi je stejně kupují.

V Rusku jsou taky variabilní ceny. Sice mají nějakou obdobu EET, ale u trhovců se dá smlouvat.

Předpokládám, že bez ruštiny se tam člověk neobejde.

Je to různé, do Ruska jezdí i lidi, kteří rusky neumí ani kváknout. Ale když umíte rusky, je to všechno jednodušší a lidi k vám můžou mít i jiný přístup. Třeba Petrohrad nebo Moskva jsou připravené na turisty, tam je do angličtiny překládáno i hlášení v metru. Ale s angličtinou je to u místních stejné jako tady, někteří umí, někteří ne. A natáhnout vás můžou stejně jako v Praze, i když umíte rusky.

Takže taky mají problém s taxikáři a směnárnami?

V Rusku to funguje tak, že když si taxi zavoláte na ulici, můžou vás natáhnout až pětinásobně. Pokud zavoláte dopředu a domluvíte si cenu, tak platíte smluvenou částku. S těmi penězi je to stejné - něco jim dáte a oni vám můžou vrátit méně. A řekl bych, že v některých situacích je i dobré předstírat, že rusky neumíte.

Třeba kdy?

Třeba v případech, kdy se vás nějaký nepoctivec snaží obalamutit, tehdy je asi lepší neumět rusky, aby vám dal pokoj.

Vaším nejčastějším dopravním prostředkem je právě vlak. Jak v Rusku vypadá železnice?

Je to úplně jiný systém. Našim vlakům se podobají jenom ty příměstské, jinak jsou všechny dálkové lůžkové. Lístky na konkrétní lůžko se prodávají 45 dní dopředu, ale v létě bývá rychle vyprodáno. Základní třída je otevřený vagon s 54 místy (lůžky), je to taková obrovská noclehárna. Vyšší horní lůžka jsou sice levnější, ale nad hlavou bývá málo místa, protože je tam police pro zavazadla. Nejlepší jsou spodní, které jsou samozřejmě nejdražší. Ve vyšší třídě už jsou samostatná kupé s lůžky. Po příchodu do vlaku se ukazuje pas a jízdenka a od průvodčího cestující dostane matrace a ložní prádlo. Na svém místě pak stráví třeba čtyři dny.

Já si třeba neustále kupuju spodní místo 7 nebo horní místo 8 ve druhém bloku lůžek od průvodčího. Spodní lůžko využívají k sezení lidi z toho horního, kde se kvůli policím na kufry nedá posadit. Takže těm, co spí dole, se pak může stát, že se probudí a u nohou postele jim sedí cizí chlap. Krom toho oddíly nejsou rozděleny podle pohlaví, takže ve společnosti třeba čtyř chlapů může nocovat i holka.

A jak to funguje po cestě, existují nějaká omezení, co se ve vlaku nesmí dělat?

Ondřej Vokatý (29)

  • Pochází z Podkrkonoší, žije v střídavě v Peci pod Sněžkou a v Dolní Brusnici
  • Vystudoval Ruštinu pro cestovní ruch na Univerzitě Hradec Králové
  • Pracuje jako průvodce v cestovní kanceláři Radynacestu.cz, jezdí do Ruska a Velké Británie
  • Procestoval Ukrajinu, Rusko, Anglii, Balkánská pohoří.
  • Ve volném čase rád chodí po horách a rybaří.

Ve vlaku je bojler s horkou vodou, takže všichni piji čaj a jí čínské polévky. Nesmí se kouřit a pít alkohol, kontrolují to policajti. Opilce můžou v krajním případě vyhodit z vlaku, ale hlídají to průvodčí, kteří jsou dva na jeden vagon. Zhruba každé čtyři hodiny je stanice, ve které se mění lokomotiva, čerpá se voda a doplňují zásoby, takže vlak stojí asi půl hodiny. Cestující se můžou projít, zakouřit si nebo si něco koupit od prodavačů pirožků a párků. Dřív to byly bábušky, kdo pekl a prodával pirožky, dneska je ale vyhnala nádražní mafie, která si otevřela malé stánky. Na některých venkovských zastávkách se tradice zachovala, ale postupně to upadá.

Vtipné taky je, že vlak jezdí podle moskevského času, takže když je ve Vladivostoku, musí si lidi nařídit moskevský čas. A časová pásma se v Rusku neustále mění, během pěti let už asi dvakrát. Moskevský čas platí i při jízdě na palubě vlaku. Je to legrace, mobil se většinou sám nastaví o hodinu špatně, protože nebere v potaz změny, které proběhly. Občas se někomu stane, že nestihne vlak nebo si špatně spočítá čas a zůstane beze všeho stát ve stanici. Když je někde dobrá silnice, tak se vlak dá dojet taxíkem. Ale většinou jede stovkou, takže po rozbité silnici třeba někde ve stanici Tajga se to úplně nedá.

Ona existuje stanice Tajga?

Jo, je to městečko uprostřed ničeho, taková odbočka na velké město Tomsk, které je ale ještě 150 kilometrů daleko a neleží na hlavní trati, protože se kdysi báli "železného oře". V Tajze bydlí asi deset tisíc lidí a i kvůli jménu je to jedna z mých oblíbených stanicí, další je Zima.

Cesta vlakem do Vladivostoku trvá sedm dní. Jak se to dá vydržet?

Já jezdím půlku na Bajkal a myslím, že je celkem bláznovství jet celou trasu. Navíc nevystoupit na Bajkalu je hřích. Takže v posledních letech si objednávám číslo 7 nebo 8, protože ve vagonu je velmi málo zásuvek, ale u čísla 8 je většinou zásuvka, takže si můžu číst nebo psát. Minule jsem s sebou měl prodlužovačku na deset zástrček, aby si mohli dát nabíjet svoje zařízení i ostatní lidi. A dokonce jsem za to nic nechtěl, byli nadšení. Ale méně nadšený byl palubní elektrikář. Před ním je to potřeba schovávat. (smích)

Kdy je podle vás nejlepší vyrazit na transsibiřskou magistrálu?

Říká se, že v létě je tam víc cizinců než Rusů. Jinak transsibiřská magistrála je pěkná vždycky, i v zimě. Většina lidí jezdí na Bajkal a ten je nejhezčí od června do srpna, protože ještě v květnu bývá zamrzlý.

Říkal jste, že jezdíte i do zapadlých ruských městeček u Bajkalu a na Kamčatce. O Rusech si spousta lidí myslí, že jsou neustále opilí. Souhlasíte s tím?

Není to pravda. Myslím si, že třeba my Češi pijeme víc. Ale je pravda, že když Rus pije, nedá se zastavit. Na druhou stranu pije třeba dvacet procent populace, to pak dělá špatný obrázek ostatním. Možná se dřív pilo víc, ale dneska se to mění, i v Rusku chtějí mladí lidé žít zdravě. A stát proti alkoholu hodně bojuje, takže na ulicích moc opilců není, když už pijí, tak spíš doma.

Můžete přiblížit, jak žijí lidé v malých zapadlých ruských městech?

Mladí lidé odchází do větších měst a ti hodně dobří i do zahraničí, zůstávají tam tak jen starší. Ve vzdálenějších místech není moc přívětivá perspektiva, není tam práce a ceny jsou třeba i třikrát vyšší než v Moskvě, všechno se musí dovážet. Rusové se nejraději nechávají zaměstnat ve službách státu, třeba u policie nebo na železnici. A tak každá železniční stanice zaměstnává stovky lidí. Pokud někdo pracuje v soukromé sféře, dělá třeba i tři práce, aby si vydělal.

Co byste doporučil lidem, kteří by se chtěli vydat do Ruska na výlet nebo dovolenou?

Stačí používat selský rozum, turistů si ruské úřady moc nevšímají, takže doporučení je, stejně jako v Praze, nechodit do temných uliček a při návratu z baru nedělat rámus. V potaz je třeba brát, že v Rusku mají na všechno čas, takže je dobré mít nějakou rezervu. Vzdálenosti jsou obrovské, to, co se na mapě jeví blízko, může být ve skutečnosti dost daleko. Cizinci taky mívají vyšší vstupné než Rusové, u nás by to neprošlo, tam to tak funguje. V Rusku se taky všechno pořád mění, takže starší informace už vůbec nemusí platit.

Video: Město Berezniki na Urale se pomalu propadá

Město Berezniki na Urale bylo postavené na dole na potaš. A pomalu se propadá. Velké jímky se objevují znenadání a potápějí a trhají domy a stavby. | Video: Rádio Svobodná Evropa |  03:00

autor: Magdaléna Daňková | 10. 12. 2017

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama