Učil na gymnáziu a později i na Fakultě tělesné výchovy a sportu na Univerzitě Karlově v Praze. Když se ale po roce 1989 otevřely hranice Československa, dal přednost pátrání po zajímavých místech a aktivitách po celém světě. Ježdění po světě se věnoval i jako průvodce a majitel malé cestovky zaměřené na zážitky až do konce roku 2019. Pauza ve výjezdech do světa se mu nakonec protáhla na více než rok.
Jeho poslední velkou výpravou byl trek Snowman v roce 2019, což je nejdelší turistická stezka přes Bhútán a zároveň jedna z nejtěžších stezek vůbec.
"Bhútán má cestu napříč zemí, Nový Zéland má taky svůj národní trek a Slováci mají Cestu hrdinů SNP, tak mě napadlo, že by se hodilo mít i něco v Česku," vysvětluje svůj záměr. Rozhodl se proto vymyslet trasu, která by propojovala nejvýchodnější a nejzápadnější bod Česka a měřila by co nejvíce kilometrů. "Zároveň jsem chtěl, aby šla co nejvíce horami a přírodou," upřesňuje Jan Hocek, jak vznikala Severní a Jižní stezka Via Czechia.
Teoretické přípravě tras věnoval zhruba čtvrt roku, loni v březnu pak vyrazil testovat přímo do terénu a stezky postupně obcházel sám i s rodinou. "Chtěl jsem do toho zařadit i poutní a historická místa, protože jsem to nechtěl mít pojaté jen jako sportovní výkon. Taky jsem je vytvářel tak, aby vedly přes uzlové body, kam se dá dostat veřejnou dopravou a člověk je mohl kdykoliv přerušit. Každá etapa má zhruba 20 až 25 kilometrů," dodává.
Pěšky, na kole i na běžkách
Kromě testování samotných tras se věnoval i focení a přípravě knihy, jejíž první díl o putování severem vyjde na konci března. Další vlaštovkou je pak přednáška zaměřená právě na přechod Česka severem a vytvoření Vandrovníku, do kterého si ti, kteří na přechod vyrazí, mohou zaznamenávat své zážitky.
"V knihách se zaobírám existujícími českými dálkovými stezkami, praktickými informacemi k putování i jednotlivými místy po cestě. V každé kapitole je obecné pojednání o oblasti, jednotlivé denní etapy s mapou a popis toho, co lze na cestě vidět a zažít," popisuje Hocek.
Trasy jsou vytyčené nejen pro pěší, ale také pro cyklisty, a dokonce i pro běžkaře. Jan Hocek spočítal, že dohromady jsou delší než pět tisíc kilometrů. "Asi 80 procent těch míst jsem znal, ale část jsem chtěl znovu projet na kole a část pěšky. Chtěl jsem vytvořit i alternativy pro běžky. Neexistuje totiž jedna konkrétní trasa, kterou by šlo absolvovat všemi třemi způsoby, stezky pro kola vedou jinudy, stejně jako stezky pro běžky," upozorňuje.
"Letos byla dobrá sezona na běžky, jezdím na ně pravidelně s celou rodinou," dodává. Ze Severní stezky se podle Hocka dá na běžkách absolvovat zhruba 600 kilometrů.
"Naprosto skvělé jsou na běžky Krušné hory, většina zná západní část kolem Božího Daru, já jsem ale letos projel východní část, která byla nádherná," uvádí příklad. Nejlepší na týdenní běžkařský přejezd je zase podle něj Šumava.
Míst pro turistické masy je po cestě zlomek
Lidem, kteří raději objevují Česko na kole, by doporučoval spíše Jižní stezku, protože není tak strmá a hornatá jako Severní. Obě dvě trasy Českem měří přes tisíc kilometrů a na zdolání každé z nich je podle Hocka potřeba až sedm týdnů pěší chůze nebo tři týdny na kole. Obě dvě protínají také "nej" body Česka, jako je nejvyšší, nejnižší, nejzápadnější, nejvýchodnější či nejjižnější geografický bod země.
Přestože Hocek připouští, že některá místa z Via Czechia jsou populárnější a mohou se na nich koncentrovat davy lidí, stojí si za tím, že většina stezek a tras nejsou záležitostí pro turistické masy.
"Ano, masovější je Sněžka, Pravčická brána nebo Lysá hora. Ale myslím si, že obecně je putování po Česku záležitostí především pro ty, kteří rádi tráví čas v přírodě a vandrují a to nejsou masy lidí," říká.
Sám má nejraději Český les či Rychlebské hory. "Myslím si, že hezké to je všude. Nevynechal by žádnou část Via Czechia. Ale Český les či Rychlebské hory jsou málo navštěvované a je tam méně turistických lákadel než jinde, můžete se tam toulat, aniž byste potkala živáčka," vysvětluje.
Podle něj se ani lidé nemusí striktně držet nalinkovaných tras a mohou si je přizpůsobovat podle sebe tak, aby sami objevili neobvyklá místa. "Občas má smysl udělat pár kroků stranou hlavní stezky, protože člověk objeví něco zcela nového," říká.
Stezka Českem versus Via Czechia
Via Czechia není jediným projektem, který propaguje pochod přes celé Česko. Loni vznikla také Stezka Českem (dříve Cesta Českem), jedním autorů je dobrodruh a cestovatel Martin Úbl, který dal severní a jižní putování dohromady se svými přáteli. Stezka Českem se v rámci spolupráce s Klubem českých turistů před časem stala také oficiálním přechodem Česka.
"Na základě této spolupráce se jedná o jejím zařazení do sítě mezinárodních dálkových tras ERA. Stezka Českem je nekomerčním projektem, který staví na principech udržitelného turismu a přístupu "od lidí pro lidi". Via Czechia a další podobné jsou soukromými projekty, které si může postavit každý a má na to právo," říká k tomu Martin Úbl.
Jan Hocek však s označením svého projektu jako komerčního nesouhlasí. "Práci na stezkách jsem dopředu nikterak neventiloval, chtěl jsem vše nejprve mít osobně projité, hezky nafotografované a důkladně zpracované, než to předložím veřejnosti. Navíc si myslím, že podobných projektů je víc. Spousta lidí chodí a jezdí na kole okolo Česka a píšou o tom blogy," komentuje Jan Hocek.
Podle něj má jeho projekt, který oficiálně funguje od listopadu, hned několik předností. Kromě podrobně zmapovaných tras na Mapy.cz a gpx souborů ke stažení na webu je to popis významných poutních a jiných zajímavých míst na trasách nebo doporučení ubytování pro ty, kteří nechtějí bivakovat nebo spát pod stanem.
Úbl a jeho přátelé spustili projekt Stezka Českem v říjnu a obrovský zájem zaznamenali také na Facebooku, kde si lidé vyměňují postřehy a tipy. Stezka Českem, ačkoliv vede prakticky po stejných trasách jako Via Czechia, je tak více postavena na komunitním duchu. Rozjíždějí například síť "trail angels", což jsou lidi, kteří žijí okolo trasy a pomohou poutníkům, když je potřeba.
"Trail angels je velká radost. Jsou to lidé, kteří bydlí někde na stezce a zdarma jsou ochotni pomoct turistům, kteří putují kolem. Mohou je nechat přespat na louce, natočit vodu, nechat usušit, dobít elektroniku… dle svých možností. Hlásí se nám další a další, nyní jich je kolem patnácti a další domlouváme," říká Úbl.
Třetí stezka povede ze severu na jih Česka
To Jan Hocek zase na svém webu zveřejnil tipy na ověřené ubytování v místech, kudy trasy prochází. "Důležité je napsat nejen o tom, kudy jít a co vidět, ale taky o tom, kde se vyspat. Podle mě by to totiž jinak mohlo vést k hromadění turistů na místech v horách, která nejsou pro přespání vhodná, a nechtěl jsem doporučovat kempování načerno v rezervacích," vysvětluje.
Při tipování vhodných míst k ubytování využil své dlouholeté zkušenosti z oboru, místa obvolával a navštěvoval. "Většinu míst jsem osobně vyzkoušel," říká.
Jan Hocek uvádí, že také jeho projekt má širokou podporu nejen na Facebooku, ale také vybraných regionů, jako jsou destinační agentura Krušné hory nebo Lužické hory. "Dále spolupracujeme s výrobci map Shocart, turistickými chatami na trase a mnohými dalšími," vyjmenovává.
Vydáním knížek o stezkách severem a jihem práce na Via Czechia pro Jana Hocka nekončí. Chystá totiž i další, třetí stezku, která by měla vést z nejjižnějšího do nejsevernějšího bodu republiky.
"Napadlo mě totiž, že spousta lidí ráda objevuje městečka a jejich kulturu. Třetí stezka by tak měla mít něco přes 500 kilometrů a hotová by měla být zhruba za rok," říká. Také putování ze severu na jih Česka bude zachyceno pro pěší stejně jako cyklisty a Hocek si pohrává i s myšlenkou přidat trasy pro vodáky.
