Když byla Gruzie součástí Sovětského svazu, stavby ve městě Batumi na břehu Černého moře neměly více než pět podlaží. Vyšší budovy by totiž musely mít výtah, a tak dal režim přednost finančním úsporám. Dnes je situace v hlavním městě Adžárské autonomní republiky opačná. Obytné domy, které vznikly za totality, zastínily extravagantní mrakodrapy a ruské kolo, tvořící charakteristické panorama města.
Část staré zástavby na pobřeží musela ustoupit úplně, jak vysvětluje Salome Chikashuaová, která se živí jako průvodkyně na volné noze. Její pohled na věc je velmi pragmatický - bulvár, který se táhne podél pobřeží, je nejlákavější pro zahraniční investory. "A zahraniční investice jsou pro nás nezbytné," je přesvědčená.
V noci Batumi svítí všemi barvami. "Proto mu někdy říkáme malý New York," směje se Salome. Vzpomíná, že když ve městě, které má dnes přes 150 tisíc obyvatel, vyrůstala, byla to spíše vesnice. Z jeho nové podoby je nadšená. "Dříve tady nebylo co dělat, v posledních letech tady ale vznikla spousta nových podniků a atrakcí," pochvaluje si. Má také pocit, že město je mnohem čistší než dřív, což přičítá tomu, že Gruzínci začali cestovat a inspirovali se evropskými metropolemi.
Průvodkyně popisuje architekturu Batumi jako eklektickou. "Sovětské rezidenční budovy a moderní mrakodrapy často stojí hned vedle sebe a vytvářejí tak zajímavý kontrast. V posledních letech zde vzniklo mnoho budov zvláštních, až bizarních tvarů. Za zmínku stojí třeba Justiční palác nebo Věž abecedy," zmiňuje stavbu, která má tvar dvoušroubovice DNA a oslavuje gruzínské písmo, které je od roku 2016 na seznamu dědictví UNESCO.
Oproti tomu staré sovětské výstavbě příliš neholduje, jedna z mála budov, která se podle Salome povedla, je Námořní stanice. "Je to ale součást naší historie," říká. Přiznává, že zejména starší rezidenti města nejsou z lesu mrakodrapů nadšení a mají raději sovětské budovy, na které jsou zvyklí. Zmiňuje také, že ne všechno nové se ve městě povedlo, ale přistupuje k tomu stejně laxně jako k tomu, že část metropole musela ustoupit novým záměrům. "Patří to k rozvoji a mně se nové Batumi líbí," dodává.
Moderní tvář Gruzie
Stavební i turistický boom v někdejším chudém přístavním městě začal zhruba po roce 2003, kdy v Gruzii proběhla tak zvaná revoluce růží. Rezignoval po ní prezident Eduard Ševardnadze, který se do křesla dostal díky údajné manipulaci s volebními výsledky. Nahradil jej tehdejší vůdce opozice Michail Saakašvili. Ten se po zvolení ve své kanceláři chlubil modelem kovové futuristické věže se stříbrnou koulí na vrcholu. Šlo právě o Věž abecedy, která dnes v Batumi stojí na bulváru u černomořského pobřeží.
Později začala také masivní výstavba hotelů luxusních mezinárodních značek. "Třeba Hilton nebo Radisson. Každý rok se otevře pět až deset nových. Zejména v posledních letech se turismus rozvíjí velmi překotně. Po pádu Sovětského svazu jsme zažili několik nestabilních let, ale krůček po krůčku jsme se z toho dostali," říká Mikheil Koplatadze z vládní turistické agentury pro Adžárskou republiku, pod niž Batumi spadá.
Také on je s proměnou města i celé země spokojený. Má za to, že adžárské metropoli pomohla zejména nová infrastruktura. "Zvlášť po nových silnicích je v Adžárii všechno blízko, za 30 nebo 40 minut jste z Batumi ve vysokých horách u jezer a vodopádů," vyzdvihuje. V přístavním městě si tak podle něj najde vyžití každý, ať už jej lákají výlety v horách a v přírodě, tradiční gastronomie, víno, moře, nebo třeba hazard.
Právě ten je jedním z turistických taháků Batumi. Ruské rulety a blikající automaty lákají hlavně příchozí z Turecka, Íránu nebo Izraele, kde je hazard nelegální. Kasino ve městě nechybí v žádném z luxusních hotelů, jsou ale i v samotném historickém centru města. "Pokud si tady chcete přijet jen zahrát, je to v pohodě, tady je to legální. Ale není to tak, že by Gruzínci holdovali kasinům. Ta se začala otevírat až s přívalem turistů," ujišťuje Mikheil. Tamní parlament se loni rozhodl mírně zpřísnit podmínky pro hazard - vstup do heren zakázal návštěvníkům pod 25 let a zvýšil zdanění odvětví.
Kromě kasin ve městě vyrostla celá řada dalších turistických atrakcí, třeba tančící fontána nebo lanovka, kterou se cestující poprvé svezli teprve v roce 2012 a vede na horu Anuria, tyčící se 250 metrů nad hladinou moře. Podél pobřeží jsou rozeseté blikající boxovací automaty nebo kolotoče. "Samozřejmě že část lidí není spokojená se směrem, kterým se Batumi ubírá. Já osobně jej ale považuji za moderní tvář Gruzie, tato proměna se mi velmi líbí a díky ní k nám přitékají velké investice," říká Mikheil.
O regulaci turismu město ani Gruzie zatím neuvažují. Neexistuje zatím například žádné omezení pro ubytování Airbnb. Mikheil je přesvědčený, že o takových opatřeních město zatím uvažovat nemusí, protože problém s přívalem turistů jej dostihne nejdříve za 20 let. Podobně liberální je země, i co se týče daňové politiky. Mikheil to vnímá jako velkou konkurenční výhodu. "Přitahuje to zahraniční investory, protože je velice snadné tady začít podnikat. Stačí si dojít na radnici, nemusíte oběhat deset úřadů," pochvaluje si.
Bez hazardu a bez kouření
Podnikání nedaleko Batumi zlákalo i stavařku a interiérovou designérku z Prostějova Danielu Zapletalovou. Před čtyřmi lety vzala manžela do Gruzie za vínem a dovolená skončila tak, že staví na pobřeží hotelový komplex. "Nebyl to náš plán, ale začali jsme si studovat výhody podnikání v Gruzii a mého manžela, který je finančník, to zaujalo," říká Daniela. Teď bývá na stavbě hotelu několikrát do roka, žije střídavě na Moravě a střídavě na černomořském pobřeží.
Daniela se rozhodla vytvořit interiéry ve stylu feng-šuej, s nímž se seznámila, když studovala design v Itálii. Proti pětihvězdičkovým řetězcům v Batumi se ale vymezila i jinak. "V Batumi kvete kasinový turismus ve velkém, a my jsme jeden z mála hotelů na pobřeží, který drží standard pěti hvězd a zároveň nemá kasino a je nekuřácký. V Česku se také všichni hospodští a hoteliéři báli ztráty klientely kvůli zákazu kouření, a ukázal se opak," upozorňuje podnikatelka.
Na stavbě pracuje mezinárodní tým lidí z Česka, Slovenska, Maďarska nebo Turecka. Gruzii totiž trápí nedostatek odborných řemeslníků. "Navíc neznali naše materiály, téměř vše jsme vozili z České republiky. Tady není tak jednoduché ho sehnat. Třeba sádrokarton je tady velice nekvalitní a nemoderní. Nic jiného nám nezbylo, aby hotel odpovídal evropským standardům," vysvětluje. Na stavbu si sebou jako svou pravou ruku přivezla také dvaadvacetiletou Kristýnu, která dříve pracovala jako provozní největší prostějovské diskotéky.
Na Batumi, kam Daniela jezdí, hlavně když potřebuje nakoupit suroviny do hotelové kuchyně, je podle ní vidět, že vyrostlo velmi překotně v posledních pěti až osmi letech. "Pro lidi, kteří se přijedou bavit, to vypadá skvěle, je to barevné a zajímavé město. Člověk tam ale najde spoustu chyb. Jako stavařka vidím, že je velmi špatně uspořádané," hodnotí. Dodává, že město sice má svého urbanistu, ale schvalování jednotlivých projektů je spíše formalita.
Malé Česko
Když Daniela přijela do Gruzie poprvé, překvapilo ji, kolik Čechů tam pracuje nebo podniká. Zároveň má pocit, že se toho v tuzemsku o této zemi stále moc neví. Myslí si, že turismus i investice budou v Gruzii dále vzkvétat a za pár let se bude podobat třeba Bulharsku. "Češi tam před patnácti lety také hodně investovali, protože to bylo výhodné, ale pak šly ceny nahoru. To samé se stane tady. Ale teď jsme takové malé Česko v Gruzii," říká.
Zatím se však nezdá, že by výstavba bláznivých mrakodrapů a rostoucí turismus na pobřeží Černého moře měly v nejbližší době ustat. Napovídá tomu i fakt, že Batumi letos obdrželo v prestižní soutěži World Travel Awards ocenění za vzkvétající evropskou turistickou destinaci, které získala třeba i Kutná Hora. A jak Gruzínci reagují na přezdívku Las Vegas Východu? Někteří jsou na ni, podobně jako Salome, hrdí. Jiní se k ní staví vlažněji. "Ať nám lidé říkají, jak uznají za vhodné. Pokud to tak cítí, je to v pořádku," uzavírá Mikheil.
