reklama
 
 

Dobrodruh dopádloval po letech zpět do Česka. Nejvíc mi chyběly stůl a židle, tvrdí

6. 1. 2019 22:11
Tři a půl roku. Přesně tak dlouho trvala Jiřímu Olivovi jeho dobrodružná cesta kolem Evropy. Ačkoliv původně plánoval ujet 20 tisíc kilometrů na kajaku, trasu si nakonec zkrátil a část jí absolvoval i na kole. V říjnu dopádloval ve svém šestimetrovém mořském kajaku zpátky do Prahy. „Je to oddech, konečně můžu dělat něco jiného,“ svěřil se smíchem Aktuálně.cz. „Všechno, co jsem si přál, aby mi cesta dala, se mi splnilo,“ shrnuje uplynulá léta v řekách a na mořích.

Když v roce 2015 do kajaku v Praze usedal, přál si splnit si dlouho plánovaný cestovatelský sen. "Fascinovala mě představa, že se sbalím do lodičky a budu kopírovat pobřeží," uvedl před dvěma lety v rozhovoru po Skypu z Egypta. "Byla to cesta za poznáním a uvědoměním si svobody," vysvětluje nyní u stolku jedné z pražských kaváren nad šálkem espresa vedle své přítelkyně.

Na to, že mu putování okolo Evropy už dalo všechno, po čem toužil, přišel loni v létě v jižní Itálii. Byl tehdy zhruba v polovině plánované trasy. Místo, aby to úplně zabalil, se vydal z Itálie do Hamburku na starém kole s vlastnoručně vyrobeným vozíčkem na kajak a odtud pádloval proti proudu Labe až do Česka.

"Ušetřil jsem si tím čtyři roky, ale rozhodně to nebylo jednoduché," dodává se smíchem a s tím, že nápad vypadal v hlavě mnohem jednodušší, než byla nakonec jeho realizace.

Třicetiletý sportovec se však mohl spolehnout na svou fyzičku, na kole totiž kdysi jezdil závodně. Ani tři roky pádlování podle něj nebyly špatným tréninkem. "Bavil jsem se tím, když jsem v roztrhaných kraťasech, skoro naboso a s šestimetrovým kajakem předjížděl vystajlované cyklisty na evropských cyklostezkách," vypráví Oliva. Čech s kajakem za zády budil mezi cizinci pozornost.

Za 20 dní z jihu Itálie až do Hamburku

Cesta z Itálie až do Hamburku mu díky vysokému tempu trvala pouze 20 dní. Denně ujel až 150 kilometrů. Odtud pak již na kajaku pokračoval až do téměř 700 kilometrů vzdálené Prahy.

"Neznám nikoho, kdo by pádloval proti proudu Labe z Hamburku až do Česka, přesto jsem to chtěl zkusit. Říkal jsem si, že kdyby mi to nešlo, pomohly by mi lodě, které po Labi jezdí. Ale protože bylo málo vody, nebyla řeka splavná a veškerá doprava na ní se zastavila. Takže mi nezbývalo nic jiného než cestu upádlovat, kolo jsem nechal v Německu," popisuje s tím, že některé těžké úseky projel až napotřetí.

Cesta z německého hanzovního města až do srdce české metropole mu zabrala přesně 45 dní.

Za jednu z nejhezčích částí celého putování považuje první etapu cesty směrem do Dunaje a dále do Černého moře. "Bylo nádherné jaro a objevoval jsem místa, o kterých jsem do té doby neměl tušení," upřesnil. Zároveň dodává, že každá část měla něco do sebe.

Třetí den cesty byl nejhorší

A kdy jej postihla největší krize? "Asi třetí den mojí cesty. Sice jsem se na ní rok připravoval fyzicky i psychicky, ale stejně člověka vždycky něco překvapí. Když jsem vyjel z Prahy proti proudu Vltavy, postupoval jsem směrem do Českých Budějovic, jenže v jednom bodě mi došlo, že řeku nesplavím a přetížený kajak jsem musel vytáhnout na souš. Všechno jsem přeskládal, úsek jsem prošel a pak se znovu nalodil. Jenže po necelých dvou kilometrech jsem to musel udělat znovu. V ten moment jsem si říkal, jestli to mám vůbec zapotřebí. Naštěstí moje krize trvala jen pár vteřin," vypráví. Další krizová chvíle už nepřišla.

Jiří Oliva (30)

Jiří Oliva (30)

  • Cestovatel, dobrodruh a instruktor potápění
  • Vyučený truhlář vystřídal několik manuálních prací, mimo jiné byl zaměstnán také na farmě ve Švýcarsku.
  • Pochází ze severních Čech, žil také ve Švýcarsku a ve Francii.
  • Vyzkoušel několik sportů na vrcholové úrovni, mezi nimi lezení, běh či horské kolo.
  • Cesta kolem Evropy v kajaku mu trvala tři a půl rok. Ujel celkem 11 543 kilometrů.
  • O jeho cestě si lze přečíst na webu www.kayakaroundeurope.com.

Kajak, se kterým urazil během let 11 543 kilometrů, vydržel až do konce. "Opravou lodi jsem za celou dobu na cestě strávil zhruba tři měsíce. Ale díky tomu mi vydržela," dodává. Nejvíc zabrat dostal kajak podle Olivy poslední dny putování, kdy narážel na dno vyschlého Labe.

Na otázku, co bude s lodí teď, dobrodruh se smíchem odvětil, že ji asi nabídne do technického muzea. "Říkal jsem si, že by stálo za to ji někde vystavit a přemýšlel jsem, že bych ji vozil i na své plánované cestovatelské přednášky. Je totiž hezké říct, že jsem žil tři a půl roku v kajaku, ale když jej člověk reálně nevidí, těžko si to lze představit," myslí si.

Zatímco na začátku putování měla jeho loď i s nákladem sto kilo, na jeho konci počet věcí značně zredukoval. "Na začátku jsem měl spoustu věcí, protože jsem nevěděl, co budu nebo nebudu potřebovat. Postupně jsem je třídil a třídil, až jsem přišel na to, že více než polovinu věcí vůbec nepotřebuju," vysvětluje s tím, že loď i s nákladem nakonec vážila o polovinu méně.

Pádlování i potápění

Oliva tvrdí, že život člověka na dlouhé cestě je osekán jen na to nejpodstatnější - spánek, jídlo a pohyb. "Na cestě se z toho stane rutina, která zabere každý den spoustu času. Shánění jídla, vaření a hledání ideálního místa na spaní zaberou dvě tři hodiny denně. Takže pokud jsem nepádloval, seděl jsem nejčastěji u vařiče," vypráví.

Díky asketickému životu údajně přišel i na to, co by si do budoucna chtěl do svého domova pořídit a bez čeho se naopak dokáže obejít. "Je zajímavé, že jsou to úplně jiné věci, než jsem předpokládal. Přišel jsem třeba na to, že mi hodně chyběl stůl, židle a postel. Naopak jsem skoro čtyři roky nepotřeboval pevné stavení, žil jsem pořád venku. Výjimkou byl čas, kdy jsem zpracovával fotky a příspěvky na blog," říká.

Kromě pádlování v kajaku a jízdy na kole se Jiří Oliva věnoval také potápění na nádech. Několik týdnů tak strávil v Egyptě, kde se stal i instruktorem. Vody se nechce vzdávat ani do budoucna. "Další etapa mého života bude spojená s jachtou, do té se vejde postel i stůl a židle," popisuje s úsměvem.

Jeho další dny a měsíce se tak budou točit nejen kolem přednášení v různých městech ale třeba i opravy staré lodi. Po skončení zimy si však plánuje najít další práci. "Pravděpodobně zase někam odcestuju za prací a budu střádat na jachtu," říká vyučený truhlář, který dříve pracoval také například na švýcarské farmě.

Že jeho plány nejsou bláhové, svědčí i fakt, že jeden ze svých snů si před pár měsíci splnil i přesto, že dokončit jej nebylo zrovna jednoduché.

autor: Magdaléna Daňková | 6. 1. 2019 22:11

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama