Roatán je největší z karibského souostroví Ostrovů zálivu (Islas de la Bahía) a nachází se zhruba 65 kilometrů severně od pevninského Hondurasu. Místo bylo vždy důležitým přístavem a láká především potápěče, v okolí se totiž nachází druhý největší korálový útes na světě.
Právě potápění sem v roce 2012 přilákalo také 34letého rodáka ze severočeských Starých Splavů u Máchova jezera Marka Vaňuru.
"V Thajsku jsem se seznámil s klukem, který na Roatánu otevíral potápěčskou základnu. A v té době mi končila smlouva v thajské potápěčské škole. Jeden z důvodů, proč jsme se přestěhovali do Hondurasu, bylo, že moje teď už manželka se nechtěla potápět a na ostrově nám nabídli místo v potápěčské základně a pro ni možnost spravovat rezervace v hotelu," vzpomíná Vaňura, který po absolutoriu Vysoké školy obchodní v Praze cestoval po světě a žil chvíli v Dominikánské republice, Mexiku, Řecku či Thajsku.
Karibský Roatán jej okouzlil nejen svou přírodou a klidem, ale také malou rozlohou a navzdory své poloze rozvinout infrastrukturou. "Život je tady trochu podobný tomu v Evropě, ale je tady teplo a ostrov je celoročně zelený díky podzemním zásobám vody. Roste tady spousta ovoce, vyhýbají se nám přírodní katastrofy a lidé jsou tady pohodoví a přívětiví," pochvaluje si někdejší český reprezentant v závodním jachtingu.
Česká enkláva v karibském Honduras
Vedoucího potápěčské základy dělal necelý rok a chvíli poté se stal vedoucím hotelu s restaurací Marble Hill Farms na východě ostrova nedaleko Punta Gorda, který vlastní Američan. "Původně to bylo na zkoušku po reorganizaci resortu a ta zkouška teďka trvá už šest let," říká.
Klienty resortu jsou podle Vaňury především Američané a Kanaďané. "V posledních letech přibývá českých turistů, ale i jiných Evropanů," dodává.
Na Roatánu funguje od roku 2008 také česká vesnice v oblasti Jonesville Point a další české projekty vznikají. "Česká vesnice vznikla se záměrem vybudovat osadu v prostředí krásného karibského ostrova, kde je slunečné počasí a modré korálové moře. Umožnit tak Čechům mít kousek svého území pro dovolenou u moře, kousek svého ráje, kde se mohou cítit jako doma a mohou se jak rekreovat, tak i trvale žít," píše se na oficiálních stránkách vesnice. Na Roatánu dokonce sídlí také český honorární konzul.
Ačkoliv Vaňura žije na jiné straně ostrova, s českými krajany, kteří přesídlili na honduraský ostrov stejně jako on, se zná.
"Lidé z české vesnice pravidelně jezdí ke mně do resortu do restaurace, protože si tady můžou pokecat česky a dát si nějaké české jídlo," vysvětluje. I v Karibiku si tak návštěvníci můžou poručit například guláš, zelňačku, vepřo knedlo zelo nebo bramborový salát se smaženou rybou či řízkem. "A teď už dokonce máme k dispozici i plzeň v lahvi," doplňuje.
Dům v Karibiku za stejnou cenu jako byt v Praze
Vánoční svátky jsou pro Marka Vaňuru pracovní, před Vánoci mu totiž začíná hlavní sezona, práci si tak zpestřuje alespoň tradiční českou večeří. "Hlavní sezona trvá od října do ledna, ale nejvíc lidí k nám jezdí v době největší zimy na severní polokouli. Tady máme stabilně 24 stupňů celý rok. Druhá část sezony pak končí koncem května a v létě počet návštěvníků klesá," vysvětluje.
Kromě hotelnictví začal také podnikat v realitách a spravuje projekt Pangea Beach Roatan nabízející vily s výhledem na moře ve střední části ostrova zvané Francouzský přístav. Dům zde vyjde zhruba na 360 tisíc dolarů (v přepočtu zhruba 8,2 milionu korun) v závislosti na velikosti, poloze a vybavení domu. To je přitom cena, za kterou se prodávají i některé pražské byty.
Podle Vaňury mají Češi v posledních dvou letech o nákup nemovitostí na ostrově velký zájem. "Češi si to místo oblíbili, kupují si zde pozemky a staví si domy. Je to pro ně takové zimní sídlo," tvrdí.
Kdo přesně jsou kupci, se však neptá. "Vesměs jsou to podnikatelé, doktoři… Ale nedávno tady byl i Pavel Šporcl a místo se mu velmi líbilo, tak třeba přiláká i další lidi," dodává.
Expati se zasadili za lepší infrastrukturu i životní prostředí
Roatán žije jenom z turismu, kromě leteckých spojení ze Severní Ameriky sem míří i spousta zaoceánských lodí, které zde zastavují na pár hodin nebo jeden den.
"Ostrov se změnil v dobrém slova smyslu, protože se zlepšila infrastruktura a investují se další peníze do silnic nebo zpracování odpadů. V poslední době také vyšlo několik nařízení na zákaz jednorázových plastových obalů a plánován je dále zákaz plastových lahví. Všechny změny, co se udály, zatím nenarušují příjemnou místní atmosféru," tvrdí Marek Vaňura.
Dodává však, že se situace se životním prostředím i podmořským životem zlepšila po zavedení kontrol národních parků a lodí. A podle něj na tom mají velký podíl expati.
Češi, kteří se na ostrov vydají, zde mohou pobývat tři měsíce, poté si musí pobyt prodloužit na místním imigračním úřadě na dalších 30 dní, poplatek za prodloužení na měsíc činí 20 amerických dolarů. Pokud chtějí zůstat déle, musí minimálně na tři dny vycestovat. Vaňura sice ze začátku využíval turistického víza, nyní je ale již pět let rezidentem ostrova.
Získání pobytu podle něj nebylo složité, protože místní jsou k cizincům přívětiví. "Proces sice trvá několik měsíců, ale pokud máte správnou pomoc, je to jednoduché," upřesňuje s tím, že dnes již naopak on pomáhá krajanům, kteří chtějí rezidenci získat.
Pevninský Honduras může být divoký, ostrovy jsou ale jiný svět
Na pevninskou část Hondurasu se Marek Vaňura dostane často. "Ano, vypadá to tam jinak než na Roatánu, ale je tam spousta krásných míst. Moje oblíbené místo je Copán (starodávné město u hranic s Guatemalou, pozn. red.), kde je spousta mayských pyramid. Je tak magické, že se tam neustále vracím," říká.
Přiznává, že Honduras může být divoký, to ale platí především pro velká města, jako je Tegucigalpa nebo San Pedro Sula. "V menších městech nebo vesnicích je klid. A kromě toho Ostrovy zálivu se nemůžou spojovat s pevninským Hondurasem, tam je úplně jiný život," dodává.
Přestože je Roatán v lecčems soběstačný, některé jídlo a především stavební materiál se dováží z pevniny nebo USA. "Lodě, které zásobují ostrov jezdí prakticky každý druhý den, jediný problém je v období dešťů, když přijde bouřka a jsou velké vlny, to se dodávky opožďují," říká s tím, že hurikán za celých sedm let na Hondurasu nezažil.
Zajímavostí je, že na ostrově je lom na štěrk, ze kterého se vytváří společně s pískem a cementem betonové bloky jako základ domů. A místní mají díky stavebnímu boomu práce více než dost.
Pro Američany je to tak daleko jako pro nás Šumava
Marek Vaňura si oblibu ostrova a aktivní výstavbu vysvětluje tím, že pro Američany a Kanaďany je tento karibský ostrov relativně blízko a létá na něj dost spojů. "Je to, jako by člověk z Čech jel na Šumavu," připodobňuje.
"Navíc lidé se snaží hledat místa na důchod, kde budou odpočívat a nebudou řešit žádné problémy. Poloha Roatánu je naprosto ideální z geopolitického hlediska i z hlediska ochrany před počasím, je totiž stranou od pravidelných karibských hurikánů," vysvětluje. Ostrov se nachází stranou od hlavního pásu pravidelných ničivých bouří a ochranu mu poskytují také bariérové útesy.
Na ostrově je podle potápěče a podnikatele nejlepší především bohatý podmořský život, karibské pláže s bílým pískem a tyrkysově zbarvenou mořskou vodou. Kromě all inclusive resortů se však stále dají najít ideální místa i pro baťůžkáře hledající místní autentické zážitky.
Přestože má ostrovní pohodu rád, připouští, že v některých věcech je pohodový přístup místních spíše na škodu. "Ale člověk si na to zvykne a uvědomí si, že nemá cenu nikam spěchat."
Do České republiky se zatím vracet nehodlá. "Ale máme tam s manželkou rodiče, a kdyby se cokoliv stalo, jsme připraveni se k tomu postavit čelem, vrátit se a pomoci jim. O stěhování taky přemýšlím hlavně v souvislosti s tím, že mám dvě malé děti a na Roatánu není tak dobrý vzdělávací systém jako třeba v Americe," říká s povzdechem, ale hned dodává: "Momentálně se snažíme přijít na takovou variantu, abychom z Karibiku vůbec nemuseli."
