reklama
 
 

Český vynálezce: Z jakékoliv chemikálie uděláme pitnou vodu

30. 9. 2014
Rozhovor s Petrem Carvanem, který vymyslel unikátní systém na filtraci kontaminované vody.

Rozhovor – Celosvětové zásoby pitné vody se každým rokem ztenčují. Většina vody je kontaminovaná, mořská, brakická nebo ve formě ledu. Petr Carvan z Výzkumného technologického institutu vymyslel unikátní filtrační systém, který z prasečí kejdy dokáže udělat vodu pitnou. A ještě vám bude chutnat.

Aktuálně.cz: Kdo jsou vlastně vaši zákazníci?

Petr Carvan: Náš záběr je obrovský. Oslovují nás Arabové z pouště, majitelé rodinných domů i města a vesnice. Momentálně děláme jeden hotel v Dahabu, což je potápěčské centrum v Egyptě. Do toho hotelu se dováží voda jednou týdně, ale někdy ji nepřivezou třeba vůbec. Dohodli jsme se na tom, že budeme čerpat mořskou vodu pomocí studní, budeme ji upravovat a vracet zpátky. Energii budeme čerpat ze solárních panelů. Za pořizovací náklad zařízení budou mít vlastní elektřinu, vodu a čističku odpadních vod. Režijní náklady jsou pak minimální. Koncentrátem z čističky se navíc bude zalívat velká hotelová zahrada. Jsme tak jediná firma na světě, která dokáže plně využít odpad.

A.cz: A kromě Arabů z pouště?

Děláme rodinné domy, které nejsou napojeny na vodovod či studnu a mají nějaké dešťové jímky. Našimi zákazníky jsou třeba i provozovatelé velkých jachet, kteří nesmí do vody vypouštět takzvanou černou vodu – vodu ze sprch, záchodů, kuchyní a podobně. Dále průmyslové závody a v poslední době taky zemědělci a jatka, protože zákon o odpadech je striktní. A dneska se téměř nedá sehnat subjekt, který by si nechal na pole rozmetat kejdu, která obsahuje antibiotika, hormony a další věci. Některá města nebo vesnice mají sice vlastní čistírnu odpadních vod, ale voda, kterou mechanicky někde i biologicky čistí, obsahuje drogy, hormonální antikoncepci, antibiotika a další toxiny. A protože jejich čistírny je neumí zpracovat, obrací se na nás. Jsme totiž schopni je stoprocentně odfiltrovat, koncentrát dosušit a zlikvidovat jej dvoustupňovým spalováním, čímž nezatěžujeme životní prostředí. Tento systém jsme nazvali green cycle – uzavřený zelený kruh.

Petr Carvan

  • Ředitel výzkumu a vývoje ve Výzkumném technologickém institutu se narodil v roce 1956.
  • Vystudoval fyziku a makromolekulární biochemii, specializuje se především na kaskádovou, serio paralelní hydrofobní membránovou filtraci v chemické, biologické a biomedicínské oblasti. Absolvoval několik stáží v USA, Střední a Jižní Americe i Asii.
  • V roce 1989 založil společnost Aquatec, která se soustředila na filtraci pitných a odpadních vod a odsolování mořské vody. Mezi lety 1991 až 1999 získal mezinárodně uznávané odborné certifikace za zvládnutí návrhů a výroby nejrůznějších druhů spirálních modulů membránového typu.
  • V roce 1997 založil Výzkumný ústav nanotechnologie, což byl předchůdce současného Výzkumného technologického institutu.
  • Spolupracoval například se společnostmi Aquasep, Toray, Kodak Eastman a českými i zahraničními univerzitami.

A.cz: Na jakém principu systém funguje?

Je to filtrační systém založený na fyzikálním principu, který je schopný vyčistit jakoukoliv vodu, ať už brakickou, slanou nebo sladkou. Vyčistí ji biologicky, bakteriologicky, chemicky, mechanicky. Z jakékoliv chemikálie jsme schopni udělat technologickou, pitnou a závlahovou vodu. Momentálně se třeba zabýváme filtrací prasečí kejdy z jednoho vepřína na Moravě, kde je 80 kubíků kejdy denně. Jatka, která nás oslovují, si stěžují na to, že mají velkou spotřebu vody. Náš systém je schopný kejdu po filtraci odstředit a zpracovat na pitnou vodu pro prasata. A zbytek, koncentrát, umíme vysušit a udělat z něj brikety nebo peletky, které velice dobře hoří.

A.cz: Jak se liší vaše technologie od klasických čističek vody?

Od konkurence se lišíme tím, že nepoužíváme reverzní osmózu, ale obrácený systém takzvaných vakuových spirálních modulů. Jde o velice úspornou technologii hybridní a asymetrické selektivní membránové separace. To znamená, že z jakékoliv vody na molekulární úrovni uděláte vodu, která nemá paměť a je nezávadná. Ale nejde o vodu destilovanou, protože si vybíráme minerály, které chceme zachovat, jako vápník, hořčík nebo soli. Ostatní ionty jsme schopni odseparovat.

Naše zařízení je také schopno fungovat v rozsahu technologické vody s 35 watty na hodinu, což je světový unikát. Míváme tady dvě tři návštěvy denně, které se při prohlídce ptají – Nespletli jste se? Nechybí vám tam nula? A my jim vysvětlujeme, že jde o fyzikální podtlakový princip, který je sice na hraně fyzikálních zákonů, ale funguje nám to. Tak dlouho jsme si hráli, až jsme to vyladili. A unikátní je také náš vynález AQ3 modulu neboli optického vlákna, naleptaného kyselinou sírovou. Je to membrána, která zachycuje mrtvá těla virů, spor či plísní ve vodě. Což je poměrně unikátní, protože během své pětatřicetileté praxe jsem se nesetkal s tím, že by to někdo dělal – ani vodárny, ani soukromé subjekty, ani výzkumné ústavy. Takže se nám na malém prostoru, s malým příkonem, podařilo sestavit poměrně slušnou hitparádu.

A.cz: Liší se pak taková voda nějak od té, kterou si kupujeme v obchodě?

Splňuje všechny organoleptické vlastnosti, jako je chuť, barva, zápach a podobně. Dokonce má speciální fullereny, zeolity, dolomity, které chuť ještě vylepšují. Kokosová vlákna a ozón vodu i příjemně provoňují. Směs minerálů, které využíváme, zvyšuje pH. Konzumací takto upravené vody se z těla dostává kyselost nechemickou cestou. Člověk se cítí daleko příjemněji. Určité snesitelné negativum je, že člověk chodí vícekrát na záchod. Vylučuje totiž ze sebe navázané toxiny. Díky použitému generátoru záporných iontů se nám v podstatě podařilo vytvořit tekutou viagru, nebo chcete-li energetický nápoj bez taurinu, kofeinu a dalších umělých látek. Dokonce to máme sami odzkoušeno (smích). Když se napijete v jedenáct večer, tak máte oči jak trnky a ve tři hodiny ráno můžete dělat disertaci.

A.cz: Jak dlouho vám trvalo sestavit tak složitý systém?

Pracovali jsme na něm, dá se říct, nepřetržitě, nebo alespoň já jsem na jeho vývoji pracoval nepřetržitě, zhruba třicet let. Začínal jsem sice sám a pokračuje v tom syn, ale máme dost společníků. Ti nám pomáhají finančně a distribučně, hlavně se zahraničními zakázkami, takže úplně rodinná firma nejsme. Navíc teď se z výzkumu měníme spíše na obchodní společnost, protože jsme se de facto stali výrobním výzkumným ústavem. Další vývoj je dost limitovaný dalšími náklady. Navíc náš produkt podléhá ministerstvu zdravotnictví, takže musíme mít veškeré atestace. Teď děláme závěrečnou certifikaci na zdravotní nezávadnost (NSF). To znamená, že musíme doložit, že z veškerých materiálů, které tady vidíte, se neuvolňují fenoly, ftaláty a další nebezpečné chemikálie. Každá trubička, hadička, gumička, testovaný materiál, přicházející do styku s pitnou vodou, musí mít certifikaci.

A.cz: Na kolik taková technologie přijde?

Popravdě řečeno, tato technologie nás stála zhruba 36 milionů korun.

A.cz: Nečerpáte žádné dotace?

Jako soukromý subjekt nemáme šanci získat dotace, protože vždycky něco tabulkově nesplňujeme. Takže si to sháníme sami, z výroby. Je to škoda, protože bychom mohli dojít daleko dál, ale bušíme na dveře všech možných ministerstev a ty se nám jenom smějí. Zřejmě čistá voda pro ně není dosti perspektivní.

A.cz: Jak si sháníte zakázky?

Dá se říct, že si nás zákazníci spíše vyhledávají sami. Už si skoro vybíráme, co se nám líbí, co ne, na co máme, na co ne. Hodně žádaní jsme v arabském světě. Jedna z našich poboček je v Rás al-Chajma, v Emirátech. A teď se na nás například obrátila Saudská Arábie, která chce vybudovat tři města na pobřeží Rudého moře a potřebuje vyčistit asi 1800 kilometrů pobřeží od sinic a ropy. Ale chodí k nám i z různých evropských ministerstev zemědělství nebo zdravotnictví. Ale to, co prodáme, zase dáme výzkumu. Takže systém vymyslíme, vyrobíme a prodáme.

Jedeme, ale chtělo by to nějakého rozumného investora, který pochopí inovativnost a perspektivu našeho produktu ve světovém měřítku. Není problém s penězi na provoz, je problém s penězi na aplikovaný výzkum a inovace. Voda je v podstatě nejsložitější chemikálie ve vesmíru a já si dovolím říct, že i přesto, že sem se jí pětatřicet let zabýval, o ní pořád víme minimum.

A.cz: Spolupracujete také na Projektu Hydronaut. Jaké zařízení budete do tuzemské laboratoře pro kosmický výzkum dodávat?
U hydrolabu jsme se domluvili na spolupráci na třech úrovních. První je filtrační systém, který bude plavat na hladině nádrže, pomocí nějž budeme zajišťovat přísun čerstvé vody z okolí. Na filtru budou solární panely, které budou celý systém napájet. Jde o technologii AQ3, která sterilizuje vodu pomocí ozónu, chemii nepoužíváme vůbec. Jde o přírodní proces, který je daleko účinnější a pro tělo přijatelnější.

Filtrovat budeme také oxid uhličitý, který se uvnitř hydrolabu bude shromažďovat ve formě vodních par z dýchání. Vzduch budeme sterilizovat i proto, aby zde nevznikaly houby, plísně a tak dále. Ve druhém typu laboratoře bude integrovaný filtr AQ3, který zajistí celkovou recirkulaci. To znamená, že potápěči budou chodit na WC a z těch exkrementů budeme dělat pitnou vodu. Sušinu, která ze zbytků bude vznikat, využijeme pro hydroponii, jako hnojivo a vodu pro rostliny – v první fázi to budou ředkvičky. Třetí úroveň se týká zkoušek volným pádem ve spolupráci s Ústavem letectví a kosmonautiky v Praze, abychom dokázali, že systém je schopný fungovat v mezihvězdném prostoru, ve vakuu a stavu beztíže. Po těchto zkouškách bychom pak měli postavit zařízení, které by na hydrolabu mělo fungovat dva, tři až čtyři roky ve zcela uzavřeném prostoru.

A.cz: Do jaké sféry byste chtěli v budoucnu své systémy na čištění vody dodávat?

Budeme se snažit dostat do státní sféry, abychom mohli dělat školy, školky, jesle, úřady. U mobilních aplikací chceme pomáhat s filtrací vody pro armádu, hasiče, záchranáře a podobně. Nebo abychom mohli dělat městské čistírny odpadních vod. Vyčištěnou vodu bychom mohli pouštět zpátky. Je to spíš psychologický blok lidí, když se město rozhodne, že si bude regenerovat vlastní moč. Ale to je budoucnost, jestliže je nás přes sedm miliard, každý rok se narodí osmdesát milionů lidí. Vody je na světě 75 procent, ale buď je kontaminovaná, nebo mořská, nebo brakická čili nepitná. Pitné vody bylo v roce 1961 jedno procento, v roce 2014 už jenom 0,7 procenta použitelné pitné vody. Tak jsme si řekli – no tak tu díru na trhu bychom mohli nějak zalepit. (smích) Tím samozřejmě nechci říct, že jsme schopni hned obsloužit všech sedm miliard lidí, ale je to výzva.

autor: Magdaléna Daňková | 30. 9. 2014

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama