Koronavirus zastavil na začátku roku výrobu v Číně i severní Itálii. Již pár týdnů po zavedení přísných opatření zachytila americká NASA z vesmíru nad čínskými městy výrazné zlepšení ovzduší. Emise oxidu dusičitého, který produkují auta, továrny a elektrárny, údajně klesly až o 40 procent. Může i takto krátké omezení výroby a dopravy dlouhodobě pomoci životnímu prostředí?
Dá se předpokládat, že ve velkých centrech, jako je třeba Milán nebo čínská města, se snížení znečištění projeví. Třeba smog v Pekingu je děsivý, koncentrace dopravy, průmyslu, sídel a meteorologických podmínek je prostě špatná, což je v řadě velkých měst. Ale myslím si, že současné zlepšení má pouze krátkodobý efekt, dlouhodobý dopad na přírodu se nedá předpokládat.
Nějaká redukce se asi projeví, ale je otázkou, zda je udržitelná. Spíš si uvědomíme, že to jde a řada věcí se třeba nerozběhne hned. Dnešní společnost není schopna omezit výrobu na pořád tak, jako je tomu teď. I kdyby se nám to líbilo z pohledu kvantitativních ukazatelů, mělo by to spoustu sociálních dopadů. Ekonomika a sociální aspekty samozřejmě nehrají dominantní roli, ale reálně budou. Už dnes je kvůli omezení řada lidí bez práce.
Ačkoliv v rámci klimatických změn existuje řada aktivit, jsou to většinou zbožná přání. Říct si, že do roku 2030 nebudeme spalovat uhlí, je nesmysl, nejsme schopni to splnit. Je na tom založená celá naše energetika a ekonomika. A pokud si vezmeme současnou situaci v Česku, doprava je sice částečně omezená, ale zcela omezit automobilovou dopravu nelze, to by šlo proti opatřením snažícím se zabránit šíření koronaviru. Současná situace nám může ukázat cestu, možná se budeme víc zamýšlet nad tím, jak je společnost zranitelná a jak jsme na tyto problémy nenachystáni. Máme nějakou dlouhodobou katastrofickou ekologickou vizi, ale ta je někde možná v budoucnu. Koronavirus nás ale totálně zasáhl a ochromil.
Jsou podle vás opatření související s pandemií v Česku i v Evropě relevantní?
Když to zjednoduším, je to určitě lepší než nic. Projevilo se to například u Itálie, kde nákazu zaspali, Španělsko totéž. Druhý extrém, striktní vojenské uzavření, je sice taky možný, ale vzhledem k tomu, jak se vir šíří, jej z prostředí úplně eliminovat nemůžete. Samozřejmě, že se opatření dají kritizovat, osobně mi přijde bizarní situace okolo ochranných pomůcek. Když se o viru mluvilo už někdy v prosinci, daly se dělat rezervy. Zastihlo nás to málo připravené stejně, jako když byly povodně. Problém by to mohl být i v případě velké chemické havárie, protože se ukazuje, že na to nejsme schopni reagovat. Což mě docela překvapuje, je to také jeden z důsledků omezení toho, co jsme dříve nazývali civilní obranou. Rozhodně to nebyl jen relikt socialismu. Chemická havárie na Českolipsku před pár měsíci to potvrdila a ukázala na slabiny systému. Myslím, že bychom se ze současné situace měli poučit.
Nedovedu si představit, že bychom byli měsíce doma, společnost by to nevydržela. Můžu si říct, že jsem starý, budu sedět doma a občas se projdu kolem domu. Ale proto, aby společnost mohla žít, nemůže být produktivní část populace zavřená. Hold se s tím virem asi budeme muset naučit žít, není ani první ani poslední, co se objevil. A bude to mít samozřejmě nějaké negativní důsledky. Nicméně lidé, kteří mají dobrou imunitu, se evidentně dokážou s virem porvat. Když si vezmete úmrtí v Česku, lidé zatím neumřeli přímo na koronavirus. V některých zemích, třeba v Itálii nebo v Číně, je ale situace jiná. Ale jsem za to opatření dodržovat, neměli bychom na ně kašlat. Přestože to mnozí slaboduše považují za omezování demokracie či jejich osobní svobody.
Spekuluje se o tom, že znečištění a nákaza mohou souviset, protože lidé žijící ve znečištěném prostředí mají dýchací obtíže, a jsou tedy náchylnější k různým onemocnění, souhlasíte s tím?
Je to složitější. Vlivy chemického znečištění na přírodu, životní prostředí a zdraví člověka se zabývám prakticky celý život a tyhle problémy jsou dlouhodobé. Desítky let jsme vystaveni poměrně složité směsi chemických látek. Na všechno máme limity, ale každá látka má nějaký jiný efekt. Podle mého názoru je úplně největší problém v tom, že různé chemické látky postupem času snižují naši obranyschopnost. Vůči jejím vlivům jsme postupně slabší a naše obranyschopnost klesá. Když tedy dlouhodobě pobýváte v prostředí s vysokou koncentrací látek znečišťujících ovzduší, poškozuje vám to horní a dolní cesty dýchací a člověk je náchylnější například právě k různým virózám. Problémy se řeší ale velmi pomalu, není to jenom o zastavení výroby, musíme najít alternativy a řada těchto látek v prostředí v nemalých koncentracích stejně zůstává.
Jeden ze smyslů opatření proti znečištění prostředí je mimo jiné prevence do budoucna. Pokud víme, že by to mohl být problém, výrobu i užívání konkrétních chemických látek omezujeme. Dnes je spousta studentských stávek za klima, studenti tvrdí, že jsou ztracená generace, přitom naše generace žila v mnohem horším prostředí. V první polovině minulého století, a zvláště po druhé světové válce se začala vyrábět a používat řada látek s velmi užitečnými aplikačními vlastnostmi, látky širokého využití, neexistovala odpovídající legislativa, nepřemýšleli jsme nad tím, jaké negativní důsledky mohou být spojeny s výrobou a používáním těchto látek a jejich směsí. Jako chemik si svět bez chemických látek nedovedu představit, to ani nejde, všechno je nějaká chemie. Přitom ve struktuře každé chemické látky máme zakódováno, jak bude reagovat, jak se bude chovat v prostředí, jak se bude chovat v živých organismech. Nebrali jsme zvláště v první polovině minulého století v potaz, jaký je osud těchto látek v prostředí - jak se prostředím mohou pohybovat, jak mohou být přeměňovány, co se s nimi děje.
Naše neznalosti nás nevarovaly, neexistence legislativy umožňovala vyrábět a používat látky bez omezení z pohledu negativních dopadů na prostředí a lidské zdraví. Dneska je možná až moc složitá, takže to není leckdy jednoduché, ale omezení jsou a jejich smysl je především prevence před negativními dopady.
Pandemie přinutila zpomalit celosvětové tempo. Newyorčané údajně začali využívat více jízdní kola, Češi zase chodí víc do přírody, protože to je kromě nákupu de facto jediné místo, kam mohou alespoň na chvíli jít. Myslíte si, že přiměje lidi k zamyšlení se nad tím, jak důležité je zachovat zdravé životní prostředí?
Generačně určitě. Srovnal bych to s válečným konfliktem. Ti, kteří zažili válku, si vážili míru, protože ta hrůza v nich zůstala. Zaráží mě, že se ukazuje, jak spousta lidí nemá úctu ke stáří. Přitom jedna ze základních hodnot vždycky byla péče o starší členy rodiny a úcta k nim. Dnešní výkřiky na sociálních sítích o tom, že je lidem jedno, že virus postihuje starší lidi, jsou šílené. Člověk si říká, kam jsme se to jako společnost dostali.
Ale možná současná situace pomůže k tomu, aby si lidé uvědomili, jak málo stačí a nedostanou se do obchodu, něco bude chybět, protože se zastaví výroba, nebudou se moci nechat třeba ostříhat, protože kadeřnictví nefungují. Byl bych rád, kdyby si z toho lidstvo vzalo ponaučení, i když by to nemělo být policejními zákazy a výkřiky, že budeme lepší.
V posledních týdnech se výrazně zklidnila osobní letecká nebo také lodní doprava, které byly v uplynulých letech čím dál hustější. S nimi došlo i k útlumu turistického ruchu, který se vzhledem ke striktním opatřením států zřejmě na několik měsíců prodlouží. Přispěje podle vás turistický útlum ke zlepšení životního prostředí?
Určitě i letecká doprava hraje roli, ačkoliv pro prostředí není to nejhorší, protože současné stroje už jsou lepší než před 30 lety. Ke snížení letecké dopravy určitě dojde. Sám pracovně létám hodně, protože část aktivit dělám pro OSN. A když si například vezmu, jak často a kolik lidí létá i do Bruselu na otočku, je to nesmyslné. Dneska není problém místo osobního setkání udělat konferenční videohovor.
Za ušetřené peníze za letenky se dá koupit suprové zařízení na telekonference, zařídit velkou obrazovku a malou zasedačku. A nemusíme tak létat třeba do San Franciska, nehledě na to, že je to šílené, cestovat někam letadlem 12 hodin. Dneska se dá spousta věcí vyřešit i bez osobního kontaktu na jiném konci světa. A argument, že večer si můžeme zajít na pivo či skleničku vína a zákulisně domluvit to či ono, nemá smysl. No tak budeme méně kout pikle, budeme jednat přímo, bez kliček a zbytečné politické korektnosti a určitě se řada věcí zefektivní. Ušetříme za dopravu, za ztracený čas a naučíme se jednat efektivně bez zbytečně prosezeného času v Ženevě nebo Bruselu. Takhle se spolu můžeme bavit po Skypu a řekneme si všechno nezbytné. Myslím, že současná situace nás dovedete k tomu, si uvědomit, že ne všude musíme létat a jezdit.
Minulý týden obletěla svět falešná zpráva o tom, že se do benátských kanálů vrátily labutě či delfíni. Je vůbec možné, aby se do roky znečišťovaných kanálů najednou během pár týdnů vrátil život?
Úplně nahodile. Ryby i jiné organismy mají určité životní cykly. A pokud migrují, do znečištěného prostředí nejdou, pokud by bylo čisté, pak ano. Ale tyhle vody nebudou čisté navěky, doprava se znovu obnoví. Jeden z největších znečišťovatelů ovzduší a vody je transportní lodní doprava, tankery se silnými motory mají větší vliv než automobilová nebo letecká doprava, u kterých se léta pracuje na snížení emisí.
Současná pandemie se častokrát srovnává například se španělskou chřipkou. Dá se říci, které další vlny nemocí měly zásadní dopad na chod a populaci po celém světě?
Existují doklady již z prvního tisicíletí o morových ranách. Je docela zajímavé, že takové problémy jsou každý dvacátý rok století, ale nemyslím si, že je to nějaké dvacítkové šílenství, spíš shoda okolností. Pandemie je složitá. Řeší se, kde má příčiny. Jestli to je hygienického, přírodního, nebo umělého původu. Je potřeba si z celé situace vzít ponaučení, aby se už neopakovala. Každopádně sdílím názor, že život po koroně nebude stejný jako před ní. Ukazuje se, jak jsme zranitelní a co všechno může být najednou problém.
Prof. RNDr. Ivan Holoubek, CSc. (68 let)
- Profesor chemie životního prostředí na Masarykově univerzitě v Brně. Působí v rámci Centra RECETOX, Přírodovědecké fakulty MU a jako vedoucí oddělení atmosférických toků a dálkového transportu látek v Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd České republiky (CzechGlobe).
- Vystudoval chemii na Universitě Jany Evangelisty Purkyně v Brně (dnešní Masarykova univerzita), kde získal také titul RNDr. Další tituly obdržel na Karlově univerzitě (1987 - Csc., 1990 - Docent). Titul profesora v oboru Chemie a technologie ochrany životního prostředí získal v roce 1998 na Vysokém učení technickém v Brně.
- V letech 1990 - 2013 byl ředitelem Centra pro výzkum toxických látek v prostředí (RECETOX), ředitelem Národního centra pro persistentní organické polutanty ČR a ředitelem Regionálního centra Stockholmské úmluvy o POPs pro střední a východní Evropu.
- Od roku 1991 působí také jako expert v rámci OSN zvláště v problematice související s persistentními organickými polutanty a chemickým znečištěním prostředí.
- Podílí se na řadě mezinárodních projektů a je autorem desítek vědeckých a odborných publikací a členem řady vědeckých organizací a institucí.
